|
| ||||
| ||||
|
V nejstarší klariské řeholi dovoluje kardinál Hugolin (pozdější papež Ř'Choř IX.) v dorozumění se sv. Františkem i ženskému řádu františkánskému chórový zpěv.24 Poněvadž musikální výkony pro ně dělaly příliš velké obtíže a církev ženskému zpěvu při bohoslužbě nebyla přízniva, zproštuje zákonodárce papež Innocens IV. v roce 1253 „chudé paní od sv. Damiána” (jak se tehdy klariskám říkalo), této povinnosti s výslovnou poznámkou: „Vzdělané sestry mají vykonávati církevní hodinky jako minorité, ale jen čtením, beze zpěvu.25 Ale již o deset let později papež Urban IV. závádí opět chorální zpěv v klariských klášteřích a to, jak poznamenává, aby se přizpůsobily dávnému zvyku v řádě minoritském.26
František sám dává v jednom listě ke generální kapitole zřejmě najevo, že jeho řehole hodinkový zpěv předpokládá jako stávající. Pod rubrikou: De regula et de modo dicendi officium et etiam de modo fratrum minorum cantandi přiosfřuje brafřím, aby více dbali na souzvuk srdce s hlasem, nežli na melodii posledního a aby nelehtali uši posluchačů lascivním zpěvem.27 Krátce po aprobaci poslední řehole posílá František některé bratry do Anglie 1224 a Tomáš Eccleston vypravuje výslovně k dosvědčení jejich věrnosti v řeholi, že prý od počátku konali církevní hodinky solemnifer cum nota, i když byli přítomni jen fři, čtyři, nanejvýš šest brafří.28 Na svátek sv. Vavřince 1225 zpívala nejstarší kolonie františkánská v Cambridge solemniter cum nota, jakkoliv sestávala jen ze fří kleriků, z nichž jeden byl novic a druhý byl tak nemocen, že musel býti do ubohé dřevěné kapličky nesen a při zpěvu bolestí mu tekly slzy po tváři.29 Na vyšší svátky zpívali s takovým nadšením, že vigilie trvaly celou noc.30 Vše to nám připomíná původní začátky řádu, kdy sv. Franfišek se svými žáky v chatrči v Rivotorto dnem i nocí by1 ve spojení s Bohem, více oddán rozjímání než ústní modlitbě, poněvadž neměl ještě církevní knihy, aby z nich zpíval hodinky.31 Tím jest beze vší pochyby dovoděno, že liturgický zpěv v řádě minoritském původně byl, i když ne vždycky, pak aspoň pokud to bylo možno. Tím však se uplatňovala i pofřéba církevních musikálních škol. A vskutku ani tyto nedaly na sebe dlouho čekati. ÍIřad magistra zpěvu (canfor, praecentor, cantus magister), jenž ve starých opatstvích celý hodinkový zpěv řídil a také na recitativní čítání při stole dozíral (odtud zván též eorrecfor), nachází se již záhy také v minoritských klášteřích. Salimbene předvádí nám takové magistry chóru celé řady klášterů. Je-jich úřad byl znám jako čestný a všude stávající.32 Julian ze Špýru, před svou profesí kapelník na francouzském dvoře, musel býti již velmi znám v klášteře pařížském okolo roku 1230.33 Salimbene, jenž v roce 1238 vstoupil do řádu, po-žíval vyučování fří magisfřů zpěvu během svých studií, totiž Fr. Jindřicha z Pisy, Fr. Vity Toskánce, a Fr. Viléma Piemonfana.34. Za vedení Fr. Vity zpíval Salimbene 1239 ihned po noviciátě,35 za vedení Fr. Jindřicha v příštích letech36 a před svěcením na kněze dostal za magistra Fr. Viléma ve zpěvech při mši svaté.37 24 ,De divino officio tam in die quam in nocte Domino persolvendo hoc observetur, ut eae, quae psalmos et horas legere noverunt, Officium faciant regulare; quod si etiam canere sciunt, licet eis horis competentibus canendo Officium dicere et universorum Dominum collaudare cum summa tamen gravitate et modestia. ` (Wadd. Ann. Min, a. 1219 n. 47, Sbaralea, Bull. Franc. I, 264, 396. nehole tato schválena papeži Honoriem III., Řehořem IX. a lnnocencem IV. Sbar. Bull. I, 243, 263, 394. 25 ,S~orores litterafae faciant divinum Officium secundum consuetudinem Fratrum Minorum, ex quo potuerint habere breviaria, legendo sine cancu.” Wadd. De la Haye Opuscula S. Franc. II. 34. Sbar. 1, c., Seraph. legisl. textus origin. etc. 55. 21 Sbaralea 1. c. Il 512. 27 ,Clerici dicant Officium cum devotione ooram Deo... et non cum lascivitate vocis demuleere aures populi." Epist. ad Capit. generale ed. B&hmer Analekten z. Geschichte des hl. Fr. v. Ass. Tiibin~en u. Leipzig 1904, Mohr, 61. 21 Eccleston: De adventu Minor. in Angl. Anal. Franc. I, 227, vyd. Brewer 19. V9 Ecc:e3'on 1. c. Anal. Franc. I, 226, Brewer 18. 30 Eccleston ed. Brewer 19, Anal. Franc. I, 227. ,31 S. Bonav. Leóenda S. Francisci c. 3. n. 3. Quaracchi 1898, str. 33. 32 Salimbene: Čhronica etc. 124, 126, 137, 151 srovn. k tomu 128, 143, 317 a násl. 33 Srovn. Feldex: 141 a násl. a 152 a násl. 34 Salimbene 1. c. 64, 67, 144, 195. 35 ,Hic fuit meus magister in cancu in civitate Lueensi, co anno, quo sol ifa horribiliter obscuratus fuit, MCCXXXIX." Tamt. 66. 36 Meus magister in cancu tempore Gregorii IX. Tamtéž 64. 37 Tamtéž 144. (Pokračování příště.) 62 | ||||
|