|
| ||||
| ||||
|
Jaroslav Dušek: Vánoční české písně a koledy.
Není krásnější doby, nežli té, v níž si připomínáme narození Božského Dítěte, chvíle, kdy sama Láska přišla na svět, aby vykoupi.a člověčenstvo a vrátila mu ztracený ráj. Co kouzla a co poesie skýtají tyto svátky a jakým taj-emsfvím za-halena Svatá noc Božího zrození? Příroda sama v posvátné noci Zrození obetkala dívy příchod Jezulátka. Hvězda nevídané krásy ukazuje východním mágům cestu k betlemské sluji, temno noci se mění v nejjasnější den, duchové nebeští zjevují se těm nejprostším — pastýřům na pláních betlemských a zpěv andělský hlásá jim nejradostnější zvěst dějin světa: zrození Syna Božího v podobě nemluvněte. Svatý František z Assisi již na počátku 13. století sestavil prvý „Beflem” — jesličky, které výtvarným uměním nám znázorňují památnou událost vánoční noci. Ten pokorný mnich františkánský, tvůrce hymnu na bratra s.unee, pochopil tu prostinkou ideu tak blízkou lidské duši a dal základ dílu, které přečkalo sedm století. A nejen v umění výtvarném počátek Nového Zákona došel svého ztělesnění, ale i v umění hudebním narození Kristovo doznalo záhy myšlenkového vyjádření. A jak by ne1 Vždyf sv. Lukáš ve 2. kapitole svého evangelia líčí nám děj narození Kristova takto: „A byli v Téže krajině pastýři, ponocujíce a stráž noční držíce nad stádem svým. I aj, anděl Páně stanul u nich a jasnost Boží obk.íčila je, a báli se velmi. I řekl jim anděl: Nebojte se, nebol aj, zvěstuji vám radost velikou, která bude všemu lidu. Narodil se vám dnes Spasitel, to jest Kristus Pán, v městě Davidově. A foto bude vám znamením: Naleznete dítko plenkami obvinufé a položené v jeslích. A hned na to bylo s andělem množství vojska nebeského, kteří chválili Boha a říkali: Sláva na výsostech Bohu, a na zemi pokoj lidem dobré vůle. — I stalo se, jak andělé odešli ad nich do nebe, pastýři pravili k sobě vespolek: Pojďme až do Betlema a vizme tu událost, kterou Pán oznámil nám» I přišli s chvátáním a nalezli Marii a Josefa i dítko položené v jeslích.” Církev svatá pojala andělský zpěv nad Beflemem do své liturgie již ve druhém století po Kristu. Papež Telesforus (128—138) nařídil tento zpěv zpívati při mši sv. o vánocích. Během sta.,etí s vývojem liturgie ustálil se i tento zpěv, k němuž přidávána další slova, až dosáhl znění, jak je slýcháme dnes při mši svaté. To byl prvý počátek vánočních zpěvů a to zpěvu liturgického. Chorální knihy pak uvádějí i další zpěvy liturgické celého vánočního období. S postupem vývoje umění hudebního a zvláště pěveckého cítil i prostý lid pofřebu zúčastniti se posvátných, zpěvů v kostele. Vznikala lidová píseň kostelní. Ta ve svých počátcích se opírala nejvíce o zpěvy chorá.ní, pod něž podkládány zprvu texty v řeči mateřské. Ze zpěvu jednohlasého vyvinul se později víeehlas a tak dán počátek pěveckým sborům. V zemích českých největšího rozkvětu sborový zpěv dosáhl v době barokní. Proto tak často slýcháme odborné výrazy o hudbě barokní ve smyslu dobrém, ale častěji i ve smyslu odsuzujícím, zvláště ve smyslu hudby duchovní. Prostému člověku je vždy bližší to, co může snáze svými smysly pochopiti, než-li to, co je nadsmyslné. Proto stojí vždy s radostným okem a s mírem v duši před ,ozářenými jes'-emi, jako se slzou v zraku u vědomí své spoluviny nad Kristovým utrpením k.ečí před Božím hrobem. To jsou tajemství, jež chápe svými smysly. Chápe je nejen slovem, ale i zrakem. Jak teprve působí na duši člověka zvuky hudební! Tak jako,oko na obraze, tak i s'-uch v tónech dovede — někdy í podvědomě rozeznávati radost i bol, vznešené i prosté, zbožné i světské. Hudba duchovní! Jaký ta má účel? Co jest její snahou? Mnoho a mnoho bylo již o ní napsáno. Definice její dána papežskými konstitucemi. Se stanoviska uměleckého neliší se od papežských směrnic. Má býti posvátná,a prosta všeho, co ne-povznáší mysl k Bohu? Leč tím však není řečeno, že to, co by bylo nové (rádi užíváme nevhodného slova ,moderní"), nemělo by míti ;místa v chrámě. Což jsou ty „barokní” skladby tak odsouzeníhodné, že by měly zcela zmizeti z našich koste- 63 | ||||
|