|
| ||||
| ||||
|
vánoční píseň „Slyšte, slyšte, pastuškové” ve svém původním znění — vezměte jen vroucnost slovního obsahu písně — nežli s nově jí podloženou melodií písně „Jak jsi krásné neviňátko”. — Právě tak tomu i s mešní písní „Spinilo se písmo svaté”. To je znehodnocení těchto písní: zpřeházení vzájemné textu s melodiem.i -- a máme novou mešní píseň? V jádru však všechny melodie zůstalya slova taktéž, jenže v jiném uspořádání. Vratme těmto písním jejich původnost, zachovejme je v je-jich vlastním znění --- na to mají právo.
I s historického a národopisného hlediska mají tyto vánoční písně velký význam. Zračí se v nich duše lidu toho kterého kraje. Při studiu těchto písní jest zajímavé, jak ta která píseň se měnila podle kraje, bud změnila melodii, neb částečně text, vzájemně se prolínaly, doplňovaly. Některé jsou něžné, jak luční kvítky, jiné veselé, až k tanci vyzývající, ale co ze všech vyznívá, jest — láska k božskému Dítěti. Divíte se? Takový šuhaj z kraje moravského raději si zazpívá ,Ejhle, chasa naša běží ze salaša", nežli vážnou melodii chorální. Děcko, které doma zpívává u vánočního stromku, s nelíčenou radostí a prostotou svého dětského srdce, slibuje „Ježíšku, panáčku, já Tě budu kolébati”. Jak krásně zachytil obrázek vánoční hudby J. Š. Baar ve své knize „Paní komisarka”. Líčí tam posvátnou náladu svaté noci, v níž hudba na kůru hrála tak důležitou roli. V klenečském kostele o půlnoci pod taktovkou učitelského mládence rozezvučely se nástroje a varhany, lidské hlasy — jako kdysi hlasy andělů - - pěly slávu Bohu na výsostech. Byly to zpěvy českého kantora Jakuba Jana Ryby — jeho pastorá'ní če ká mše, jeho něžné vánoční písně. I dnes, kdy slyším jeho pastorellu, nebo ukolébavku „Spi, spi neviňátko”, vidím v duchu zasněženou krajinu a venkovský kostelíček, jehož okna ozářena svítí do nočního šera a tam Kristus — jako před dvěma tisíci lety v Betlemě do jeslí — sestupuje v podobě chleba ve svém těle na oltář. A v ústrety mu znějí písně dětí i dospělých: „Sličné pacholáfko, vítej Synu Boží?” Ovšem, tyto zpěvy jsou míněny při tiché mši sv., kdy zpívá lid, neb místo něho zpěváci na kůru. Při slavné liturgii - - zpívané mši sv. není dovoleno zpívati jinak, nežli předepsané liturgické texty, a to latinsky. A máme i těchto vlastních, českých skladatelů, skladeb počet dostatečný. O vánočních koledách a pastorellách píše zajímavě Jan Racek ve své knížce „Duch českého hudebního baroku”: „Pastorelly, drobné vánoční jednohlasé a vícehlasé zpěvy s průvodem smyčců, dechových nástrojů, zvláště pastýřské (rouby, došly zvláště velké obliby na českém venkově, kde se rozšířily jako typický projev českého pozdně barokního lidového ducha. Z barokního ovzduší pronikla do nich také ona smavá pastorální idyličnost, jejíž původ musíme hledat až kdesi v italském básnictví 17. století. A tak tyto pastorelly se u nás vyvinuly ve zcela svébytný a samorostlý hudební útvar, v němž se ve zvláštní a zajímavé symbiose prostupuje lidový duch s vlivem umělecké hudby. Ale v českých vánočních koledách a pastorellách tkví také kořeny k samorostlé české básnické mluvě. Jsou psány na překrásné verše, značně lidově zabarvené, jež jsou ozdobou českého barokního písemnictví. Zase jeden důkaz, jak se česká barokní hudba úzce stýkala s českou barokní poesií. Možno dokonce říci, že šla s ní ruku v ruce v jednom slohovém a duchovně myšlenkovém společenství. Zatím co námětově, obsahově i myšlenkově jsou tyto pastorelly ještě úzce spjaty s barokní kulturou, hudebně již směřují do slohového ovzduší klasicismu. Ovšem, mluvíme-li o hodnotách těchto skladeb, předpokládáme, že také ve své reprodukci budou provedeny tak, jak byly psány. S tou posvátnou úctou, láskou, nadsením; že z nich podáme vskutku to, co obsahují. Hudebník, který nemá uměleckého vkusu, může i tu nejposvátnější píseň svým provedením znehodnotiti. Přibéře-li si regenschori na kůr šumaře místo skutečných umělců, nacvičí-li takové skladby nedostatečně a zvolí k nim nevhodná tempa, může i sebelepší skladbu zkarikovati. Vybral jsem si za úkol sebrati, pokud možno, všechny naše vánoční písně, koledy, pastorelly a ukolébavky. Jest mnoho sbírek, v nichž jsou porůznu roztrou- šeny jak písně lidové, tak i umělé. To jsou však ty, které byly zveřejněny tis- + 65 | ||||
|