|
| ||||
| ||||
|
letí se tu zpívalo. V roce 1803 seskupila se ,Cecilská jednota", středisko hudebního života ústeckého a vychovatelka nových a nových generací. A hráli tam a zpívali: Beethovena, Glucka, Maška, Koželuha a jiné. V devíti letech odchází Sychra do moravského Šumperka, kde se už uplatňuje „das bóhmische Pepinko” na koncertě zpěváckého spolku. O prázdninách hrál kvarteta, sám se učil na varhany. Pak chodil do německého ústavu ,Lehr- und Erziehungsanstalt" v Hylvátech; byl tam tři léta. Na prázdninách měl u sebe syna chrudimského regenschoriho Lojzíka (zemř. soudní rada Dr Alois Hnilička), s nímž se zabýval hudbou celý c"as; také tehdy zpíval v pěveckém kvartetu; jednou zazpívali v lese náhodou jdoucímu mis_ru Lukesovi, který pochválil dobrého tenoristu (byl to Broulík) — jemu Lukes pomohl založit světovou slávu. Pak už varhanická škola v Praze (1875). Zamiloval si F. Z. Skuherského: „Tak jasně, jako by každé slovo měl vybroušeno, každý příklad vybrán, zvážen a připraven. A byla to slova, poučení a příklady... Kolikrát já byl u Nejsvětější Trojice tehdy v kostele, co jsem se tam naposlouchal a nazpíval. Skuherský tam byl ředitelem... tam i v praxi prováděl Skuherský to, co nám in theoria při svých výkladech podával; nejvíce získal můj rozhled přednáškami Skuherského; zejména jeho estetické poznámky; ty hodily se mi později nejednou. A jak mi bývaly vítány?” Sychranejvíce miloval Bacha; spolužáci proto mu říkali „Bach”. Ve třetím ročníku již skladby: první mše („trochu Fúhrerovská", poznamenal ji Skuherský), smyčcový kvartet, graduale k sv. Cecilii a offertorium ,Assumpta esf" — byly nejlepší. Roku 1879 varhaníkem a po třech letech pak ředitelem kůru ve Staré Boleslavi, současně sbormistrem zpěváckých spo.ků „Václav” (ve Staré Boleslavi) a „Bojan” (v Brandýse n. L). Koncem října 1889 odjíždí do Mladé Boleslavě, kde působí téměř 34 roky. Řada těch let je věnována práci dirigentské (ředitel kůru, sbormistr zpěváckého spolku „Boleslav"), skladatelské (hudba duchovní, církevní a světská, která se u něho neprávem přehlíží), učitelské (učitel zpěvu na gymnasiu, reálce a v biskupském konviktě — tam i hudba nástrojová). Tu více poví další stati, jež mají vylíčiti tuto (rojí stránku životního díla Sychrova. Zemřel 27. srpna 1935 ve Staré Boleslavi, kam odešel v červenci 1923 na odpočinek.
II. ŽIVOTNÍ POSLÁNÍ. Hudba, určuje-li komu povolání, často stanoví i celý životní smysl Tomu, kdo ji provozuje; je~li skladatelem, tu zejména. Z různých Typů hudebníků dává se mi stav regenschoriho k úvaze. Věcně to bývá pravidlem, že skladatelsky se vy-pracovává komponista hlavně k praktickým účelům svého kůru — pracuje tu proto, aby psal, čeho naléhavě potřebuje pro svůj- obor, nemaje vhodné věci ve sk'_adbách jiných; jindy zase hledí vyhověti aspoň zvláštním disposicím, jež má ve svém pěveckém, případně i instrumenfá'.ním prostředí. Mezi těmito všemi pohnutkami se jako zvlášt sympatická rýsuje ona, kde bezprostředním motivem pro skladbu je vnitřní rozhodnutí. Všechny případy ty vyskytují se u mého otce. Je pravidelným případem u ředitele kůru — sk'adatele, že hmotně neznamená tato jeho umělecká práce ničeho. Tomu bylo tak u mého otce. A u něho — zj,ev ten vyskytuje se v Tomto povolání častěji — hudba nejen kostelní, ale hudba vůbec tvoří výlučně životní náplň. Tak bylo u nás v zásadě a pro průběh celého života. Otec žil hudbou a pro ni; neměl v vpodstatě jiného zájmu. Přirozeno, že církevní, po případě duchovní hudba jíma.a ho skladatelsky i reprodukcně; ale nevyhýbal se ani hudbě světské jako skladatel, jako veřejný výkonný pracovník; a to bylo mi pro něho tolik vzácným; mám pocit, že se mému otci křivdí, když se o něm píše jako o skladateli výlučně církevním. Pěstoval také světskou hudbu s největší láskou i stálým zaujetím a myslím, že i se zdarem. A kdybych měl udati znamení rozdělu mezi tím, co tvořilo praktickou stránku, to jest mezi tím, co tvořilo v hudbě jeho zaměstnání, a co mu bylo duševní potěchou, ne lehko bych to zjištoval, protože všechnu svou práci hudební měl tolik rád, vždycky a všude s pinou vážností se jí věnoval. Abych zůstal u hudby duchovní a církevní; jako reprodukční pracovník, at zpěvák, hráč na varhany, sbormistr i dirigent, v kostele i síních koncertních, vždy i v sebenepatrnější své funkci zrovna jako ve věcech největších: byl pozorný, zaujatý; pracoval tolik rád v ma- 67 | ||||
|