|
| ||||
| ||||
|
lém jako ve velkém okruhu. Jeho hra varhanní mohla by býti příkladem; byl výborným improvisátorem na varhany; rozhodně nedával se tu lehce a s úmyslem ukázat svou technickou zdatnost; byl tu v zák'.adě taký, jak ho presentují jeho skladby duchovní a církevní; jeho témafické myšlenky byly vážny, odpovídající místu a době, kde hrál; jako byl ve skladbě v prvé řadě kontrapunktikem, tak také ve hře na varhany. A v této hře, jako všude jinde ve svém praktickém usilování, byl svědomitý, nejvýš vážný. A jako skladatel: uvědomoval si — věrný a nadšený Skuherského žák — že musí pracovat pro určitou myšlenku; tou mu byla reforma církevní hudby, kterou po vzoru Skuherského a pod vlivem Karla Steckra živil snahou po pokroku a odtud po vlastní svébytnosti. Jistěže tyto snahy často byly naplňovány úsilím vyjít potřebám své vlastní praxe vsfříc, ale ne tak docela; ve výrazném počtu svých skladeb měl můj otec touhu tvořiti něco nového, ryze svého — to vím ze svého mladého věku, kdy bratru Lumírovi i mně někdy přehrával a stručnými slovními vysvětlivkami doplňoval to, co právě psal.
Hudba byla mu vším; i život rodinný by1 podle toho u nás upraven; od nejútlejšího mládí učili jsme se s bratrem Lumírem na housle a klavír — Lumír i na varhany; a brzy začala se s námi pěstovati hudba komorní od trií až do oktet, všude musili jsme my dva hráti; zpívalo a hrálo se; já na to až zdravím doplatil. A tak byla a zůstala otci hudba navždycky ideálem, jemuž věnoval celý život. III. SKLADBY, JAK JE DÁVAL VýVOJ. A. Hudbu církevní. Jeho zásadní postoj k tomu, co dávaly liturgické, případně duchovní texty: by1 člověk věřící; z někdejšího kláštera v Emauzích přinesl si svou náboženskou zkušenost a v ní setrval do smrti. Se slovem se tedy naprosto poctivě sžíval. V tónech nacházel nejlepší výraz pro svou hlubokou víru. Poučení z theorie do-stalo se mu na varhanické škole v Praze; byl nadšeným ctitelem F. Z. Skuherského a věrným jeho žákem. Skuherský byl jedinečný vychovatel a velký člověk v theorii, kde vedl ne pokrokově, nýbrž spíše revolucionářsky. Strhoval i jako sk`.adatel; ale v obou případech byl u něho vývojový zlom — v theorii prudký, ve skladbě mírnější. Skuherský původně — byly to právě začátky cyrilského hnutí — ztotožňoval se se zásadami t. zv. reformované hudby církevní; nato ve svých „Formách hudebních” se opravil; postavil se ostře proti palestrinské hudbě a přitom chválil bezvýhradně i úpadkový barok, rokoko i v jeho výstřelcích; dobře činil, když pro novou, svěží církevní hudbu doporučil celé prostředí hudby nové, pokud se to snášelo s povahou, vnitřní podstatou hudby církevní. Theorie, jež žádala praktické zdůvodnění. A to právě ony skladby, po „Formách” vydané, nejsou tak doslova odlišny od toho, co bylo psáno pod vlivem reformy, kdy Skuherskéhao motetta schválila svým originálním, tónem kdekoho; mše ,brevis" a ,svatováclavská" jsou odleskem Skuherského typického motetta, ale jsou ochuzeny o práci kontrapunktickou — jinak všude jinde vedou, ukazují, přesvědčují. Otce připoutalo Skuherského motetfo; sám se o něm jednou do „Cyrila” rozepsal.-' Nikdy neschvaloval, nikdy nenásledoval Skuherského v tom, aby skladebně vzdá-val se polyfonie a aby šel proti reformě z Reg-ensburgu — jenomže na starou hudbu štěpoval vše, co dávala nová hudba až do způsobu zachycení slovního obsahu -- vždycky však s určitou opatrností, mírností ta právě byla příčinou, že nikdy nevybočil z cesty správného tónu církevní hudby, jež pro něho vždycky byla o-proštěna i jen problesku hudby světské; Sychra by1 vždycky a všude zastáncem ryzího církevního slohu, který byl mu dán ve způsobu slohu smíšeného, jehož jeden zák!ad tvořila hudba starých klasiků církevní hudby, a druhý hudba nová. Problém náležitého spoje těchto dvou slohů byl pro vývoj skladatelské činnosti Sychrovy rázu základního, při čemž čistý objektivní výraz zůstával tu zcela jasně uchován. Je předem třeba zjistiti z vývoje skladatelské činnosti Sychrovy, že byla to snaha napájeti palestrinský sloh prvky nové hudby, v konstrukci hu- ,,Cyril", roč. 1920, str. 22-23. (Skuherského ,Motetta", útržek z pamětí J. C. Sychry.") 68 | ||||
|