|
| ||||
| ||||
|
nejpovolanějšího. Jeho slovo závěrečné v posudku této práce mého otce: ,Sychra stanul v této mši na vrcholu své dosavadní tvorby, a dílo dojista je význam-
ným článkem v nekonečném řetězci vývoje ryzího stylu církevního od dob kla- sických až na dnešní dobu."S Než ať se vysloví německá mínění o mši: „Der lifurgische Text ist ausdrucksvoll, innig, ja dramatisch aufgefasst und aus der Meditation sind die Tóne des ,Et incarnatus est”, „Benedictus” hervorgequollen. Nirgends ist Schablone, jeder Satz iiberrascht durch die Neuartigkeit und Kraft der Dek'amation. Sie (sc. die Messe) steht dem LInferzeichneten hóher als die neueren Instrumentalmessen und lásst ihn ein Talent erkennen, das bisher viel und fleissig im Stillen gearbeitet haben muss, um ein Werk zu schaffen, wie vor'iegende Messe ist" — bylo napsáno v časopisu Musica sacra0 a předtím: „Ein modernes Werk, das ungewohnte Eindriicke hervorruft” to napsal F. X. Haberl. Nebo Johann D ebold, který mši provedl ve FrPiburgu i. B.: „... Die Messe ist durchaus modern nach Melodie, Harmoniebildung und thematischer Behandlung ... Móchten hochstrebende Chóre und Dirigenten diese seltene Erscheinung auf dem Gebiete der Kirchenmusik nicht unbeachtef lassen."10 A za mší ,soiemnis” jde jiné větší dílo ,Missa octo vocum" á capella, Caecilien — Vereinu v Bernu věnovaná. Její rozlehlý hlasový podk'ad dává skladateli nejlepší možnosti zejména v kontrapunktické práci rozvinouti svou zdatnost. Ve slohovém spoji, uvažovaném s hledisk zachycení slova, — starý a nový sloh — tentokráte důrazněji prostupuje skladbou úsilí vyjádřiti slovo po způsobu starých — sklad-ba je spíše nesena ryzí lyrikou starého církevního s'.ohu ve většině míst. Starý ryzí veká'ní sloh do sféry nové církevní hudby je tu šfastně zasazen. Skladba neby'.a tiskem vydána. Další skladbou, jež je prosycena snahou ještě jíti po nastoupené cestě dále, je „VIII. Requiem” (dosud v rukopise). Je to protějšek ke mši „solemnis” ne v rozloze, ale rozhodně ve snaze podati opět další novoty, vyjádřiti se ještě volněji nežli ve jmenované mši. Je to zejména harmonie a modulace, které zde skiadatele ženou vpřed a dávají requiem pregnantní výraz; byl to rok 1916, kdy Requiem bylo skládáno.11 B. Hudba duchovní. Duchovní hudbou započal se Sychra zabývat soustavně vlastně v roce 1911. Tu vyrůstá pro něho myšlenka skládat duchovní kantátu jako novou pro něho formu, roste mu přirozeně hned základ pro ni: velikonoční a vánoční doba církevního roku se svými tak typickými povahami v náladě mysli. Iidobí velikonoční zachytává nejprve kantáta „Na Golgotě” (1911), pak ,Velkopáteční meditace" (1912); dobu vánoční ,Messiáš" (1914) — k nim přistupuje jako povahově samo-statné dílo duchovní kantáta „Sv. Václav”. Básně k° všem kantátám dodávají P. F. Žák, ke kantátě „Na Golgotě” V. Koranda. Nejsou sice vysokých hodnot, ale Sychrovvm přáním pině vyhovují. Jenom ,Velkopáteční meditace" je kom-ponována jako ryzí hudba programní, v jednolitém toku — druhé kantáty rozvrženy v čís'a. Povahově k uvedeným kantátám druží se i „Sv. Václav”. Vývoj linie Sychrových skladeb je i duchovní hudbou ostře určován. Všem čtyřem kantátám jsou nejprve určité znaky společny. Jsou tu především technické předpok'ady, které se hlásí do úvahy. Sychra tu staví v prvé řadě na všem tom, z čeho vycházela jeho hudba církevní. Podávají se tu však s ohledem na obsah, daný slovem, n~k.eré zvláštnosti. Tak v melodice nejdříve. Všechny kantáty jsou psány na český text. Odtud vzchází pro sk'.adafele samozřejmá povinnost, aby dbal hudebního zák'_adu slovního a zejména dek'amace. Než slovo ve své podobě ne-udává směr jenom dé'kou a přízvukem slabiky; účinkuje průrazněji; svým celým hudebním charakterem, jenž se podává vedle slova samotného i z obsahu větného a z povšechné povahy libreta vůbec. Vizte takový zpěv Krista s kříže v kantátě „Na Golgotě” — základní tón tohoto sólistického místa je podepřen pro-jevem krutých bolestí, jež vůbec je ještě schopno unést tělo člověka, ale v těch- 8 Viz časopis ,Sme`.ana", roč. 1906, str. 187 9 1906, č. 6 a 7, str. 72-73. io Musica sacra, 1909, str. 92. 11 Fodl.e zprávy Dr Al. Michla. 71 | ||||
|