|
| ||||
| ||||
|
lik hodin z ,otevřeného boku Kristova obóJ'í drahocenný proud vytryskl: „Jeden z vojínů bodl jej kopím v bok, a hned vyšla krev a vodu.”
Není divu, že Církev, sledujíc tyto duchovní dějiny vody, posvěcené samým Bohem, žehná a posvěcuje vodu při nejrůznějších příležitostech a touto opět žehná člověka a jeho majetky. Zvláště je to ona slavná příležitost svěcení nové křestní vody, kdy Církev nápěvem preface zpívá vodě nejkrásnější hymnus ob-divu: „Bože, jehož Duch se vznášel nad vodami při samém počátku světa, aby už Tehdy přijala přirozenost vody moc posvěcení. Bože, jenž jsi zločiny hříšného světa vodou smyl a obraz znovuzrození již všeobecnou potopou označil, aby tajemstvím jednoho a téhož živlu zanikly neřesti a povstaly ctnosti. Pohled, Pane, na tvář své Církve a zmnohonásob v ní své znovuzrození, jenžto mocným proudem své milosti město své občerstvuješ a pramen křestní na celém světě k obnově národů otvíráš, aby na rozkaz tvé velebnosti přijal milost Jednorozeného tvého z Ducha svatého, jenž at tuto vodu, pro obrození lidí připravenou, tajemným při-mísením svého božství oplodní, aby posvěcením počato, z neposkvrněného lůna božského pramene jako nové stvoření zrozeno, nebeské potomstvo se vynořilo, a aby milost všecky, již se pohlavím liší tělesně a věkem časově, jako matka v jedno dětství zrodila. Nechť tedy daleko odtud na tvůj rozkaz, Pane, všechen nečistý duch odejde, daleko odstoupí všechna ničemnost d'ábe.ské šalby. Nic ať zde nemá vměšování nepřátelské moci; nechf záludně neobchází, nechť skrytě se nevloudí, nechť nákazou neporušil Budiž foto svaté a n°vinné stvoření prosto veškerého útoku nepřítele a očištěno vzdálením zloby. Budiž pramenem živým, vodou obrodnou, vinou očistnou, aby všichni, kdož touto spásnou koupelí budou obmyti, působením Ducha svatého v sobě dosáhli dokonalého očištění a odpuštění. Proto tě žehnám, stvoření vody, skrze Boha živého, skrze Boha pravého, skrze Boha svatého, skrze Boha, jenž tě na počátku svým slovem oddělil od souše, jehož Duch se nad tebou vznášel. Jenž ti dal vyprouditi z rajského pramene a kázal, abys čtyřmi řekami celou zemi svlaži',a. Jenž tebe hořkou na poušti nadal sladkostí a tak pitnou učinil a žíznivému lidu ze skály vyvedl Žehnám tě i skrze Ježíše Krista, Syna jeho jediného, Pána našeho, jenž tě v Káně galilejské zázračným znamením proměnil svou mocí ve víno. Jenž nohou svou po tobě kráčel a ,od Jana v Jordáně v tobě pokřtěn by1. Jenž tě zároveň s krví z boku svého vypustil a učedníkům svým nařídil, aby věřící v tobě křtěni byli, řka: „Jděte, učte všecky národy, křtíce je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatéhol” Ty tuto pouhou vodu svými ústy požehnej, aby kromě přirozeného očištování, které tělům může při mytí zjednati, také očišfování duší působila. Nechť sestoupí v pinost tohoto pramene moc Ducha svatéhol Nechť oplodní celou podstatu této vody obrozovací silou! Zde nechf skvrny všech hříchů jsou odstraněny, zde nechf přirozenost, k obrazu tvému stvořená a k původní důstojnosti přetvořená, od veškeré s',aré špíny je očištěna, aby se všichni lidé, kteří svátost obrození přijmou, k nové-mu dětství pravé nevinnosti opět zrodili. Skrze Pána našeho Ježíše Krista, Syna tvého, jenž přijde soudit živé i mrtvé a svět ohněm. Amen.” Podobně nádherný chvalozpěv pronáší biskup nad vodou při svěcení nového kostela, když o ní praví: „Bud posvěcena slovem Božím, vino nebeská; budiž po-svěcena, vodo, znamenaná Kristovými kročejemi; jež zatížena horstvy, nejsi uzavřena; jež narážejíc na útesy, nezůstáváš roztříštěna; jež rozlita po zemích, nemizíš Ty držíš souš, ty neseš tíži hor a neklesáš do hlubin; ty jsi držena na vrchole oblohy; ty rozlévajíc se všude, omýváš všecko a nemusíš se omývati. Ty při útěku lidu hebrejského ztvrdnuvši do hráze byla jsi spoutána; ty opět uvolněna v chladných vírech hubíš usedlíky nilské a pronásleduješ flum nepřátel běsnícím pří-bojem; jedna a fáž jsi spásou pro věřící a pomstou pro vinníky. Tebe skála Mojžíšem udeřená vychrlila a nemohla jsi zůstati utajena ve skrytosti skal, když jsi majestátním rozkazem přinucena vycházela; ty chována mraky, líbezným deštěm nivy zúrodňuješ. Skrze tebe tělům, žárem vyprahlým, sladký nápoj k libosti, pro-spěšný k životu se nalévá; ty z nejniternějších prýštíc žil, bud uzavřena skýtáš ducha životodárného nebo šťávu úrodnou, aby země, mořená vyschlými útrobami, neodpírala slavné sklizně; tebou počátek, tebou jásá konec; nebo spíše ad Boha jest, abychom tvých hranic neznali; nebo tvých děl, všemohoucí Bože, jehož síly dobře známe, když zásluhy vod zjevujeme, význačné vlastnosti hlásáme. 75 | ||||
|