|
| ||||
| ||||
|
chléb a víno, nařídil při mši svaté přidati vodu do vína, poněvadž z boku Páně vyprýšti'a krev a voda. Ustanovil konečně,, aby svěcená voda se chovala stále v kropenkách kostelů i v soukromých domech k zahánění démonů (vzpomeňme nesmírně rozšířeného čarodějnictví v pohanských římských kruzích, padle svědectví Tacitova i u císařského dvora). Odtud si vysvětlíme text nařízení Alexandrova: „Vodu se solí smísenou pro lid žehnáme, aby všichni jí pokropení byli posvěcováni a očišfováni, což činiti i přikazujeme všem kněžím; nebof jestli-že popel z jalovice rozprášen posvěcoval lid a očišfoval (od všedních hříchů), tím více voda solí skropená a božskými prosbami posvěcená lid posvětí a očistí od všedních vin, a jestliže od Elisea uzdravena byla jalovost vody pokropením solí, tím více sůl, posvěcená božskými modlitbami, odstraní jalovost věcí lidských a posvětí poskvrněné ,a očistí, a ostatní dobra rozmnoží a úklady ďáblovy odvrátí a od zá!udných přeludů lidi ochrání.” (Dura;nd, Rationale IV, 4, 2.)
Za ideového autora slavnosti „Asperges” nutno označiti samého Syna Božího. Věřící člověk musí si uvědomiti, oč při této slavnosti jde: Zbožná účast na ,Asperges" zjednává duši milosti Ducha svatého, zvláště disposici ke zkroušenosti srdce, k lítosti nad hříchy, k dobré vůli činiti pokání a osvědčovati lásku k Bohu. Každý takový akt duše přináší odpuštění lehkých hříchů, nebo připravuje člověka k přijetí svátosti pokání na odpuštění hříchů těžkých, jak to připomíná sama antifona: „Nad sníh budu zbělen.” Tím se věřícím uvádí na vědomí povinnost obcovati s Bohem se srdcem čistým anebo kajícím, a tak se s duchovním prospěchem účastniti nejsvětější Oběti. Vzhledem k tomuto poslednímu momentu musíme se v duchu přenésti do večeřadla jerusalemského a sledovati pozorně děj a každé slovo, jak to vše bylo zachyceno od přímého účastníka, apoštola Jana: „Ježíš, jsa vědom si toho, že Otec dal mu v ruce všecko, a že vyšel od Boha a jde k Bohu, vstal od večeře a odložil roucha svá a vzav šat lněný, přepásal se. Po-tom nalil vody do umyvadla a počal umývati učedníkům nohy a utírati je šatem, kterým býl přepásán. Přišel tedy k Šimonu Petrovi. I řekl mu Petr: Pane, Ty mně myješ nohy? Ježíš odpověděl a řekl jemu: Co já činím, nevíš nyní, ale zvíš potom. Dí mu Petr: Nebudeš mně mýti nohou na věky. Ježíš mu odpověděl: Ne-umyji-li tebe, nebudeš míti dílu se mnou. Dí jemu Šimon Petr: Pane, neto:iko nohy mé, nýbrž i ruce a hlavu. Dí mu Ježíš: Kdo se vykoupal, nepotřebuje leč jen nohy si umýti, ale jest čist celý; i vy jste čisti, ale ne všichni. Věděl tofiž, kdo jest ten, jenž ho zradí. Proto řekl: Nejste čisti všichni. Když jim tedy nohy umyl a své roucho vzal a se opět posadil, řekl jim: Víte-li, co jsem vám učinil? Vy mne nazýváte Mistrem a Pánem; a dobře pravíte; jsemf zajisté. Jestliže tedy já, Pán a Mistr váš, umyl jsem vám nohy, i vy máte jeden druhému nohy umývati. Přík'ad zajisté dal jsem vám, abyste i vy činili tak, jako jsem já učinil vám. Vpravdě, vpravdě pravím vám: Není služebník větší nad pána svého, ani posel větší nad toho, který jej pos'al. To-1i víte, jste blahos'-aveni, jestli to budete činiti.” Nezdá se vám, že jste již někdy slyšeli poslední větu podobnými slovy? Jest to ano skvělé šesté blahoslavenství z Kristova kázání na hoře: „BGahoslaveE ú čistého srdce, ineboč o,ni Boha viděti budou.” A o to se jednalo Synu Božímu v okamžiku před založením nové věčné Oběti, jež měla býti nejen památkou, ale stálým obnovováním jeho historické oběti na kříži, aby účastníci těchto tajemství Božích byli srdce čistého a tak uschopněni k nazírání a chápání věcí božských a oprávněni míti na nich přímý a hluboký podíl. Proto řekl Ježíš Petrovi: „Neumyji-li tebe, nebudeš míti dílu se mnou.” Církev vzpomíná každoročně o Zelený čtvrtek na onu událost a dává skrze biskupy jako zástupce Kristovy umývati nohy dvanácti starcům za zpěvu antifon, počínajících slovy Kristovými „Mandatum inovum”, „přikázání nové dávám vám”. Protože však každé neděle shromažďuje druhým přikázáním věřící ke slavení svaté Oběti, neopomíjí jich podle příkladu božského Spasitele očistiti a připraviti k této s'_avnosfi obřadem pokropení vodou očistnou (aqua lustralis). To jest myšlenkový podklad, který vedl Církev k zavedení tak hluboce symbolické slavnosti „Asperges”. Ještě jiný vztah uvádí Církev věřícím na mysl: vodu křestní, kterou jsme byli štípeni v duchovní tělo Kristovo. Od počátku středověku každá neděle obsahovala v liturgickém životě Církve připomínku na křest svatý. Ne~ 78 | ||||
|