|
| ||||
| ||||
|
půltón snížena na znamení pokory. V žalmu a doxologii kvinta ono snížení odkládá a zaznívá v čisté poloze. Ráz celé skladby jest jednoduchý a střízlivý, pročež se hodí pro dobu liturgicky ztlumenou, jako je advent a půst. O nedělích doby vánoční a svatodušní možno střídati oba nápěvy tónu VII. Pro dobu velikonoční je v graduálu jiná antifona: „Vidi aquam”, jež obsahuje nový, radostný prvek ve slově „Álleluja”, což značí přímou výzvu pro zpívající i poslouchající: ,Chv!alte Boha!" Když tak pozorujete jednotlivé s•abiky, vidíte, že mnohé z nich si nachyta'.y těch not větší či menší zástup a nemohou se jimi ani vynazpívat ze své velikonoční radosti; tak je tento zpěv oproti předešlému melodicky bohatý, o rytmu ani nemluvě, ten je v tomto zpěvu přímo typický pro chorál. Melodie v VIII. tónu počíná tonikou a pozvedá se až k sextě; na pěti místech zdůrazňuje spodní velkou sekundou (G—F) příslušnost k VIII. tónu. Skladba pochází z X-století.
Forma všech těchto skladeb je vzata z introitu, jehož schéma zní: Antif ona - -alm -- doxologie — antifona. Toto rozdělení samo naznačuje možnosti střídání různými skupinami sboru: hlasy mužskými —ženskými, vyššími (soprán-t3;170r) — nižšími (alt-bas), sólem kantorů — futti, zpěvem piným nebo recitací. Pouze na neděli Smrtelnou a Květnou se vynechává doxologie. Je samozřejmé, že text „Asperges” a „Vidi aquam” by1 nejrůznějším způsobem zhudebněn od skladatelů starých i současných. Z našich domácích upozorňujeme na skladby Jana Škroupa, Josefa Foerstra, Norberta Kubáta, Josefa Chmelíčka, Františka Musila, Jana Ev. Ze.inky. Zvláště krásné skladby v tom ohledu vykazuje Vojtěch Říhovský, škoda jen, že jsou dosud v rukopise. Hudební nakladatelství Mofmír Urbánek vezmi by se zavděčilo všem kůrům, kdyby vydalo celou sbírku „Asperges” a „Vidi aquam” svého kmenového skladatele. Nakonec několik rubrik. Aspersio smí konati jen celebrant; nikoliv diakon, i když je knězem (SPC 27, XI. 1632 a 12. XI. 1831). Když celebruje biskup, ,As- perges" se nekoná, protože biskup při příchodu do koste-'a podaným aspergilem pokropil sebe, klerus i lid věřící (Caer, episc. 1, 15. 3, 11. 31. ^). Při intonaci a kropení oltáře celebrant klečí, všichni ostáfní stojí a přijmou aspersi uctivě s úk.onou hlavy nepokryté (Caer, ep:sc. II. 31. 4). Není třeba, aby se voda jednotlivce dotkla, stačí úmysl přijmouti aspersi (dů.ežité pro zpěváky na kůru). Je-li bohoslužbám přítomen biskup, podává se mu asperse per contactum, všem ostatním per aspersianem. Na neděli Květnou a na Hromnice, připadají-:i na nedě.i, koná se „Asperges” hned před svěcením ratolestí nebo světel. Když se za-číná „Asperges”, pok'_ekne celebrant na obě kolena na spodním stupni oltáře, přijme z rukou diakona aspergil se svěcenou vodou, intonuje „Asperges me” nebo „Vidi aquam”, pokropí třikrát o.tář uprostřed, na evangelní a epištolní straně (ne mensu shora, nýbrž spodek a přední stěnu oltáře), potom sebe (dotýkaje se aspergi.em čela), pak ministry oltáře, klerus v chóru a shromážděný lid. Kněz prochází při kropení lidu kos.el, kropě nejprve shromážděné věřící na straně epištolní, při cestě zpět na straně evange.ní. Nebo možno kropiti lid od mříží presbyteria uprostřed, vpravo a vlevo. Mezitím recituje celebrant celou antifonu (i když je neděle semiduplex) a žalm 50. nebo 117. s Gloria Patri, jež se na neděli Smrtelnou a Květnou vynechá. Pak opakuje antifonu. Po návratu k oltáři zpívá celebrant verše a modlitbu mezi asistenty, kteří mu drží knihu, nebo s podstavce, jenž se po ukončení odstraní před začátkem mše svaté (Caer. ep- II. 31. 3). Koná-li se „Asperges” před vystavenou Nejsvětější Svátostí, nekropí se oltář, protože je posvěcen Sanctissimem. Snad řekne některý vlídný čtenář: To je nějakých řečí kvůli Aspergest Hlavně, když se dobře zpívá Kyrie. Beztoho ohyčejně na kůru ještě nikdo není. Bohužell Vypadá to na mnohém kůru při začátku „Asperges” jako v partesu nějakého tympanisty; samá pausa, sem a tam nějaká nota. Sopránky (některé) dodržují svědomitě svou chvalitebnou tradici přijít fři minuty po začátku; někdy nepřijde včas vůbec žádná, takže musí do sopránu zaskočit altisfka. Aby alt nezůstal pozadu za svou sopránovou konkurencí, přicházejí dvě z nich o p',ných 20 minut později. Tím se ňáskok sopránu vyrovná a nemohou nám nic vyčítat. Poko.ení mužů je v dochvilnosti ,o 70 procent lepší, ač i zde občas to zaskřípe, zvláště když se 82 | ||||
|