|
| ||||
| ||||
|
mohou odvolati na dirigenta, obyčejně při ,Asperges" nepřítomného. Ještě že varhaník je na místě a zachraňuje situaci. Je to svízel, jež trápí tak mnohé kůry ra kalí začátek bohoslužeb. Možno klidně říci, že dobrý kostelní kůr poznáme pode dvou věcí: Jak zpívá resp,onsoria a jak je připraven na „Asperges”. Ne na-darmo dává Církev na neděli ke chválám krásný hymnus sv. Ambrože „ad galli cantum”, začínající sovy ,Aetérne rerum Coutdítoz•". Tam se praví v páté strofě:
Surgamus ergo stronue, galCus calnentes exc tat et sominolentos íncrepat, gallus negantes argutt. Vstaňme tedy číle k bdění, kohout volá ty, kdož lení, ospalcům tu výtky č"ní, zap,írače z hříchu viní. Mys''.ím, že nepatrná oběf čtvrthodinky, o kterou přijdu dříve a včas na místo bohoslužby, vrátí se mi neskonale zúročena pro život věčný, protože Bůh nezůstane n.komu dlužen. Na shledanou v neděli včas při „Asperges mel Josef Osladil: P. Ludvík Holain. K stému výročí narození (nar. 20.8.1843). V dějinách církevní hudby zaujímá významné místo skladatel P. Ludvík Ho~-1,ain. Dne 20. srpna t. r. byro napiněno 100 roků ~od jeho narození, vzpomeňme pro-to vděčně tohoto církevního muzikanta. Ludvík Holain narodil se 20. 8. 1843 ve Staré Bělé u Mor. Ostravy jako pátý syn rolníka Antonína a jeho manželky Anny. Jako malé pachole byl by Ludvíček utonul, nebýti včasné pomoci staršího bratříčka a polekané maminky. Zatím co matka vařila oběd, měti dva starší synkové Štěpán a Jan opatrovati svého nejmladšího sourozence. Ti však za humny na trávníku měřili svoje síly a malý Ludvíček byl ponechán sám sobě a svému andělu strážnému. Zápasící hoši ani si ne-povšimli, jak ma'ý košiláček přibatolil se až ke hliníku, na jehož dně byla dosti hluboká ka'už. Pojednou ohlédli se po Ludvíkovi, leč ten jejich vinou spadl právě do hliníku. Starší Štěpán skočil rychle do kaluže, aby za plovoucí košilku vy-táhl z vody bratříčka. Druhý bratr Jan běžel rychle domů se smutnou zprávou k matce. Ta,sotva popadajíc dechu běží a domnělého utopence v náručí odnáší do světnice. Chvíli to trva'o, než dítko přišlo k sobě a na strachující se matku s úsměvem otevřelo svá očka. Touhou zbožných rodičů bylo, aby jejich nadaný synek studoval a stal se knězem. Proto pan rektor Ignác Červenka, který i na klavír hocha učil, připravoval malého žáčka do třetí fřídy německé hlavní školy ve Frýdku. Nebylo to však tak snadné po odbyté starobělské ,triviálce” s polodenním jen vyučováním, prospívati na německé hlavní ško'e. Díky však nadání chlapcově a svědomitosti jeho učitelů, s vyznamenáním odcházel ze čtvrté třídy německé hlavní školy ve Frýd-ku. S Tímto pěkným vysvědčením zavedl otec synka pěšky do Troppau k zápisu na německé, dříve Jesuitské gymnasium. Vlídného přijetí dostalo se chlapci u „matky studentů”, zbožné stařičké vdovy, paní Hankové v Ostrožné ulici. S celým zaopatřením platil otec bytné 4 zlaté měsíčně. Zde náš Ludvík Holain ještě spolu s pěti jinými studenty za dlouhých zimních večerů sedával u stolu nad svými učebnicemi, z nichž pod světélkem, živeným řepkovým olejem, čerpal potřebné vědomosti. Za svoji píli odměněn byl na konci školního roku dvěma prémiemi — obdržel dva s'ovníky: latinsko-německý ařecko-.německý. Než v Troppau po-byl pouze 2 roky. Na začátku dalšího školního roku odváží otec svého Ludvíka na bryčce do vzdálené Kroměříže, aby zde na arcibiskupském privátním gymnasiu vystudoval ještě da'_ších šest tříd. V semináři měl Také studení více příležitosti vzděláva i se v oblíb-ené hudbě a zpěvu. V tomto umění ponejvíce jako samouk dociloval překvapujících výsledků. Maturoval na německém státním gymnasiu v Olomouci, kde po 4 letech bohosloveckého studia dme 5. července 1869 byl vysvěcen na kněze. Po vysvěcení rok zastával úřad studijního prefekta.na kněžském arcibiskupském gymnasiu v Kro- 83 | ||||
|