|
| ||||
| ||||
|
rněříži, kde vyučoval též v 5 fřídách matematiku. Po tomto roce odebral se na universitu do Prahy, aby nabyl potřebné kvalifikace profesora matematiky a fysiky na středních školách. Této aprobace dosáhl roku 1874, vykonav zkoušky před českou zkušební komisí. Nato vrátil se opět do Kroměříže, učil mafhematice a fysice a výpomocně i češtině. Mimo to pěstoval s chovanci hudbu a zpěv — housle, klavír, harmonium, varhany, což bylo podnětem, že arcibiskup Fiirstenberg dekretem ze dne 2. ledna 1873 ustanovil jej dirigentem kůru při kolegiálním chrámu sv. Mořice v Kroměříži, kterýžto úřad zastával po 6 roků vede prefektury v semináři.
Jako sbormistr měl Ludvík H~olain k disposici 40 ve zpěvu dobře vycvičených zpěváků, jimž ani chorál, ani sborový zpěv nečinil žádných obtíží. Všichni znali tři h.avní zásady svého dirigenta: 1. Každá nota chytnuta bud hlasem tak určitě a přesně, jako by z pušky střelil: bez váhání, bez předržování a zejména bez ohavného tremolování. 2. Každá samohláska vyslovena bud otvorem úst jí přiměřeným; zejména samohlásce „a” odpovídá otvor úst tak prostranný, že mezi zuby (nejen mezi rty) prostrčiti lze pa'.ec štorcem postavený. 3. Při produkci hlediž každý pěvec půldruhým okem na ruku dirigentovu a jen půl očkem do partesu. Hudební jeho práce vznikly většinou za jeho pobytu v Kroměříži (1869 až 1890) tedy během 21 let. Mnoho pěkných skladeb zůstalo v rukopisech. Tiskem vyšly: 1. Responsoria pro Matutino Nativitafis Domini pro 4 smíšené hlasy; 2. Animas fidelium pro 4 smíšené hlasy; 3. Litanie lauretanae pro 4 smíšené hlasy a varhany; 4. Te Deum laudamus pro 4 smíšené hlasy a varhany. S českým textem vyšly: 1. „Plesy duchovní”, kostelní zpěvník pro 4 smíšené hlasy, hlavně ku pofřebám studující mládeže škol středních. 2. Průvod varhan k úpinému kancionálu arcidiecése olomoucké, obsáhlé dílo s 244 čísly lidových písní a zpěvů. 3. Předehry a dohry k úpinému kancionálu, 2 svazky. 4. Dvě písně o bl. Janu Sarkandrovi. 5. Pochodová píseň pro Orly ve Vyškově. 6. Slezská hymna pro 4 smíšené hlasy. 7. Dvě písně pohřební: „Zvadla růže v mladém kvěfě”, pro 4 smíšené hlasy a „Již s Bohem dám vám”, pro 4 smíšené hlasy. 8. 150 lidových písní moravských pro jeden hlas s průvodem harmonia nebo klavíru. A jak posuzuje kritika skladby Holainovy? Slyšme, co praví — vloni oslavovaný mistr hudby Jos. Nešvera: „ Ge Deum jest dílo v každém ohledu výtečné. Ne-jen že jest liturgicky správné, ale vyniká veskrze hudební krásou. Text není slrophicky propracován, jak toho mnozí skladatelé užívali, nýbrž úpině prokomponován a v ladné formě urovnán. Každé hlubší místo textu jest věrně hudbou vyjádřeno, takže skladba vesměs hudebními malůvkami oplývá. Všude jest pravý výraz velebení Stvořitele.” A na jiném místě týž kritik praví: „Slezská hymna je opět jednou skladba pro hlasy lidské a ne pro nástroje. Nálada je v ní všude vystižena, z čehož patrno, že skladatel psal ji z celé své duše, bez velkého namáhání. Na notách nelpí nikde ani krůpěj potu. Skladba ta nečiní zpěvákům žádných obtíží. Vše plyne přirozeným proudem. Velmi pěkně zníti bude místo počínající devátým faktem: „Kde šumí lesů vážný sbor” ... Zkrátka řečeno: Slezská hymna je skladba, kterou vděčně uvítati mohou naše pěvecké spolky. Po stránce hudební i vlastenecké v piné míře zasluhuje, aby se stala populární.” I v cizích hudebních časopisech lze nalézti velmi příznivé kritiky skladeb Ludvíka Holaina. Svoji životní dráhu ukončil P. Ludvík Holain ve Slavoníně u Olomouce, kde posléze přes 20 roků b.ahodárně působil jako farář. Hlavní zás.uha Ludvíka Holaina je v tom, že s mravenčí pílí vypracoval Průvod varhan k úpinému kancionálu (244 písní) arcidiecése olomoucké. K tomu je§tě ke každé písni napsal spolu s dómským varhaníkem Ant. Petzoldem řadu předeher, meziher a doher. Tyto jeho práce staly se vzorem, jak se má lidový zpěv v našich chrámech pěstovati. Vždyt úpadek lidového duchovního zpěvu, který do naší vlasti v popřevratových letech přinesla studená vina náboženské vlažnosti, nebyl tak cife.ný tam, kde bylo řádného kostelního zpěvníku, i u těch, kdož z této duchovní studnice dovedli věřící-mu lidu nabírati. Když jsem v dřívějších letech vždy o prázdninách zkoumal hudební poměry různých farností Čech a Moravy, překvapilo mne, že jsem Holainův „Průvod” na- 84 | ||||
|