|
| ||||
| ||||
|
lezl v mnohých kostelích i mimo arcidiecési olomouckou. To dokazuje, že pp. varhaníkům prokazoval jeho „Průvod varhan” velmi cenné služby i za hranice-mi diecésními. Nám, kteří denně zasedáme k nástroji královskému, abychom hráli a pěli svaté písně, je dodnes dílo Ludvíka Holaina velmi blízké. Máme sice v arcidiecési olomoucké již 5 roků nový krásný kancionál „Boží cestu”, i k němu „Průvod varhan”, budiž však ke cti Ludvíka Holaina připomenuto, že nejedna píseň zůstala v tomtéž slušivém harmonisačním rouchu, do něhož ji před 50 roky Ludvík Holain přioděl.
Nemůžeme jinak lépe uctíti vznešenou památku velikého církevního muzikanta a pěvce, než když drahý odkaz našich předků — píseň duchovní — budeme ze srdce milovati, ji rádi vroucně zpívati a pečovati, aby nebyla udušena hřmotem dnešního světa, vždyt praví básník: „Zpívej lide, jako kdysi zpívával Tvůj český děd, zpěv jen ducha k žití křísí, zpěvem v ráj se mění svět.” Dr Cyrill Sychra: Návštěvou u Bohumila Vendlera. Skladatelé církevní hudby v posledních dvou desetiletích vůbec a před tím velmi často byli přehlíženi — mnoho hodnotných věcí zůstalo nevydáno a někdy zase brak vycházel do veřejnosti; vynikající věc kolikrát se i ztratila. Na skladatele Bohumila Vendlera vzpomněl jsem tu vícekráte. Přece o jeho mši ,solemnis" (op. 13.), jež byla i poctěna, a to cenou České Akademie, četli jsme jako o skladbě vynikající, a Stecker sám napsal kdysi o Vendlerovi, že byl jeho žákem velmi nadaným (stavěl Vendlera na úroveň s Františkem Pickou, Eduardem Treglerem).1 Mše nebyla dosud vydána. Navštívil jsem p. Bohumila Vendlera v jeho bytě. Vlídně byl jsem přijat, jako by někdo, jejž už dobře znal, na-vázal vzpomínkou na mého nebožtíka otce; hned převedl jsem starého pána na naši hudbu církevní a odtud přímo jsme se dostali ku Karlu Steckrovi (byl pro mne naléhavostí v červenci f. r., zrovna psal jsem o něm monografii). Pan Vendler dobře Steckra znal; jeho mše „solemnis'* dojala ho zrovna jako Františka Picku a Eduarda Treglera: ,, ... byla to velká, slavnostní mše, ale příliš těžká”, on (p. Vendler), Picka i Tregler slíbili si, že napíší také slavnostní mše, ale snažší, praktičtější; a tak napsali: Fr. Picka svou „solemnis” c moll, Eduard Tregler „iubilaei solemnis” a Bohumil Vendler „solemnis",op.13. Stecker Vendlerovu mši měl u sebe a chtěl o ní psáti; zabránila mu v tom jeho těžká choroba. Steckrovu mši, jež jmenované cele zaujala, dávali u dominikánů, kde byl tehdy ředitelem kůru Eduard Tregler, a snad dvakrát s velkým souborem asi 70 dam a 25 pánů; „..,ohromně se (p. Vendlerovi) zalíbila, podobného díla u nás není.” A k mým dotazům: „Fibichova ,brevis` mi neimponovala.” A o naší Dvořákově: Regenschori Chlum několikrát žádal Dvořáka, aby napsal mši, „kterou můžeme dávat.” Pak vyš !a Dvořákova mše; „...velmi se mi líbila.” A pak několik vzpomínkových poznámek: o Fr. Pickovi, který byl „dramatičtější” nežli Tregler, bezprostředněJší, větší pracovník; o Treglerovi, že vůbec mnoho nestudoval, nerad se obíral theorií — Picka vyhýbal se studiu kontrapunktu. Sám p. Vendler byl Fibichovým žákem. Než nechci už unavovat starého pána a prosím, aby mi ukázal svoje církevní skladby. Nejdříve svou největší věc: mši ,Missa solemnis ad quafuor voces inaequales organo comitante” — op. 13. Probírám se varhanovým výtahem a zjišf'uji: mše je především výborně stavěna; má dvě zák.adní themata: prvé hlav- 1 Viz „Památník na oslavu padesátiletého jubilea cís. Frantíška josefa I: `, 1898, II. díl, ,Padesát let české hudby 1848-1898”, str. 47. 2 O hudebním mládí Vendlerově a celé jeho skladatelské a sbormistrovské činnosti viz výbornou publikaci Ludvíka Boháčka ,Bohumil Vendler" (Poznámky k životu a dílu). V Praze 1940. Knihovna Unie českých hudebníků z povolání v Praze. 85 | ||||
|