|
| ||||
| ||||
|
Vendler ze světské hudby přinesl s sebou i vzácnou zkušenost pro ženský sbor: pět sbírek ženských sborů měl už napsaných,4 nežli přistoupil k velmi zdařilé komposiční práci „Tří zpěvů ke mši svaté” (pro čtyřhlasý sbor bez průvodu na slova P. Stanislava Vítka — op. 29. a). Jsou to půvabné věci, psané v ryzím církevním slohu (Obětování, Po pozdvihování, Přijímání), hodící se k tiché mši sv. — Sem přiřazuji další krásnou skladbu tohoto směru: ,Veni sancte Spiritus" op. 46 c), rovněž pro čtyři ženské hlasy bez průvodu.
Ženský a mužský sbor spojil nám Bohumil Vendler velmi vhodně a zajímavě ve svých třech „Pange lingua” op. 46. Velmi hodnotné skladby, vážného církevní-ho tónu. K nim se druží dobře harmonisavané ,Adoro Te" op. 46 d) pro smíšený sbor bez průvodu. Dále je tu řada sólových písní církevních. „Čtyři mariánské zpěvy” op. 30 č. 1. (věnovány jsou choti skladatelově) pro vyšší hlas s průvodem varhan; pak „Otče náš” a „Zdrávas Maria” pro nižší hlas. Je pozoruhodno, že právě v těchto zpěvech přidržuje se skladatel spíše formy staršího sólového zpěvu církevního, (jejž poněkud uvolňuje), který tu skladateli velmi dobře leží; ze-jména přik:ání se tu k staršímu způsobu doprovodu. Tím se znate:ně liší Vendler od svých komilitonů Fr. Picky a Ed. Treglera. Jinak jsou tyto jeho skladby vel-mi vděčné a v kostele by konaly velmi dobré služby. To je církevní hudba Vendlerova. K ní jako duchovní hudba se přibližuje,,Um 126" pro smíšený sbor a orchestr, a pak „Ježíškovy ukolébavky” pro varhany. Ze všech sk..adeb jsou to jenom tyto ukolébavky, které vyšly tiskem. Tyto Vendlerovy skladby věru si zaslouží, aby byly vydány tiskem — jsou hodnotny a praxi kůrové, trpící dnes nedostatkem skladeb vůbec, potřebny. Bohumil Vendler správně byl prof. Karlem Steckrem vyznačen jako velenadaný skladatel. Jsem rád, že jsem mohl třebas hodně pozdě, ale přece jen včas na jeho krásnou práci, naší veřejnosti téměř neznámou, upozorniti. 4 Podrobnosti viz v uvedeném spisku Ludvíka Boháčka ,Bohumil Vendler", str. 10—11; viz též oddíl „Hudba církevní”, str. 13—14, kde uvedena většina skladeb tohoto oboru. Jaromír Uhlíř: Zpěv na kůru. Sborový zpěv na kostelním kůru má jen tenkrát úspěch s hlediska církevního i uměleckého, jsou-li zpěváci prodchnuti pravou zbožností, láskou ke zpěvu a mají-li smysl pro povinnost. Naše chrámové sbory jsou většinou složeny z pěvců, kteří za své výkony mají jedinou odměnu v uspokojení, že soustavně pěstují liturgický zpěv jako součást bohoslužby a zároveň mají platnou účast na mši svaté. Zpěv je zajisté Bohu milou modlitbou, ale to platí jen o dobrém zpěvu, a toho by mohlo býti mnohem více v zemi muzikantů, jak rádi o sobě říkáme. Národ muzikantů se totiž poznává nejen podle oficiálního umění v divadle a koncertní síni, ale rozhodně také podle zpěvu kostelního. Kostel možno dobře přirovnati k salonu, kam nejdříve přichází návštěvník domácí i cizí a podle dojmu činí si úsudek. Není to těžké přičiniti se o dobrý dojem Máme k tomu mnoho předpokladů. Hudebnost a dobré hlasy jsou v naší vlasti domovem, můžeme se pochlubiti dlouhým výpočtem znamenitých církevních skladatelů, záleží tedy jen na nás, jak úspěšně dovedeme využíti bohatých darů minulosti i doby současné. Tři složky musí svorně pracovati k ušlechtilému cíli a povznésti chrámový zpěv na důstojnou úroveň bohoslužby: dirigent, sbor a farář. Dirigent je odpovědný za vhodný výběr skladeb a za jejich dobré provozování. Má volit díla hlasově i technicky přístupná možnostem zpěváků a stále mít na mysli, že mnohem závažnější je odpověd na otázku jak se zpívá, než co se zpívá. Nesmí používat kůru k ukojení osobní ješitnosti a podléhat módním požadavkům. Na zkoušky musí dirigent hledět jako na školu, což v prvé řadě znamená mít andělskou trpělivost a schopnost výstižně poučiti a věc vysvětliti. Nesmí být vzteklý a rozmarný, protože pak šíří kolem sebe neklid a nespokojenost. 88 | ||||
|