|
| ||||
| ||||
|
I kdyby se snad našel dirigent, který by měl všechny přednosti, nic by mu ne-pomáhaly, kdyby neměl k ruce hlasově zdatný a tvárný sbor, který umí poslouchat. Železná kázeň a křesfanská pokora jsou zák'adní požadavky dobré výchovy i dobrého zpívání. Cokoliv na kůru se zpívá, musí být spolehlivě připraveno a vypracováno. Vyžaduje to mnohdy velkého sebezapření, ale jinak to nejde. Nic není pro Boha obtížného, neb,of Bohu nutno podávati jen to nejlepší.
Každý zpěvák musí se snažiti zvládnout svůj úkol po všech stránkách a zpívati jen co je v notách napsáno. Má dvě uši, aby jedním uchem poslouchal sebe, druhým své okolí. Má dvě oči, aby se mohl dívat do not a současně viděti dirigenta. Běda sboru, v němž se vyskytne jedinec, který zavrtá nos do partesů a ještě ke všemu má vlastní způsob pocitaní taktů. Nešfastný sbor, v němž ně-který pěvec má olověné nohy, stále pokulhává za ostatními, a zpívá si jen pro vlastní potěšení. Snad mu některý tón dobře „leží”, proto se naň klidně posadí bez ohledu, že celek tím trpí. Takový zpěvák, učiněné neštěstí sboru, bud si dá říci a odloží svoji sobeckost, nebo musí odejíti, protože maří dobrou práci ostatních, zaviňuje rozmazanou intonaci a ucouranost přednesu. Duchovní správa má povinnost hmofně i mravně podporovati ředitele kůru, vždyf tak činí ve svrchovaném zájmu svého kostela. Dobré varhany a ušlechtilý zpěv jsou stejně důležité, jako výzdoba kostela a jinaká péče o jeho vnější potřeby. Dobrý zpěv vykonává stejně důležité poslání jako na př. kázání, nebot také pozdvihuje mysl k Bohu a probouzí lidská srdce z lhostejné ztrnulosti. Zaznívá-li z úst obětujícího kněze slavnostní modlitba, planou-li na oltáři voskovice a stoupá-li k výšinám vonný ob.ak ze stříbrné kadifelnice, dostává vnitřní soustředěnost i vnější pompésnost teprve velebným zpěvem žádoucí gradaci a spojuje oltář i věřícího člověka v harmonický celek. Šfastný kostel, kde všechny síly se spojují k uvědomělé spolupráci, kde povolaní činitelé se nelekají osobních obětí, vědouce, že Bohu ještě nikdo nic nedaroval bez odměny, pokud byl schopen dávati s láskou. 1 Proto milý zpěváku a zpěvačko, nedej se ničím odraditi. Máš-li hlas, sluch a trochu hudebnosti, zasvěf tyto dary službě Boží. Dostaneš-li do ruky noty, soustřed svou pozornost jen na zpěv, poslouchej dirigenta, cti noty a neopravuj sk'_adatelel Noty neokrádej, krot svou fantasii, přesně počítej a hled být v néustálém kontaktu s celkeml Pak poznáš, jaká je to radost -a štěstí moci zpívati před tváří Boží. Vojtěch Ríhovský: Obrázky z kůru. (Část další.) XVII. Vinzenz Goller píše v XX. ročníku časopisu ,Musica divina": „Krásně, čistě a pevně naučí se sbor zpívati jen zpěvem a capella, f. j. bez průvodu, který má každý kůr pravidelně pěstovati. Názor, .že je k tomu zapotřebí početného sboru, je mylný. Povážíme-li, že sixtinský sbor v době svého rozkvětu čítal pouze okolo 20 zpěváků, a v 16. a 17. století měly dvorní kostelní kapely jich ještě menší počet, pak vidíme, že i malé sbory se nechají pilným cvičením vychovati ke zpívání klasické polyfonie.” — Zkušenost z mé praxe potvrzuje tento názor. V mém venkovském rodišti se opravovaly v roce 1895 varhany, stroj to značné veliko~ sti, staré sice konstrukce, ale mohutného, silného i jemného zvuku. Varhany byly rozebrány právě o svátcích svatodušních. Harmonium nebylo po ruce a slavná mše měla býti. I pokusil jsem se nacvičiti se svým menším sborem mši vokální a sice 4hlasou mši ~od Albana Lippa. — Sbor byl převážně zvyklý zpívati s průvodem varhan nebo s menším orchestrem. V Lippově mši je ve snadném slohu zpracován markantním způsobem začáteční motiv slavnostního ,Ite missa est% To práci ulehčovalo, nebof se motiv velmi často opakoval, a kromě toho vyskytovalo se v (Cloria a Credu hojně unisanových mísí, které následující čtyřhlasé věty dobře připravovaly a upevňovaly. Bylo zřejmo, že mši psal praktický cír- 89 | ||||
|