|
| ||||
| ||||
|
— 28 —
šeli a viděli. Nejpotěšitelnější novina došla z Moravy. Zpráva úředního zástupce od nejd. biskup. ordinariátu Brněnského byla podána J. Excellencí nejdůstojnějšímu panu biskupovi Karlovi koncem listopadu a potkala se s nejpříznivějším přijetím. An v ní učiněn návrh, aby se vešlo na úmysl „obecné jednoty” a aby zaražena byla v Brně od-větvená „jednota diecéaní”, k níž by se přidružily odvětvené „jednoty farní”, dána jest k rukoum vdp. kanovníka Dra. Frant. Zeiberta, jenž u věci té měl v konsistoři referát, následující potěšitelné vyřízení: „Jelikož založení „jednoty diecéaní” ku po-vznešení liturgické hudby a církevního zpěvu jest žádoucím, žádám Vaše velebné Blahorodí, důvěřuje ve Vaší ochotu a podrobnou znalost otázky hudební, abyste činil se znalci a přáteli hudby předběžné porady a výsledek s patřičnými návrhy jako ředitel předběžných porad předložil mé konsistoři.” Dáno v mé biskupské residenci v Brně, 11. prosince 1879. Karel, biskup. Veledůležitým výnosem Jeho biskupské Excellence nastala „obecné Jednotě Cyrillské” po-třeba rozšířiti působnost mimo království České také na jiné země mocnářství rakouského. Za tou příčinou svolal předseda jednoty dne 1. ledna 1880 mimořádnou valnou hromadu, v níž stalo se jednomyslné usnešení, aby první věta §. 5. stanov, která zní: „Obecná Jednota Cyrillská skládá se z jednot odvětvených, t. j, z Cyrillských jednot diecésních a farních” — dopiněna byla slovy: „v královstvích a zemích na říšské radě zastoupených.” Změněné stanovy zadány jsou s přiměřenou žádostí na vys. c. k. ministerium vnitra, které výnosem ze dne 20. února 1880 č. 1980 rozšířené stanovy schválilo. Skutkem tím sedmileté úsilí dospělo ku štastnému rozřešení. Po diecésích začínají se nyní rozkládati od- větvené jednoty Cyrillské, jejichž posloupný vznik a vývin náleží v období příští zprávy jednatelské. Vedle organisačního úkolu právě uvedeného nezapomínala však „obecná Jednota Cyrillská” též na jiné práce, které jí v §. 22. stanov uloženy jsou. Komitét historický pro zpytování domácích kancionálů a cbcrálů konal první větší zasedání, jehož kromě členů výboru súčastnili se též jiní učenci a znalci, mezi nimiž předseda král. spol_ nauk, J. Ex. Josef Jireček, profesor Kar. Konrád z Tábora, P. Jan Vodka a kustos muaejní Antonín Patera. Vykonavatelkou úkolu praktického jest pěvecká škola ,obecné Jednoty Cyrillské," celkem 198 hlasů čítající a sice v I. ročníku 22 mužských, 14 chlapeckých, 48 ženských, v II. ročníku 38 mužských, 14 chlapeckých, 62 ženských. Sborová škola zpívala při slavných službách Božích o stří• brné svatbě JJ. VV. císařských manželů, o valné hromadě „obecné Jednoty Cyrillské` v kostele av. Jiljí, v oktávě nejsvětějšího Jména Ježíš u Panny Marie Vítězné a při zádušnfch službách Božích za v Pánu zesnulého předsedu Akademie křestanské přispěním et. pp. bohoslovců v kostele seminářakém, o valné hromadě katolicko-politické jed-noty; pořádala koncerty, jeden ve prospěch stavby budoucího chrámu Páně v Královských Vinohradech, druhý ve prospěch katolické besedy v Praze; účinkovala několikráte při „Budečskgch jeslích” pořádaných ve prospěch spolku sv. Vincence, jakož při slavnosti vánočního stromku v katolické besedě, a konala veřejné zkoušky a měsíční duchovní koncerty obecenstvu bezplatné přístupné. Tot stručný obraz výroční éinnosti. Co provinciální a diecésnf synody o hudbě posvátné nařídily, vykonavatelka úchval synodálních — „obecná Jednota Cyrillská” — pod mocnou záštitou a otcovskou ochranou vrchnosti duchovní v život uvésti usiluje a bohdá! v život uvede. V Praze, dne 13, dubna 1880. F. J. Lchner, předseda. Mríník 2. dubna 1880. (Farní Jednota Cyrillská.) I v malých kostelích odlehlých vesniček pa-číná se rozléhati zpěv čistě církevní. Což nemohla by ta nebeská květina hudby církevníi u nás ně-jaký zapustiti kořínek, myslil jsem sobě. Ovšem věděl jsem, že na otázku tu teprv po nějakém roce odpověcl dostanu. Ač kněžské moje práce nejsou nepatrné, přece pobádán jsa též důat. p. farářem, počal jsem před časy dvakráte v týdnu 16 pokročilejších dítek cvičiti ve zpěvu; nenadál jsem se, že by mi všecky vytrvaly, jelikož ni jediné z nich není z obce mrtnické, ale všecky podrobiti se mu-sely obtížnému sem docházeni z obcí vzdálených. Vytrvaly ! Chráně se dítky v tom věku k přílišnému a snad násilnému zpívání nutiti, raději theorii všestrannou za základ jsem položiti mínil. Předce ale trojí mši k disposici nyní máme: Rampisovu, Skuherského a již i Sychrovu jednohlasnou; z vložek: „0 bone Jesu”, ,Exaudi”, ,Díífusa" atd, vesměs z příloh Cecilie". Než k zpěvům latinským nebral jsem pro-zatím zřetel hlavní. Aby církevní zpěv lidu se oživil, to bylo, k čemu dopomoci mělo 12 mladistvých hlasů sopranových a 4 altových. Zavedli jsme tedy roráte, jakž se v seminářském kostele v Praze s průvodem varhan zpívají; nejtužší mrazy a trvalé vánice na stráních našich neodstrašily od příchodu do kostela zpěváky naše. I nešpory české k nové síle probuzeny, při čemž hymny a antifony marianské na spůsob sborů smíšených, dle svatojanského hlasu varhan rozepsaných, se zpívaly. Na týž spůsob i pro neděle vybírali jsme písně z kancionálu, jež by v lidu zakořeniti se měly. Ve slavných Wittových litaniích Marianských do F. (Pustetův Liederrosenkranz 1866.) předzpě- | ||||
|