|
| ||||
| ||||
|
kevní skladatel, jímž opravdu dolnorakouský učitel Alban Lipp byl (zemřel v mladých letech). Po několika zkouškách mše velmi dobře zněla, ba místy i slavnostně, a pěvci si libovali, že takové zpívání bez průvodu je lepší, nežli hrají-li housle s sebou různé figurace, které prý někdy i mýlí. — Od té doby jsem se častěji pokoušel pěstovati tento směr, ne ovšem vždy se stejným úspěchem jako ve mši Lippově. — Ale později jsem si napsal sám dvě podobné mše (mě1 jsem již tenkrát utkvělou myš.enku plésti se mezi církevní skladatele), jež musily zníti, nebot byly „ušity” na sbor, který jsem dobře znal i s tím, co uměl či ne-uměl — poslednějšího bylo ovšem víc. Výsledek byl důkazem, že i menší sbory mohou zpívati po dobré průpravě bez průvodu, a že je lépe zazpívati snadnou věc dobře, nežli trápiti se sk.adbou těžší a zazpívati ji špatně. — I mé přesvědr čení je, že vokální hudba bez průvodu je nejryzejším a nejcírkevnějším směrem kostelní hudby.
XVIII. Jak soudili vynikající mistři o hodnotě chorálu. W. A. Mozart: „Všecku svou slávu bych za to dal, kdybych byl autorem preface.” — Povážíme-li, že nápěv preface béře se pouze v rozsahu kvarty, výjimečně jen kvinty, dovedeme posouditi, jak velký je výraz této chorá.ní meditace. Hector Berlioz: „Zpracoval jsem ve svém requiem nápěv chorálního Dies irae` proto, že jsem nemohl hlubšího a důraznějšího náznaku smrti v celém světovém veledíle nalézti.” Karl Rheínberger, sk'.adafel četných varhanních děl, mší i jiné církevní hudby: ,Choráli Tento osvědčený korunní drahokam nazývá církev katolická svým pyšným majetkem. Je v něm nevystihlé, mystické umění, jež nemožno porovnati s žádnou jinou hudbou." Podobně ocenili chorál-Liszt, Wagner, César Franck, Witt, náš J. B. Foerster i jiní proslulí mistři. „Molu proprio” Pia X. pak praví: „Kostelní hudba je tím církevnější a liturgičtější, čím více se svým založením, svým duchem a svou náladou b.íží gregoriánskému chorálu. A naopak, je tím méně domu Božího hod-na, čím více se tohoto vzoru vzdaluje.” XIX. Dojemný důkaz důvěry v Boha. — Byl jsem před dávnými lety v Majetíně u Olomouce na pouti. Ředitelem kůru byl zde p. řídící učitel Minář. Církevní hudba tu bývala vždy velmi dobrá. Pochválil jsem tehdy všechnu práci pana řídícího i výkony jeho kůru. Řekl mi na to: ;A víte proč? Protože se před každou slavnou mší pomodlím růženec." XX. A zase něco veselejšího. Bratr mého dědečka, Antonín Nezhyba, byl blahé paměti starším bratrem, f. j. předříkával, předzpěvoval a modlil se při procesích Jednou, bylo to tuším na sv. Marka, kdy se v průvodu zpívala litanie ke všem svatým, došel k místu „svatý Jene a Pavle” a přidal „zbožnosti svaté zrcadla”. Pan probošt, vedoucí procesí, trochu výbušný pán, se za to na něho ,obořil: ,Antoníne, ty zrcadla nechejte pryč, vždyt ty přece v litanii nejsoul" — Ale bratr se nedal: „Prosím, pane probošte, já už to tak zpívám přes 40 let, tak to budu zpívat i dáli” — Bývaly to pěkné, třeba někdy groteskní starosvětské obrázky, ale jsem přesvědčen, že tehdejší zbožnost byla hluboká a upřímná. (Pokračování.) Lidský hlas byl, je a bude po všechny časy prvním a podle kvality nejznamenitějším hudeb-ním nástrojem. — V. Ř. Nedůvěra k chorálu by u mnohých zmizela, kdyby nebyl často — a to i na větších kůrech — nedbale, a proto špatně přednášen. — V. Ř. 90 | ||||
|