|
| ||||
| ||||
|
Mníšek pod Brdy. Z iniciativy krajského vedení NS Praha-venkov provedl chrámový sbor od sv. Mikuláše v Praze III, dne 26. září 1943 ve far-ním chrámu Páně sv. Václava hodinku církevní hudby.l Provedeny byly hodnotné skladby Dr Antonína Dvořáka, a sice: z Oratoria Stabat Mater č. 3 ,Eja Mater", pro smíšený sbor s průvodem orchestru; č. 8, pro soprán a tenor, sólo „Fac ut portem”. Dále č. 9 altové sólo ,Inflammatus". Jako číslo další následovalo Credo z Dvořákovy slavnostní mše. Při svátostném po. žehnání byly zpívány „Loretánské litanie” V. Ří_ hovského pro smíšený sbor a sólo, a V. Gollera „Pange lingua”. Vrchol celé slavnosti bylo Dvořákovu velké „Te Deum”, které klade na sbor a orchestr veliké požadavky. Všichni účinkující pině dostáli svému úkolu a zhostili se ho nad-míru čestně. Sólisté, soprán pí Fr. Petráková, věhlasná operní a koncertní pěvkyně, jakož i altistka paní Hobzová-Laláková, na slovo vzatá oratorní pěvkyně, dále tenor Bohuš Lalák a bas Alfons Scheuch zpívali procítěně a disciplinovaně. Chrámový sbor svafomikulášský hlasově velice dobře zastoupen, zněl sytě, jásavě a vyrovnaně, jako m á l o k t e r ý z pražských kůrů. Též virtuosně doprovázející a pečlivě zladěný sym fonický orchestr doprovázel s uměleckou vervou a slavnostní náladou. Celý tento koncert2 nastudoval a řídil prof. Antonín Ledvina, ředitel kůru chrámu sv. Mikuláše, který tiše bez re-klamy již r. 1940 opustil Slovensko, přišel do Prahy a ujal se řízení zmíněného kůru a se-stavil si kruh 30 nadšených pěvkyň a pěvců a má nyní na repertoáru skladby těchto českých skladatelů, a sice: provedl a provádí mše Eduarda Treglera, Františka Picky, Karla Steckera, Antonína Dvořáka, josefa Foerstra a z cizích skladatelů Fr. Witta, V. Gollera, Ant. Brucknera, Fr. Liszfa a j. Řídil celý program s uměleckou vervou jako starý osvědčený ředitel kůru a oratorní dirigent, a vedl bezpečně celý ens= ble účinkujících zrovna nadšeným a strhujícím výkonem. Bylo by záhodno, aby tento umělec-ký malostranský soubor byl chápán veřejností a více podporován h l a v n ě f i n a n č n ě, ne-bot u sv. Mikuláše se provádějí Ledvinovým řízením hodnotné skladby. účinkujících bylo oko. lo 50. Varhanový průvod obstaral virtuos Milo-slav Kampelsheimer, který jako pravá ruka dirigentova ovládl svůj part mistrně. Bylo by si přáti, aby takových zdařilých výkonů bylo pro-vedeno zmíněným ensemblem s jeho vůdčím Ant. Ledvinou více. Všem čtyřem sólistům sluší vzdá-ti neomezenou chválu, neb tak umělecky se-zpívaný kvart-et hned se tak brzo neuslyší. Těšíme se na další práci Mikulášského kůru v této sezóně s pečlivě vybraným program-em.3 E. L.
1 Správně? Bohoslužby mohou být připraveny doprovázeny a zakončeny produkcemi církevní, hudby. 2 Koncerty v katolických chrámech nejsou do. voleny. 3 Upozorňujeme na tu okolnost: Není-li ten-to vybraný umělecký soubor každou neděli pravidelně zaměstnán na svém domácím kůru, aby mu byla dána pozváním od jiných kůrů možnost pohostinsky vystoupit, jak to zvláště praktikuje nejlepší pražský kůr u sv. Jakuba. (Poznám. ky red.)památce devadesáfých narozenin Karla Kniffla. „Jako každá reforma —šla i reforma hudby církevní příliš daleko. C h v a 1 n á s n a h a, aby kůry naše očištěny byly od š l e n d r i á n u, (jak jej nalézáme ve skladbách Schiedermayerových, Brixiho, Fiihrera — ano i v necírkevnosti skladeb Horákových a podobných), zavedla reformátory, že zavrhli instrumentální hudbu chrámovou vůbec. Nyní teprve nastal obrat. S t e h 1 e, W i t t a jiní — u nás zejména osvědčený S k u-h e r s k ý— užívají v církevních skladbách nástrojů, ale ne k nějakým parádním, koncertantním floskulím, nýbrž jediné k doprovázení zpěvu. A v t o m spočívá rozdíl m e z i n á s t r ojovou hudbou chrámovou nynější a m e z i o no u, jak se pěstovala ještě před 20 lety — a pěstuje s n a d n ě k d e(?) ještě nyní. Naši skladatelé, obírajíce se skládáním pro chrám, podávají cenné věci a ritu odpovídající. S k uh,erský, Hruška, Sychra, Foerster, N e š v e r a a pod. nech^ tvoří repertoár každé-ho českého ředitele kůru. Z ciziny berme jen nejlepší.” — Sotva by kdo z těchto vět po-znal, že je psal jeden z nejlepších dirigentů pražského Hlaholu, prof. Karel Knittl.l A leckdo by si třeba v tomto jubilejním roce dost jasně neuvědomil, že to byl právě Karel Knittl, který v činnosti Hlaholu pražského právě duchovní a církevní hudbu tolik rád pěstoval, ba víc: Karel Knittl dovedl své členstvo před provedením největších děl z tohoto oboru hudby pře_ dem i výstižně poučit, a to způsobem, který především v obsahu byl velmi hodnotným (proto ž,e vyčerpávajícím a namnoze i původním v po-jetí), a formou zase zajímavým pro svůj ryze odborný a při tom přístupný tón. A k tomu na-před: Karel Knittl (vedle Jos. Foerstra) byl jed-ním z těch mála u nás, kteří neváhali, vážně chtějíce pracovat pro reformu naší hudby církevní, podívat se přímo na zdroj její a vyposlouchafi reprodukci vzorné hudby církevní a vzíti si poučení o ní přímo v místě, odkud vše to vycházelo — v Regensburgu. Ve stati ,Sjezd diecésní jednoty v Řezně"2 nás poučuje o zážitcích z tohoto sjezdu, o tom, jak tam vzorně zpívají díla Wittova, Hallerova z nových, a Palestriny, Orlanda Lassa, Vittorie, Gabrieliho ze starých; a jak výstižně komentuje to, co vše slyšeli S tímto poznáním a s touto zkušeností může pracovati pak zdárně v Hlaholu. Dává v něm nejenom věci s produkcemi slyšenými v Regensburg souvislé (třeba Lottiho 8hlasé „Crucifisus"), ale i motteta Bachova (k tomu poznámky ve stati O příští činnosti Hlaholu").3 Pak věci z duchovní hudby největší: je tu nejdříve Beethovenova ,Missa solemnis”, kterou Knittl provedl dvakrát: 8, a 13. prosince 1882;1 následuje Hectora Berlioze >,Requiem" v roce 1885, skvěle uplatněné, dále v roce 1887 Lisztův „Christus”. Právě v těchto dvou posledních případech sbormistr Hlaholu podává svá originální vysvětlení ve způsobu přednášek: Hector Berlioz a jeho ,Requiem". Přednáška, již členům „Hlaholu” proslovil sbormistr Karel Knittl";5 „l~ išzt a jeho oratorium Christus` přednáška K. 1 V č. 2. „Poutníka od Otavy”, r. 1888, str. 35. 2 „Dalibor”, 1871, str. 196., 214., 222. a 245. 3 Ctení, jež měl ve valné hromadě „Hlaholu” dne 26. října 1888 Karel Knittl, ředitel Hlahole — „Dalibor`, 1888, str. 415. 4 Dalibor”, 1882, str. 285. 5 Týž časopis, roč. 1885, str. 93. 92 | ||||
|