|
| ||||
| ||||
|
předpokládá i vynikající dirigentskou zdatnost, a tu prokázal nám tentokráte nikoliv u varhan (u nichž zdatně vedl si sám skladatel), nýbrž xx dirigentského pultu Dr Alois Mich1. Dokonalý dirigent, jako varhaník. S úpornou pozorností a naprostou jistotou vodil Dr Michl sólisty, sbor i orchestr po těžko schůdných cestách kontrapunktické práce a přitom dobře vyjádi-il, že technická průprava může býti jenom prostředkem k citovému prolnutí dirigentskému u mše, která teprve prací v tomto směru dovede zaručiti krásný výsledek. Všichni účinkující dovedli se podrobiti silné vůli svého nového dirigenta; sólistické party f-entokráte zpívali dámy Vrbová a Vosková a pp. Chalupný a Svoboda. Vedle Tadry byl uplatněn tentokrát při mši sv. velmi výrazně Fr. Z. Skuherský, a to jak v mofeftech, v této, právě Skuherským u nás tak štastně zhudebňované formě, tak i v česky podaném ,2almu 30"; dílo nesoucí označení jako opus 12. práce z mladší doby Skuherského, z údobí ještě před jeho skladbami rázu reformního, ale přece práce ještě dnes působící. Je tato skladba mnohem svěžejší nežli na př. jeho litanie k Pan-ně Marii pro smíšený sbor, sóli a malý orchestr, které jsem našel před čtyřmi lety v archivu pražské konservatoře. Váhu skladby položil skladatel na sólový baryton. Pro produkci bylo velkou výhodou, že tento part byl svěřen mladistvé-mu talentovanému pěvci skvělého hlasu p. Svobodovi, který dobře chápe podstatu církevního zpěvu v sólovém podání a který také se zdarem dovedl vtisknouti ráz tohoto slohu i ve skladbě Skuherského. Více Skuherského na naše kůry nebude rozhodně škodit? Skladatel byl spokojen s provedením své mše, s tím, jak všichni účin-kující s nadšením zpívali a hráli; olomoucké nakladatelství >,Velehrad" hodlá Tadrovu mši vzhledem k jejím velkým hodnotám vydati tiskem. — C. S.
Jos. B. Foersfra „Missa in ponorem Sancfissinllae Trinifafis”. (V provedení Kiihnova sboru.) Skladebné dílo J. B. Foersfra v oboru hudby církevní je typem práce, jež k svému prosvětlení nutně potřebuje výkladu o myšlenkovém základu osobnosti J. B. Foersfra vůbec, o vztahu jeho živoEního a světového názoru k jeho hudbě a církevní hudbě zvlášt=, o poměru Foerstrovy hudby světské k hudbě duchovní a církevní, o rozvoji hudby duchovní a církevní od počátku jeho tvorby až do doby nynější; je třeba vyrovnávat se s názory o ideologii Foerstrovy hudby, míti vyjasněné hledisko k Foerstrově náboženskosti (nebol se tvrdí také, že Foerster ve své náboženské hudbě kloní se k českabratrství, nebo zase se uvádí, že Foerster je svérázným typem dokonce proticírk,evním). Naprosto tu ne-jde o to, zjištbvat jenom náboženskou příslušnost, nýbrž o to, kterým duchem kterého náboženství je hudba Foerstrova prosycena, nebot jenom zjištěním tohoto fakta dojdeme k přesvědčivému výkladu vlastního Foerstrova díla a vlastního významu jeho pro vývoj duchovní a církevní hudby u nás. Je velmi zajímavo, že J. B. Foerster právě v posledních letech vydává nejvíc pro svou duchovní a církevní hudbu, že právě v těchto befech dofvořuje se profil J. B. Foersfra jako skladatele duchovního a církevní-ho a že právě tyto nejnovější skladby ve svém významu nutí de:initivně domýšlet, čím vlastně duchovní a církevní hudba ve velkém Foerstrově díle je. Tylo skladby stávají se naléhavostmi doby; jedním ze 'závažných případů skladeb tohoto druhu je právě „Missa in hon. Sancfissimae Trinitatis”. Sám se vyrovnávám s problémem duchovní a církevní hudby J. B. Foerstra již od svého mládí, souhrnně pokusil jsem se vystihnouti jeho duchovní a církevní hudbu v tomto časopisu v roč. 1939, seš. 8-10, a 1940, seš. 1-2. Mohu se proto prostě na obsah těchto statí, ob-sahujících konečný úsudek o věci, odvolati. Uvedená mše je jednou z posledních prací Foersfrových, a o ní napsal jsem posudek v minulém čísle „Cyrila” na str. 45. Je to posudek o vše-obecné povaze této skladby, která navazuje na mešní komposice Foerstrovy, a fo zejména na mešní píseň „Hospodine, rozpomeň se země” op_ 119, „Glagolskou mší” op. 123 a mši „in hon. seti Francisci Assisiensis”. Provedení mše při-vádí posuzujícího, aby přihlédl také blíže k technickým předpokladům skladby, zejména když si již její povšechnou povahu uvědomil. Probíraná mše proti předchozím, zejména proti mši „Glagolské” znamená vyslovené zjednodušení výrazu. To platí v první řadě o metodickém výrazu, který je sesfručněn, o kontrapunktickém vy-pracování, jež pravidelně jenom napovídá, nežli aby v pokračování dokončovalo, o harmonii, která nevyhledává složitostí ve spojích a tvarech harmonických; což ale neznamená, že by melodické modely nebyly vysoce výrazny, polyfonie, třebas několika takty nezapůsobila, harmonie nebyla vybíravou a nepodmiňovala pregnantnost výrazovou, a že by celek potom nevyvolával dojmu, že slovní obsah hudbou byl pro.. myšlen dokonale, a že celkem docíleno výrazu podivuhodné ryzosti v objektivitě a tím v církev_ nosti. Celkové zjednodušení projevu tedy vůbec neznamená ochuzení pro výrazovou hloubku. S Těmi a podobnými úvahami vmysli docházel jsem do svatojakubského kostela, abych vyposlouchal, jak ji provede sbormistr Jan Kuhn se svým smíšeným sborem, pro jejíž doprovod vybral sobě osvědčeného varhaníka Dr Kubáně.' Uvědomoval jsem si, že poměrné zjednodušení této Foerstrovy skladby technicky neznamená ještě snadné provedení pro vokální tě:eso; jsou ve mši místa, která dovedou způsobiti trochu nesnází i velmi dobrému sboru, hlavně v oboru harmonickém. Ale největší pofíž a nejvděčnější řešení je právě obsahový výstih při reprodukci — Tedy úloha, jež postihuje v prvé řadě sbor-mistra, který ji řešiti může jenom tenkrát, když může se spoléhati na to, že mu sbor dokonale. rozumí, že se s ním úpině sžil, na sbor, který může odhlédati od některých technických obtíží a pině jenom vytvářeti skladebný obsah. Kiihnův smíšený sbor takové vlastnosti zřejmě má,, a to jistě poměrně v nejvyšší možné úrovni. A tuto dokonalost také v reprodukci mše dokázal. Tak zbývá pro výstih reprodukce jako před-mět posudku hlavně práce sbormistrovská. A zase ani tu nelze jen tak prostě přihlédnouti k reprodukčnímu činu a nepovšimnouti si Jana Kiihna v jeho minulé činnosti pro hudbu duchovní a církevní. Jeho nácvičná práce v oboru duchovní a církevní hudby v rozhlasovém pro-středí předchází; je úctyhodná. Posuzujícího pro-vedení nadepsané mše zajímá ovšem činnost Kiihnova na kůru svatojakubském. Sbormistr Kuhn dává tu velké mše ze staroklasického údobí církevní hudby; Palestrinova mše ,Papae. • Tato mše byla uvedena v Praze na kruchtě kostela křižovnického, za řfzenf regenschoriho Herle a varhanního doprovodu dra Michla v r. 1942, a byla tam provedena dvakráte. 94 | ||||
|