|
| ||||
| ||||
|
Marcelu" je zářivou ukázkou. A pak už pracuje í v následujících stylech církevní hudby a do-chází až k hudbě nejnovější. Tento záběr hlavních slohů církevní hudby téměř všech, ten je pro kůrového sbormistra rozhodně vzácností; a to pro povahovou rozlišnost jednotlivých slohů, z nichž styl starých klasiků církevních tolik se odlišuje od slohu baroka a slohů souvislých, a tyto slohy zase od slohu beefhovenského a slohu reformované hudby církevní i od toho slohové-ho prostředí, jaké vykazuje třeba dnešní naše církevní hudba v Tomto oporu. Předností Kiihnovou je, že vžívá se dokonale do každého typu slohového a nezůstává mu dlužen ničeho. Platí to právě pro konkretní případ probírané mše Foerstrovy, která je velkým problémem sbor-mistrovským, zejména v rámcovém výstihú své povahy. Kůhn rozhodně rozumí i J. B. Foer-
K šedesátinám B. A. Wiedermanna. Šedesátka prof. Wiedermanna přináší s sebou v rozhledu po bohatém životě umělcově především velkou radost: jeho varhanní virfuosita pronikala hudebním svěfem hned od začátku jeho umělecké činnosti. Byla hned velká, jedinečná, překvapo. vala vždycky rozsahem, do něhož zabírala veškery slohy varhanního umění vůbec; byla velká pro jeho technickou vyspělost, jež nikdy neznala slova „rnemožnosti”; byla velká pro jeho hluboké pochopení jednotlivých skladebných slohů a v nich pro vždycky úpiný výstih jednotlivých skladebných jevů. Wiedermannova znalost varhanní literatury překvapovala; ostatně tu Wiedermann pronikal fím, jak soustavně probíral ve svých reprodukcích celou literaturu varhanní. Píšu o minulých časech a hned dodávám: toto velké, všestranné Wiedermannovo varhanní umění v dnešní době je tak svěží, provozované s takovým elánem, který neochabuje ani na den, že možno o něm říci, že právě dospívá svého vrcholu a že při neobyčejné svěžesti duševní i tělesné vydrží ještě pino let ve svém podivuhodně rychlém tempu a udrží primát, nebol prof. Wiedermann umělecky nestárne a rozhodně ještě stoupá výš. Dojem velké, zasloužilé práce životní přináší s sebou i rozhled po p-edagogické činnosfi jubilantově. Je rozlehlá řada jeho pronikajících žáků a vděčíme prof. Wiedermannovi, že svoji velké, jedinečné umění přenáší ne už jenom na jedince, nýbrž hnedle na generaci — sám dokonalý přejimafel velkých výsledků české školy varhanní, založené josefem Foersfrem a dále sfrovi i právě této mši porozuměl, vyjádřiv výstižně obsah skladby, jež vynáší hudbu do výšek daleko nadzemských, zavádí do.mystična ve výrazu vroucí, ale ztichlé a přidušené modlitby. Kiihnův sbormistrovský výkon v daném případě přivádí mě ještě k tomu, abych uvažoval o tom, jak vtělila se reprodukce nové vokální české hudby světské do reprodukce hudby duchovní a církevní — otázka, pro jejíž závažnost vyhražuji si úvahu zvláštní. Příkladné provedení Foerstrovy mše sborem Jana Kiihna mělo by se stá-ti povzbuzením pro naše zdatnější kůry, které dovedou se již spřáteliti s novějším vokálním způsobem výrazu. Ani naše reprodukce v kůrovém životě, který se dnes rozvíjí, nesmí ustrnouti u věcí ze starší doby, ale jíti vpřed. — C.5. Varhany vedené josefem Kličkou a Karlem Sfeckrem. Prof. Wiedermann jako všichni tři jmenovaní vedle reprodukce varhanní pěstoval a pěstuje f komposici pro tento nádherný nástroj; žel, že ne-vydává mnoho tiskem, zato sám a svými žáky předvádí svoje velká, často v rozlohách a velká vždycky pro výrazovou hloubku díla skladebná. Téměř jenom z těchto děl seznamujeme se s Wiedermanr.em-skladatelem, zjevem velmi za-jímavým, odbor_iým falenfem, jenž svoje sklada. felské práce zakládá na velmi širokém východisku — je mnohé to prostředí slohové, z něhož Wi,edermann vychází, ale nikdy ne do té míry ovlivněn, že by ztrácel sebe. Zůstává vždycky individualifou. Tolik může ze sebe pro každé dílo dát. A važme si tu prof. Wiedermanna pro jeho umění, jímž dovede diferencovati to, co je ryze duchovní od toho, co je světské; a nade všecko zasloužil se Wiedermann-skladatel tím, jak v ovzduší duchovní hudby dovede nalézti ostrý předěl pro ono prostředí, které má ryze církev-ní ráz, to nejvznešenější, to nejmysfičfější, to, jež ve svých nejvyšších výškách dovede se zúčelnit pro projev víry lidské a u Wiedermanna ještě nadto: že v Tomto nejvyšším umění již od začátku své tvorby štastně našel speciYcký výraz pro náboženství své velké Církve. Bohužel, v tomto oboru veškerém je prof. Wiedermann ne-znám — napravit, co jsme zameškávali po léta, je úkolem, jejž nám podává jenom lefmý rozhled po skladatelské činnosti Wiedermannově. K jubilantovi se vrátíme ve zvláštním článku. C. S~ Hudebniny Hudebniny redakci zaslané. Emil Hába, Z1ín:1.Pange 1 i n g u a, op. 4. Pro smíšený sbor, varhany a orkestr. - 2. A v e M a r i a, op. 5. Pro alt, mužský sbor, housle, hoboj, lesní roh a varhany. - 3. B o h u. Píseň pro střední hlas a klavír. Vše nákladem vlastním, cena neudána. i Bohumír Refr: „Jičínské requiem”. Nakladatel A. J. Boháč, Praha I, Skořepka. Naše literatura církevní hudby rozhodně není chudá na tuto formu — mše za zemřelé. Má tu Křížkovský „Requiem` pro 3 mužské hlasy, Cainer svoje „Requiem” op. 41, josef Foerster 3 Requiem: op. 33 a 34 a pak pro tenor a bas (u Kotrby vydané op. 37), josef Nešvera „Requiem” op. 13 a 78 pak G, E, D; J. C. Sychra Requiem II., III., IV., V. a VI., Picka „Requiem” c-moll a As-dur, pak Bezecný. Do této řady vstupuje nyní Bohumír Petr se svým Jičínským requiem”. Je psáno pro piný mužský sbor bez průvodu. V pivní řadě: není nijak vypjaté ve způsobu svého provedení, je koncisní v projevu; 95 | ||||
|