|
| ||||
| ||||
|
skladatel vplétá do něho dobře pojaté falsobordony, téměř do všech jeho částí, a to docela přiléhavě. Jednoduchost vůbec je základem této skladby, nevylučuje však hlubokého dojmu. Po-
K šedesáfoe Ing. Ofakara Šourea. Nelze ani v našem listě přehlédnouti vědeckých prací tohoto vynikajícího hudebního spisovatele. Nás přirozeně nejvíc zajímá všechno to, co napsal ve velkém díle „Život a dílo Ant. Dvořáka” o jeho hudbě duchovní a církevní. Ing. Šourek imponoval nám tu v tom, jak přesvědčivě hájil také tento obor velkého Dvořákova díla a že v něm správně cenil výšku hodnot rěktervch děl Dvořákových jako prací nejvýznamnějších pro jeho tvorbu vůbec. Ve výkladu a také v po-jetí vztahu skladatelova k věcem duchovním a církevním možno míti tu hlediska různá — jen jata je ze zásady tato věc homofonně — tvary i spoje harmonické nejsou výbojné, ale působivé a neznavují — trochu polyfonie jistě by skladbě jen prospělo! - C. S. Literatura když základní hodnocení je tu stejné. Ostatně v tom právě je nám Ing. Šourek sympafickým, že tam, kde náhled na skladbu byl mu sporným, nevnucuje svoje hledisko, ale loyálně poukazuje na názor druhý (příklad výkladu Dvořákova „Requiem”, kde výslovně odkazuje k odlišnému pojetí prof. Karla Steckra). A když ani nám nelze se vyhnouti tomu, abychom nezavzpomínali rozporů o Dvořáka: Ing. Šourek byl právě z těch, kteří značili správnou cestu a spoň ke způsobu řešení: hájiti mínění hlavně s věcných hledisk. - C. S. Hovorna Koupím partituru po př. klavírní výtah velko- Byla vydána nákladem J. Kr inzla v Riedu. Na-noční kantáty Rob. Fiihrera: ,Christus im Lei- bídky na adresu: Dr Alois Michl, Praha XVII, den und im Tode" (Christus v utrpení a smrti). Píseckého 59/334. Růz n é zprávy jubileum Jana Maláfa, 16. VI. 1843. Skladatele a velkého našeho pedagoga Jana Maláfa budeme vždycky vděčně vzpomínat — i my, lidé z pro-středí hudby duchovní a církevní. Nemnoho v tomto oboru toho Jan Malát napsal, ale jsou to věci, které mají pro dnešek cenu víc nežli jen historickou. Jeho dvě mše, tři sbory chrámové, pohřební zpěv, „Te D.eum”, „mše ol cená česká” snad trochu vybledly ve své původní svěžesti, ale své doby vykonaly svůj úkol a dnes aspoň občas můžeme k nim radostně a vděčně sáhnouti — my, kteří ve světské hudbě tak rádi a s nadšením zpívali jsme — a zpíváme národní písně v jeho vzorné a originelní sborové úpravě — dva svazky „Zpěvů lidu českého” byly tu zvlášť vděčnymi repertoárními kusy. C. S. Kamil Voborský, hudební skladatel a ředitel kůru v, v. v Jindřichově Hradci, dožívá s.e dne 28. listopadu t. r. šedesáti let svého plodného života. Nelze dosti oceniti jeho skrytou, nenáročnou práci na poli církevní hudby. Jako ředitel kůru proboštského chrámu Páně v Jindřichově Hradci uplatňoval zásady ryzí církevní hudby. Seznam jeho církevně hudebních skladeb byY uveřejněn v časopisu „Cyril” v r. 1934. Jsou to díla dýšící vroucí nábožností, umě.ecké hodnoty, přísně lifuróická. Škoda, že nebyla zpřístupněna naší cyrilské veřejnosti Piskem. Kromě jeho mse B-dur, Gradualia a Offertoria na Všechny svaté, Dvou eucharistických sborů (Edifio Cyril) a České mše a Českého Te Deum (Ceská Hudba) jsou veškeré skladby dosud v rukopisech. Jubilant získal si nemalých zásluh i jako hudební pedagog. Přejeme mu ze srdce, aby se dočkal brzy i té radosti, aby jeho skladby vyšly tiskem a do. staly se tak na naše české kůry. Salvum fac eum, Domine 1 - J. D. úmrtí. V Prostějově na Moravě zemřel ve středu 22. září ve věku 63 let p. A l o i s H a n u š, ředitel kůru, majitel hudební školy a hudební skla,dafel. Tělesné pozůstatky zesnulého byly v pátek 24. září o 3. hod. odpol. v chrámu Páně Milosrdných bratří vykropeny a převezeny do Kolína k pohřbení. Řed. Alois Hanuš působil horlivě 30 roků na kůru farního chrámu Povýšení sv. kříže v Prostějově. Jeho zásluhou Farní Cyrilská Jednota byla udržována na vysoké umělecké úrovni. Ředitel A. Hanuš s láskou a svědomitě vždy cvičíval se svým sborem četné církevní skladby předních hudebních skladatelů_ Casto i zval vynikající hudební umělce k spolupůsobení, aby chrámová hudba na jeho kůru byla vždy vzornou oslavou Boží a mocnými dojmy posvěcovala srdce věřících. V dřívějších letech konal se svou Cyrilskou Jednotou četné zájezdy na poutní místa Moravy, kdež byly zpívány příležitostné sbory a mše. Pro snahy cyrilského hnutí měl vždy ředitel Hanuš to nejlepší porozumění. Rád vzpomínám, jak jsme o stavovských exerciciích na Sv. Kopečku r. 1936 pod jeho vedením zpívali chorální zpěvy. Budiž mu země rodného kraje lehkou! -Jos. Osladil. Nechtějme u Palestriny hledati čistě zvukové efekty, jež jsou jeho hudbě cizí. — V. Ř. 93 | ||||
|