|
| ||||
| ||||
|
.CYRIL
Časopis pro katolickou hudbu posvátnou a liturgii v Čechách a na Moravě ROČNÍK LXIX 1943 ČÍSLO 9-10 Dr Cyrill Sychra: U prof. Karla Hoffineistra. (Umělcovo dílo církevnní.) Měl o církevní hudbu zájem již od mládí. Psal kritiky, tak třeba o Říhovského mších, o J. B. Foersfrově ,Stabaf Mater" a pod. — dala se (ušiti láska k věci. Jako skladatel dostává se k církevním skladbám výjimečně během svého života. Jsou tu sborová motefta, tři offertoria bez průvodu (v Lublani vydaná): ,Benedicfus sit Deus" (in Festo Sanctissimae Trinitatis), pak: ,Intonuit de coelo" (na pondělí svatodušní) a,,Laetamini in Domino" (o sv. mučednicích v době velikonoční). Pak sólová motetta: ,Ave Maria" pro vyšší hlas, vedle Toho „Ave Maria” a „Ave Rcgina coelorum” pro střední hlas a ještě ,Ave Maria" z r. 1929 rovněž pro sólový hlas, vždy s průvodem varhan — věci tiskem vyšlé. A dostáváme se k době pozdnější, již udává rok 1939 a 1940: Tři žalmy pro sólový hlas s průvodem varhan; „Psalmus 53”, ,Psalmus 30" a ,Psalmus 36". Pak dvě mše z r. 1'942: mše pro smíšený sbor, 4 soli a varhany a vedle ní mše pro smíšený sbor a varhany. LI hudebního spisovatele přirozeně vedle díla skladebného zajímá také postoj k otázkám, jež se z díla podávají; v našem případu vztah k hudbě duchovní a církevní. Prof. Hoffmeister má rád gregoriánský chorál. Je mu proto tak drahým, že ve své době dával nejkrásnější výraz podstatě církevní hudby tak zrovna, jako hudba palesfrinská ve svých časech; obojí sloh ještě dnes jedinečně vzácných hodnot. Baroko a další slohy, jež baroko dovedlo ovlivniti i za rozvíjejícího se bohatého života klasicismu; i ,ony slohy mají velký význam pro církevní hudbu, i když jsou v nich zhusta jasně vysloveny — a to jak ve formě, tak v obsahu — myšlenky ryze světského založení; vedle těchto slohů klasicismus vykonal přirozeně velmi mnoho pro církev ií hudbu. Pak romantismus: přiznává se i jemu silný vliv; pozdní romantismus církevní (Liszt) je velkou prof. Hoffineistra láskou — to tak v rychlých, přehledných větách se dohovořuj-erne (velmi snad-no: je tu ve většině shoda s mým vlastním pojetím věci; neklade a nezodpoví-dává se otázka; ale spíše je tu dohovor, v němž se vyměňují názory a m nění navzájem). Pak osobní zpověd umělcova; asi tak: „Psal jsem svou církevní hudbu (v povaze na rozdíl od hudby žalmové), jak jsem ji v sobě cítil; věřím v to, co mi bylo slovní podstatou. Přitom neřešil jsem si nijak zvláště otázku slohovou. Šel jsem připraven pozdním romantismem, kde jsem se nejvíce sžíval s Lisztem; novější prostředky dala mi škola Novákova; myslel jsem spíše melodicko-harmonicky nežli polyfonně; z prostředků volil jsem to, co mi diktoval vnitřně smysl pro církevní ráz. A kdybych se měl vyjádřiti o formě, aspoň ~o mši: v ní „Gloria” a „Credo” jsou hymny, oba díly mají mnohé vzrušující momenty, ty hleděl jsem vystihnouti. V ,Credu” pak strhoval mne zejména symbol trojjediného božství k výsfihu výrazu: Bůh, v náboženské představě nejvyšší JsoucnosT se všemi atributy Trojjediného Boha; Kristus — Bůh a člověk v jedné osobě; člověk na zemi zrozený z Matky Boží — to ,Ef incarnafus est", ohlas Mariina kultu; Duch svatý — láska k nejvyšší Moudrosti. A další části „Sanctus” a k němu se připojující ,Benedictus" — i toto spíše jubilujícího vznosu. ,Kyrie" a „Agnus”, dvě modlitbyp~ovahově dosti blízké. Tohle rozlišení však nebylo naprosto důvodem pra výstavbu obou mší. Stavím tu vědomě na thematu, na příklad v druhé mši na dvou zásad- 97 | ||||
|