|
| ||||
| ||||
|
Nelze ovšem mysliti na to, že by františkáni tento vývoj zdržovali. Naopak mohou býti spíše považováni za průkopníky renesančního umění,15 a je-li popularisace umění namnoze jejich zásluhou, pak podporovali především také populární rýmovou poesii v lidové řeči stejně jako v latinském básnictví liturgickém. Zmocnivše se tohoto posledního, zvláště římského brevíře, zjednali tomuto odvětví umění žádoucí trvalost, dovedli je v XIII. století k nejvyššímu rozkvětu a za-jistili jemu na 300 let — až k Pianské reformě — nepopiratelnou vládu v liturgii.-" S církevně-musikálního stanoviska byla právě tato novota opravdu na po-váženou, pokud uváděla v nebezpečí staré gregoriánské názory. Míry básnické i melodie prózových officií držely se od 7. století podstatně vždy ve stejných mezích a byly často na nově vzniklé texty prostě přenášeny. Rytmická ~officia na-proti tomu žádala následkem poetické zvláštnosti svých textů také nové melodie. A nejen to. Starý zpěv officia byl zásadně většinou žalmový.'' Rýmovaná officia naproti tomu nesla s sebou to nové, že anfifona a responsorium staly se širšími, pathetičtějšími, a nabývaly tím samostatné povahy. Tím se porušila původní melodisace, jež byla jednoduchá. Responsoriální zpěv dílem změnil staré formy, dílem vytvořil si formy nové. Antifony napodobovaly brzy více zpěvy sólové. Mimo to přicházely v chorálu k vyjádření také rythmus a rým, a to více nebo mé-ně. Zkrátka rýmovaná officia hrozila porušiti celkovou stavbu starocírkevní liturgie podle textu i musiky.lg Toto nebezpečí stupňovalo se mnohonásobně k jakési krisi, ježto mnohé kostely a náboženské ústavy přijaly nepoměrně velký po-čet nových textů a melodií,49 které mimo to vytvořené od veršotepců, gregoriánský komposiční styl docela odsunuly stranou a podle celé povahy své byly ne-církevní.
Ale i když nyní někteří minorité se dopustili této chyby, přece celý řád jako takový odpíral poctivě a rozhodně a také s výsledkem tomuto nešvaru. Jakkoliv byl přízniv rytmům a rýmovaným officiím, přece velmi pečovalo to, aby všecky méněcenné výplody tohoto druhu vyloučil a na druhé straně vytvořil na novém církevním uměleckém poli skutečná díla mistrovská v textu i melodii. Proti rostoucí záplavě maderních zpěvů bylo nejprve dovoleno jen mezi mší sv. libovolně přednášeti vhodné sekvence.50 Když pak jednotlivé konventy z to-ho si vzaly záminku, že podle vzoru jiných řádů a kostelů ze špatně pochopené zbožnosti vtrušovali i nejrozmanitější brak rýmových písní a melodií,51 byly v r. 1249 všecky takové mimo římskou liturgii vyžebrané kousky'2 vyloučeny, a na-příště přijímání takových nových officií, hymnů, responsorií, antifon a próz bylo učiněno závislým na generální kapitole.11 V důsledku této přísné čistky a kontroly nacházíme již v rukopisech minoritských (františkánských) brevířů a misálů v 13. a 14. století jen poměrně velmi skrovný počet próz, sekvencí a rýmovaných officií. Ty rukopisy, které se nám zachovaly z té doby, jsou z největší části pravými uměleckými díly církevní poesie rýmované. Pomysleme jen na příklad na sek- 45 Srov. Henry Thode: Franciscus von Assisi und die Anfi;nge der Kunst der Renaissance in Italien, Berlin 1885, Mandach, S. Antoine de Padoue et Part itali.en, Paris 1899. Zimmermann, Giotto und die Kunst Italiens im Mittelalfer, Leipzig 1899. 46 Viz Alex. Baumgartner, Weltliteratur IV, Herder, Freiburg 1900, 448. 47 Srov. Dr Wagner: Lleber den Psalmgesang im christl. Altertum v Róm. Quartal. 1898, 245 a násl. 48 Srov. Wagner: Einfiihrung in die gregorianischen Melodien 1. Teil (2), Freiburg 1901, 301 a násl. 49 Drews-Blume mají v Analecta hymnica, jmenovitě v 5. svazku (Historiae rhytmicae, Leipzig 1889), uveřejněno mnoho set rýmovaných officií. Počet sekvencí, próz a jiných až do tisícú. 50 ,Item in festis duplicibus ac semiduplicibus ac dominicis infra octavas duplicium, sed et in mis-sis (votivis) beatae virginis possunt cantare fratres sequentias congruentes." (Felder, Geschichte, str. 438, pozn. 1.) ' J1 Nonnulli etiam fratres, sub quadam devotionis imagine singulares saecularium vel aliorum regularium nunc lifteram, nunc sonos et modos sectantes periculose, neeessarium ex voto regulae officium secundum ordinem s. Romanae ecclesiae negligebant et variando et laoerando foedabant.`° (Bernardus a Bessa, Catal. Gen. M,inistroxum, vyd. Felder, 106.) 52 ,Mendicare peregrina," praví generál řádu Jan z Parmy (Wadd. Annal. Min. ad a. 1249, n 2.) 53 „Pra-eter id solum, quod ordinarium Missalis et Breviarium a Fr. Aymone sanctae reoordationis, praedecessore meo, pio correctum studio et per sedem apostolicam confirmatum et approbatum.. • nihil omnino in cancu ... in hymnis seu responsoriis vel anfiphonis seu prosis.. • in choro cantari .. • modo aliquo permittatis.” (Wadd. Annal. ad a. 1249, n. 2.) 100 | ||||
|