|
| ||||
| ||||
|
důstojnau.68 Přes všecku zdánlivost o opaku jest vzhledem k tomu všemu na-prosto nemyslitelno, že by minorité, kteří podle řehole a celého dějinného vývoje byli povinni oficiálně k římské církevní hudbě a zpěvu, užívali při veřejných bohoslužbách figurálního zpěvu.
Vynořující se náznaky figurálního zpěvu nebo hudby bývaly vždy řádovýmvedením co nejpřísněji potlačovány, a to dříve ještě, než církev sama oficiálne se vyjádřila o tomto novém směru hudby a zpěvu. Tak na příklad generální kapitula v Padově roku 1310 poroučí, aby všecky lomené zpěvy v provinciích pečlivě byly vyloučeny a aby byli přísně potrestáni bratři, kteří Takové církevní zpěvy v provinciích vnitř nebo zevně k'áštera se učíc sami vyučují nebo přednášejí 69 Skutečně nenaš'.a se nikde v žádném rukopise starších františkánských brevířů, antifonářů a graduálů ani jediná věta po_ýfcnní. Jest velmi pozoruhodno, že také Roger Bacon zavrhuje již půl století před dekretem papeže Jana XXII. mensurový církevní zpěv se všemi papežem vytýkaný-mi nešvary. „Dnes,” tak naříká Roger Ba~on,,,každý břídil odvažuje se básniti i komponovati na nové svátky svatých, posvěcení chrámu a na jiné slavnostní příležitosti. A přece byla by to věc jediné znalců umění, kteří chápou ducha círke\ ní poesie a hudby."''~ Tak vznikají pak tyto nedůstojné zpěvy, které budto ch'.apecky jsou lámané nebo žensky smyslné nebo sedlácky hrubé a suché. Oboje jak ženské tak sedlácké jsou v pravé církevní musice neznámé věci, ježto církev-ní zpěv má harmonií hýbati, s'.adkostí občerstvovati a duši povznášeti k nebi. 71 K velikému žalu však ubývá čím dál tím více této vážnosti a moci pravého zpěvu a ustupuje nestoudnému změkči'.ému zpěvu, jak je přináší na světlo móda nových harmonií, k'uzkých prózových komposic a smyslných kantilén všeho druhu. Především však nemužné, chlapecké, ženské fa'setové hlasy brzy našly přístup do celé církve. V největších katedrálách a slavných kolegiátních kapitulách se zohyzduje officium hanebnými nešvary. Možno snad míti za to, že minorité také se jimi provinili? Jistě nikoliv. Kdyby byli minorité užívali při officiu figurálního zpěvu a hudby, tu by je byl Bacon podle svého zvyku jistě v prvé řadě postavil na pranýř. Vskutku praví Salimbene, když prom'_uvil o figurálních komposicích svých mistrů Jindřicha a Vity, že nikoliv řeholníci, nýbrž světští kněží se nanejvýš obveselovali těmito zpěvy: „cantilenas de cantu melodiato, sive fracto, in quibus clerici saeculares matime delectabantur.”" Než jediné kvůli sekulárnímu kněžstvu se minoritští musikové nepřidávali ke cantus melodiatus. Setkáváme s-- s nimi ovšem již na cestách a stezkách, v kruzích přátel a při různých slavnostních příležitostech, kde tito minoritští musikové Když byl papež ve shora citovaném dekretalu změřil všecky výstřelky mensurového zpěvu a tento sám podle tehdejšího měřítka, praví, že od pradávna byl tento zpúsob hudby a zpěvu církví zavrhován, a proto také poroučí pod tresfem sus,-eas~e: „uf nulius deinceps talia vil his similia i-i dictis officiis, praesertim horis canonicis, vel cum missarum so5e_nnia celebrantur, aftenfare pra;,sumaf.` ~° „Iiem, quod cantus fractos ef dissolutos vel a -o`a ordi-iis discrepanfes studiose de provinciís suis exberminent, graviter puniendo fratres, qui ie cefero cantus huiusmodi intus vel extra didicerint, docuerinf vel cantaverinf.” (Ehrle, Die ál.esten Generalkonstitutionen des Franziskanerordens v Arch. f. Lit, u. Kirchenóesch. VI, 70.) Opus terfium 296, 301 a násl. ,Derte fotius harmoniae modus ab ecclesia et sancfis insfitufus est enhaxmonicus, uf et mens humana cum tanfa maturifafe in delectationem raperefur, quod non franóexefur pueriliter, nec mu. li,ebriter mollirefur, nec quod ruditate cantus in ,cweseeret, nec rigore angeretur, sed uf vigor harmoniae permoveret, et suavifas sincera delectaret.Non enim sanctam fidelium devotionem deset mol-lis e- lasciva s,onorifas, nec rusficanus clan „Sed iam per ecclesiam paulafim crevit abusus cantus, qui a gravifate et virfufe antiqua cecidif, et mollitiem inverecundam lapsus, mansue_am et nafurabem probitatem amisit; quod nova-rum harmoniarum curiosifas et prosarum lubrica adinventio mulfipliciumque cantilenarum inepfa voluptas manifesfaf. Et super omnia voces in falseo harmoniam virilem et sacram falsificanfes, puerilifer effusae, muliebriter dissolufae fere per tofam ecclesiam comprobanf illud idem. Possem por.ere exempla de maximis cafhedra.ibus ecclesiis et aliis collegiafis famosis, in quibus tofum officium confunditur propter haec vitia, quae narravi.” (Opus ferfium 297 a násl.) Abychom se pře-svědčili, že Bacon zde má na mysli především figurální zpěv, srovnejme jen s tím citovaný dekrefál Jana XXII. i3 Salimbene, Chronica 66. 103 | ||||
|