|
| ||||
| ||||
|
pout hodnoty prvotin z církevní hudby mého otce a v roce 1887 hájit hodnoty jeho mše svatováclavské, jež otevírala nové cesty vývoji české hudby církevní — byli to učitelé Julius Kociáln a Jon Mazáinek, kteří společnou rukou dovedli vy-budovat sjezdové prostředí, jehož význam i časopisecky tehdy vysoko byl vy-zdvižen. To byly začátky reformního hnutí v hudbě církevní, zavedeného Fr. Wiftem, jehož velkolepá skladba ,Stabat Mater" v našem spolku ještě v této době zpívá se zaníceně a s pinou úctou. Byli jste mezi těmi sbory, které vedly; a zdárný vývoj reprodukce církevní hudby vysoce se zasloužila „Cecilská hudební jed-nota”. A její velká tradice nutí ji ted, aby přidružila se zase k těm, kteří dnes za-čínají vésti po cestách dalšího vývoje.
Dnes'dvojí velký úkol musíme zmáhat: především vrátit se k našim významným mrtvým, kterým Qpomenuli jsme dávno dát, co jim pafřilo;takpřihlašuje se nám drahé jméno prof. Karla Steckera, za jehož skvělé práce v oboru církevní hudby marně jsem se dosud bil; a je snad právě také vaším úkolem, abyste se vrátili k některým z posledních skladeb mého otce, ústeckého rodáka, J. C. Sychry, jež našly porozumění, ba víc: obdivu u velkých lidí, jako byl G. E. Stehle, Michael Haller a J. Diebold -- znáte je ze svých produkcí; a budete musiti přihlédnouti ke skladatelům starším ze žijících, jež jsme přehlíželi, jako je třeba J. Zadra. A nade všecko: budete se nutně přichylovat s velkou láskou k velkému dílu Josefa Bohuslava Fo-erstra, jenž zavedl naši hudbu na novější cesty, nesmíte za-pomenout na skvělou práci mistra J. Kříčky českou mši „Valašskou jitřní”, zrovna jako přihlédněte k novým pracem Steckerova žáka Karla Douši i pracem rovněž Steckerova žáka Á. Krameníče, skromničkého skladatele, žijícího nedaleko odtud v Chocni. A krásná úloha se vám dále podává: vy musíte — zrovna jako to činila kdysi generace Kociánů a Mazánků — zapodpořít í irnaše dirnešní mládí v církevní hudbě; Moravana Víléma Blažka, nadaného, nadšeného, pak Čecha, mladého Jana Ev. Zelínku, nadějného svna zasloužilého cyrilisty téhož jména, a další z mladých, kteří se už hlásí. Budete poznávat dosud u nás téměř neznámá díla zemřelých, ale budete se sžívat i s novými pracemi starších skladatelů ještě žijí-cích; rozproudí se. i u vás nový, prudký život, takový, jakým žili ti, co nás před-cházeli... Když jsem vstupoval dnes mezi vás, padl mi v oči tady na stěně visící obraz našeho drahého Jaroslava Kocíána, ústeckého rodáka, jenž šířil světem slávu našeho houslového umění. Dnes krásně hráli jste a zpívali jeho mši. Chtěl bych vám tu říci o ní aspoň to, z jakých důvodů byla složena. Byly to, tuším, dvě velké lásky, jež tu Kociána svedly ke komposici: velká úcta k jeho učiteli Antonínu Dvořákovi nejprve; Dvořákova hudba duchovní, jeho ,Stabaf Mater", jež Kocián tolik miluje, dvořákovský základ hudby duchovní, jenž je v baroku a ve slozích s oním spřízněných, (jež právě Dvořák zvlášt výrazně zdůrazpil ve své D-dur mši); a pak druhá velká Jaroslavova láska: jeho vroucí poměr k rodnému městu ústí n. Orl., jenž se uvnitř hlavně soustřeďuje — nu, k naší ,Cecilské hudební jednotě" a velké její tradici, jež vyjádřena je takřka milostným vztahem k slohům baroku, rokoku — těm velkým — biedermeieru a empiru — k těm, aspoň řeknu: roztomilým. To je základ Kociánovy mše, díla, jímž Jaroslav Kocián podal nám srdce svoje celé, aby vyjádřil také jednu část (.a chtěl bych, abyste to, co řeknu, vzali doslova) svého smyslu pro život. Příkladnou je ta jeho láska k rodišti, kde rodilo se a žilo tolik dobrých, malých i velkých lidí, z nichž mnozí nesli dobrý muzikantsky jasně zabarvený zvuk malého městečka do světa, nejdále a nejvýše právě on. Milujeme všichni to městečko nad Orlicí a slibme si: všichni, jak tu jsme, vynasnažíme se, aby dobrá pověst zůstala jemu, hlavně „Cecilské hudební jednotě”, i do další doby? Vojtěch Ríhovský: Obrázky z kůru. XXI. (Část další.) Jaké prostředky jsou dány řediteli kůru, aby vyprostil svůj sbor z běžného, obvyklého muzicírování a jakým způsobem by jej měl dovésti k liturgickému základu? 106 | ||||
|