|
| ||||
| ||||
|
ských kůrů (u sv. Víta, u Křizovníků, u sv. Jakuba a u P. Marie Sněžné) a pak pojednal o oslavě 1401etého (rvání Cecilské hudební jednoty v [lstí n. Orlicí, kamž byl pozván a oslavy s•e zúčastnil. Všechny ty jeho zprávy budou v Cyrilu. Předseda p. relerenfovi jménem výboru za ty zprávy vřele poděkoval. Dr Vachulka po-ukázal znovu na důležitost výchovy pěveckého dorostu, který má býti připraven k studiu těžších skladeb, které snad zatím nemohou býti prováděny. Při té příležitosti poukázáno na záslužnou práci prof. Venhody v jeho „Schola cantorurn”, v níž se rýsuje do budoucna pevné, všestranně připravené pěvecké těleso. — 5. V o l n é n á v r li y. K návrhu předsedy a p, jednatele vyřízeny nutní zál-ežif,osti finanční. — 6. Pak p. předseda popřál všem radostné vánoce, což i jemu a všemi navzájem opětováno, načež schůze s k o n č e n a. — Zapsala Marie Lišková.
Arcidiecése Pražská: Cyrilská jednota u kostela bl. Anežky Přemyslovny v Praze-Spořilově oslavila sv. Václava •a sv. Františka zvláště slavnostním zpusol,em. Byla nastudována mše „In honorem St. Venceslai” op. 64 od Stanislava Maclia s podtitulkem ad chorum mixfum comitante organo obligato (orch. non oblig.). Dne 10. října byla slavnost ještě podtržena prvým uvedením „Písně bratra slunce”, pro sólový hlas, mužský sbor a varhany (orkesfr) J. B. Foerstra. Dne 21. listopadu 1943 byla opakována spolu s Machovou mší v chrámu P. Marie Sněžné v Praze II. Obě díla, která vyžadují poměrně vyspělého sboru, zvláště skladba poslední, mají veliké klady v širokém a mohutném souznění všech hlavních složek. Ně-které úseky v Machově mši téměř vyžadují čistou osobitost, nesetřenou vlivy cizími, tak Zastými v tomto oboru duchovní hudby. Podivuhodně se zde pojí prostý motiv svatováclavského chorálu se složitou, ale vždy přesně promyšlenou stavbou. Provedení této vskutku náročné mše ,si žádá piného nasazení všech hlasů, což je nutné vzhledem k jejich častému dělení. Značným doporuče:iím pro ni je již to, že byla poctěna zvláštním uznáním při soutěži na nejlepší mši v Olomouci 1939. — Jiný charakter má dílo J. B. Foerstra. Při prvním nahlédnutí do partitury vy-cítíme požehnanou ruku velkého mistra a skutečnélio hudebního básníka. Je to meditace zhmotněná v hudbu, myšlenka pině prožitá veškerými výrazovými schopnostmi dokonalého hudebníka. Nejčistší prostota a nejupřímnější vroucnost jsou znaky této hudební básně. Osobnost Františkova jako by zde vskutku splývala se vším stvořeným, s nebem a zemí, s láskou a bolestí. Jako by vše v sobě nesla a vše také poskytovala. Chvalte Pána —gradace, která stoupá a rozšiřuje se až k mohutnému finale, jásavá a překypující vnitřním vzrušením, se náhle lomí, nad záchvěvem strun duše velikého světce, v prostá slova pokory. ,Boliu čest a dík", říká poznámka za posledním listem partitury. Ano, Bohu čest a dík za každou podobnou sdělenou krásu, za každý kouse:< nebe seslaného na zem„ za požehnání, které nám bohatou dlaní předávají všichni, kdož tvoří v lásce ke Sfvořifeli.— V. K. Arcidiecése Olomoucká: Farní Cyrilská jednota při kostele domiinikáncá v Olomouci 1924-1944. Když se počali v roce 1919 scház,efi rozptýlení členové katolických spolků olomouckých; aby pokračovali v díle, jež bylo v roce 1914 násilím přerušeno, přihlásilo se dosti mládeže do hudebního kroužku, který měl nahraditi pěvecký kroužek ,Nešvera", je-iž před svěf,ovou válkou vyvíjel velmi pěknou činnost. Nepatrné zbytky dříve tak bohatého archivu mě_ ly sloužit pro počátek k nacvičování. Největší část se stala kořistí různých činitelů, když za války byl v Katolickém domě zřízen lazaret. Cvičilo se v sále a vedení se ujal kaplan od sv. Michala P. Dohnal, po odchodu z Olomouce jeho nás'tupce P. Černý. Nějakou dobu trval tento provisorní stav, kdy se cvičilo s kratšími či delšími přestávkami, nebo( vzrůstající spolkovou činností nebylo možno současně v několika souvisejících místnostech schůzovat, cvičit zpěvu a divadlu i přednášet. Překáželo to všem. První uhnuli zpěváci a uchýlili se do kláštera 00. dominikánů, kde chrámové skladby cvičil převor P. Emilián Soukup. V roce 1924 dne 13. ledna byla v kostele sv. Michala obvyklá vánoční adorace a náš kroužek se zdarem provedl řadu vánočních koled s doprovodem varhan a orchestru. Po, požehnání přišel P. Černý s návrhem utvořiti z volného kroužku pevnou Cyrilskou jednofu! Tím byl učiněn slibný náběh k pevné or(sanisaci. Hr.-ed byla svolána do kláštera Voršilek tistavující schuze, kde byl tento návrli všemi přítonr nými přijat a navržen za předsedu převor P. Em. Soukup, za jednatele kaplan P. Černý. Zažádá-no v Praze u OJC o schválení stanov a veškeré prováděné zpěvy v olomouckých kosfe:ích konány již pode jménem CJ a tak získáváni noví členové. Příležitostí byla dosti, jmenuji jen kostely klášterní u Dominikánů, u Kapucínů, městské chrámy sv. Michala i šv. Moříce, vojenský k,osf.el Panny Marie Sněžné, kde téhož roku svěceny nové varhany á jednota provedla všechny potřebné zpěvy. Také na blízkém poutním místě Sv. Kopečku jsme byli častými hosty. Na den 21. září 1924 svolána I. v a l n á h r o m a d a, jíž se zúčastnilo podle presenční listiny 60 osob. Byla zahájena slavnostním sborem V. Říhovského „Radostný den nastal”. O významu a cíli Cyrilské Jednoty promluvil předseda P. Soukup a řídil pak volby, v nichž zvoleni míst-opředsedou insp. st. drah p. Artur Pavelka, jednatelem Teodor Divina, •obchodník, pokladníkem p. Al-ois Po-hlídal, zříz. Mor. slov. banky a sbormistrem úřed. st. drah p. Blažej Beck. Přihlásilo se 27 zakládajících členů, 47 přispívajících a 33 činných. Za přiiaté příspěvky zakoup-env hudebniny, a sice obě Říhovského české mše a Dralilovského velká mše op. 265. Z latinských byla první Říhovského ,Missa Loretta", následovaly pak Douša, Tregler, Picka atd. Snažili jsme se vždy cvičiti věci opravdu hodnotné a našich českých skladafclů. Ze skladeb mimolifurgických nacvičeny Říhovského „Velkopáfeční kantáta”, ,Křížová cesta", Nešverovy „České pašije”, později pak přistoupilo Foerstrovo „Stabat Mater” a oratoria: Haydn, „Sedm slov Kristových” a Beethoven ,Kristus na hoře Olivetské". Velká (možnost k uplatnění byla při mátových pouožnosfech, kdy prováděny skladby Budíkovy, Říhovského, Novotnélio, I.exy, Vrbíka, Šimíčka, Očenáška a jiných. Výroční mší svatou každoročně obětuje předseda, (jímž je vždy převor kláštera 00. Dominikánů), za živé a zemřelé členy CJ v poslední neděli církevního roku. Členstvo přistupuje k sv, svátostem a sbírka při této mši sv. slouží k zakoupení nových hudebnin. Oslavujeme fím zároveň svátek sv. Cecilie, patronky hudby. Po- 109 | ||||
|