|
| ||||
| ||||
|
něně vedený smíšený sbor, jemuž odbírá se poslední zbytek tvrdosti a který ladí se povšechně do tlumenějšího tónu, aby místy tím jasněji pro-nikl zesílený zvuk, zejména v projevu veleby. Řed. O. A. Tichý je vyhraněnou osobností pro dnešní naši hudbu církevní. Jeho spis „O dobrou hudbu duchovní” je přijatelným, když se chápe jako o s -o b n í k o n f e s e— autor staví si tu po vzoru svého učitele D'Indyho umělecký plán, jímž se ve své skladatelské praxi také nesmlouvavě řídí; káže se návrat k palestrinskému stohu,
jenž moudře a mírně se pak napájí prostředky novější ražby, zejména harmonie. Základem skladebného myšlení u O. A. Tichého je polyfonie — odtud vycházeje přináší své tvary a sledy harmonické, jež místy jsou sfřízlivější (mše k sv. Aloisu), jinde zase průraznější (forma motefta). Ač fheoreficky není O. A. Tichý zaujat pro naši reformovanou hudbu církevní, přece v praxi ji dokonale a s piným porozuměním provozuje. Slyšel jsem dne 30. listopadu 1943, jak úspěšně provedl velké Pickovo „Te Deum” op. 18 — znělo pod jeho rukama velte, v dojmu strhovalo. A velmi zdařilým bylo kdysi i provedení J. B. Foerstra „Glagolské mše” — tento skladatel O. A. Tichému jako sbormistrovi při-léhá v jeho pojetí zvlášt dokonale — svatovítský kůr se svými výbornými zpěváky pod vedením svého sbormistra j,e také jakoby předurčen pro Foerstrovy mše, jež ještě s,}ad budou vydány. Varhaníkem, který velmi zdárně podporuje sbor svatovítské kruchty, je prof. Janda, jehož ,Tantum ergo" je velmi dobrou skladbou (o jeho pozoruhodné mši jsem minule už referoval). — C. S. Kůr u Křižovníků. Slavná a dlouho trvající je z,ejméua barokní a rokoková tradice tohoto kůru. Musica navalis, pak velká' doba oratorních produkcí v letech 1724—1782, kdy vystupují jména, ja-ko Gonti, Po,rpora, Lotti, J. A. Hasse, Ign. Holzbauer, ale také Jaa Ant. Koželuh, Ant. Mysliveček a Jan Dismas Zelenka a potom při mších, requiem, m•o'ettech, Pange lingua, kde nejdříve tyčí se jména Jos. Haydna a W. A. Mozarta nade vše: Bohuslav Černoh-orský, Šimon Brixi, Česlav Vaňura, Fr. L. Poppe, sám křižovník s hvězdou, Lol,el Oehlschl igel, josef Seeaer, Fr. X. Brixi a řada jinoch. A když zastavíme se u těch, kteří vedli poslední: Em. Paukner, Bedř. Sequens, Alois Ručka a posléze Jaromír Herle. Po převratu přináší nám hlavně sklony církev-ní hudby z Wienu, tedy pinou úctu k hudbě německých církevních skladateli J. Haydna a W. A. Mozarta (proti nimž svého času tak ostře šla reforma z Re;ensburóu) a sám si přináší několik svých mší barokisujícího základu s instrumentálním doprovodem a jednu spíše vokální barvy. Barokní a rokoková i další z empiru a bedermaieru vycházející tradice byla tímto vsfuF,em Herleovým jenom důrazněji zachycena. Věrný spolupracovník Herleův Dr Alois Michl, naposledy působící na kůru mého otce v MI. Boleslavi, má piné pochopení pro hudbu předre.`ormních slohů, ale zároveň si od mého otce přináší praxí zdůvodněnou zku;,enost, podle níž i reformovaná hudba církevní má své piné hod-noty ve skladbách vybranýcli skladatelů, z našich domácích: F. Z. Skuherského, Fr- Hrušky, J. C. Sychrv, Karla Sfeckra, Jos. Wintra, V. Říhovskéh,o, Fr. Picky, E. Treglera. — Se zvláštním pochopením zavádějí oba jmenovaní na každý nedělní pořad P. Griesbachera, z něhož zpravidla vybírají Infroit a Communio. Dr Michl osobně zvlášť se zasloužil o fři skladatele: o Fr. Hrušku, na kterého se u nás tak nezaslouženě zapomíná, o Karla Sbeckra, kterého u nás takřka nikdo nezná, o mého otce, jenož velké mše do-bývaly úspěchu dříve mimo domov; byly pro-vedeny mše: „De Beata” Hruškova, ,solemnis" Karla Steckra a mše téhož jména mého otce, pak jeho „missa octo votum” (tato na jiném kůru u nás ještě vůbec provedena nebyla, jejím domicilem je Švýcarsko). A na křižovnickém kúru svěd~omifě dávají i vše to, co je novější a• hodnotné; objevují na příklad ve službě církevní hudbě zasloužilého J. Tadru, (jeho mše „so.,e.nnis” nedávno byla tam provedena), zpívají v Praze prvně Foerstrovu mši „in Ivon. Sanetissima-e "1'rinitatis" — abych jen příklady uvedl. --Gregoriánský chorál a hudba starých klasiků u-stupují na Tomto kúru do pozadí. Sborový zpěv, doprovázený varhanami, ale ne;radě;i orcLestrem — to j,e přirozená základna, jež tomuto kůru dodává osobitého charakf,eru, který je hodně od-vozen i z jeho minulosti. — C. S. Kůru Panny Marie Sněžné. Řediteli kůru byli tu z většiny význační pracovníci v oboru hudby církevní: Jan Nep. Maýr, J. B. Foerster (krátce pře odjezdem do Hamburku), Jan Ev. Zelinka, Otakar Zelinka (bratr Jana Ev. Zeiinky); z nicli — když pomíjím J. B. Foersfra, o jeliož činnosti pro hudbu církevní jsem závažnější věci již jinde vícekráte vypsal — byl Jan Ev. Zelinka nejvýznamnější. "Zajímá svou fl:eorií církevní budby — učil, že církevnost hudby u nás lze zajistiti tím hlavně, když se bude užívat lidové duchovní písně a č:°ského chorálu jako základů melodických — stanovisko pro výměr círk,eaní hudby příliš úzké, jako základní pravidlo proto nepřijatelné. Jan Ev. Zelinka naproti tomu velmi se zasloužil zejména jako skladatel mší, z nichž je rejhodnofnější „Missa festiva” — menši mše výborně konaly služby těm kůrům, které byly nu-ceny počítati jenom se skladbami snazšího druhu. Po odchodu Ota,kára Zelinky před 10 lety ujímá se vedení kůru redaktor našeho listu P. Jan Štikar, který založil zdi r. 1923 ,Cyrilskou jednotu", jež je nositelem hlavních produkcí chrámových. ,Cyrilská Jednota” na kůru u Panny Marie Sněžné je dobře vedena: včele stojí neúnavný předseda a kantor Antonín Novák, uměleckou strá_tku vede všestranně P. Jan Štikar; určuje díla, která se budou provozovat, bdí nad tím, aby byla provozována řádně, vzbudil a u-držuje lásku k chorálu, bdí nad řádným liturgickým prováděním skladeb, řídí, doprovází na varhanách, a to vždycky téhdy, když neřídí nebo .ehraje někdo jiný (dirig5entem je jar. Čejka), opisuje hudebniny atd. Dokonalý ve výběru a obdivuhodný vzhledem k počtu čísel je archiv „Cyrilské Jednoty”. Bohatý je i jakostní výběr provozovaných skladeb; 60 skladatelů zabírá kůrový pořad z posledních let. Nejvíce jsou v ob-libě Vojtěch Říhovský, J. C. Sychra a J. B. Foerster (cituji se zřetelem k tomu, kolik po-měrně děl u jmenovaných se provozuje), z novějších Fr. Picka a E. Tregler• Mě1 jsem možnost poslechnouti si zpěv jednoty v neděli 14. listopadu 1943. Zpívána „Missa in li-on. seti Joannis N,epomuoeni” pro smíšený sbor a varhany, graduale ,Ecce quam bonum", obé od Douši, offertorium >,Laetatus sum" od Skuherského; 111 | ||||
|