|
| ||||
| ||||
|
při sv. přijímání „O salufaris” a „Ego sum panis vivus” od V. Říhovského — ,Tantum ergo" od Fr. Khodla. Řídil jako host prof. Karel Douša — svěží, zaujatý, přesný, jako býval ve své aktivitě. Svému dílu dal autentický výraz; mše, skladba psaná v Doušově osobitém slohu, zněla vzorně — autor svým vlastním provedením ukázal, jaká je to výborná věc. Pozorně doprovázel a slohově preludoval na varhanách p. Jar. Čejka. Sbor je obsazen velmi pěkně, zejména i v mužském sboru. Pochváliti nutno, s jakou úctou zpívá se chorál (pravidelně aspoň introit a communi,o), a to celým sborem. Jako pozoruhodná v re-produkci Cyrilské jednoty na tomto kůru se při-hlašuje skutečnost, že věnuje se stejná bedlivost větším i menším skladbám; všechno se zpívá se zbožným zanícením a pozorně. Za největší výkon jednoty považuji provedení Foerstrova „Stabat mater”, které se dává na kůru v době post-ní, pak Dvořákovy mše D-dur. Cvrilskou jed-notu právě pro tento výkon a pro její dokonalé veífění do ducha J. B. Foerstrovy hudby církevní čeká pro budoucno, aby stala se nositelkou nových prací mistra J. B. Foersfra, zejména jeho mše „in hon. Sancfissima,e Trinifatis” a .in hon. seti Francisci Assisiensis". Nezištná láska členstva Jednoty k chrámovému zpěvu a důvěra ve vedení listě bude i nadále zárukou zdárného vývoje. — C. S.
Provedení mše Jana Maláfa u sv. Jakuba v Pra-ze 31. října 1943. Tu neděli na jmenovaném kůru měli vzácného hosta: účinkoval tu pražský Hlahol, řízeny Tentokráte sbormistrem Bubeníčkem. Hlahol pražský v oboru duchovní a církevní hudby stojí dnes z pražských spolků nejvýše. Po Křížkovského kantátě „Sv. Cyril a Metod” zpíval Hlahol již dvakrát >,Te Deum" J. B. Foerstra, pak velké a slavné oratorium Liszfovo ,Svatá Alžběta" vedle jiných věcí, a tak zavedl výb-orný jeho dirigent Dr Václav Sm,efáček Hla-hol na cesty velké a slavné tradice právě v oboru hudby duchovní a církevní. Malátova mše ne-činila rozhodně spolku žádných potíží; je po-měrně snadná, to však neznamená, že by ne-tvořila vděčný předmět k přednesu, zejména, když řídí sbor pro církevní hudbu zaujatý sbor-mistr, a když zpěváci s piným pochopením dávají se do svého úkolu. To všechno bylo předem dáno reprodukcí Maláfovy mše, jejíž provedení vyznělo dokonale. Jan Malát nepatřil ke skladatelům ryzího církevního slohu, jak jej formoval Regensbur Právě jeho mši, napsanou jinak v tónu ušlechtilém a jako všechny skladby Malátovy velmi zpěvném, probleskuje místy světlejší paprsek z hudby světské starší předreformní barvy, jejž Malát poněkud tlumí a tím sbližuje s oním prostředím církevní hudby, v němž je z většiny mše napsána. Tím se štasfně mírní příkloa k méně hodnotné hudbě piedreformní, takže nakonec nevyplyne pro Maláfa ani taková blízkost k ní, jako třena ve Fibichově mši ,brevis", a to speciálně v jejím Benedicfus. Mimoděk v. tomto ohledu vzpomínám třeba na.Maláfův mužský sbor „Zpívej, duše, Pánu žal-my”, kdy Malátova ruka po stránce ryzosti slohové byla ještě štasfnější, neboť tento sbor zní církevní hudbou úpině čistou. — C. S. Na kruchtě svatojakubské (při provedení Wiedermannovy mše ,solemnis" dne 14. listopadu 1943). — tz sv. Jakuba je kůrový zpěv originelně založen. Vedením je pověřen sbormistr Jan Kuhn a hlavním sborem Kiihnův sbor; vedle tohoto sboru uplatňuje se jako domácí těleso kůrové „Svatojakubský sbor”, sestavený a řízený Dr Jaromírem Hruškou, který doplňuje kůrový po-řad, pokud j,ej pro velkou zaměstnanost nemůče obstarati ,Kiihnův sbor". Dr Hruška zpívá téměř při každé mši sv. s menším mužským sborem chorál, a to zpravidla ve všech pohyblivých částkách mešních. Vedle toho velmi často účinkují na kůru i význačné sbory pražské. Jsou to jednak sbory kůrové, jednak i zpěvácké spolky; právě poslednější případ je velmi závažný a, radostný, ježto se nám vrací po dlouhé době do života' spolkovélio i církevní hudba (u nás skladatelsky tak štastně pěstovaná, že dobyla si piného uznání i mimo domov). Tento systém mohl by vyvolati lehce — vedle jiných — i námitku nejednotnosti ve volbě pořadu. V daném případu není tomu tak. Předem důsledné zpívání chorálu jedním a tímže třeba malým fělesem po celý rok už znamená spoj — nadto pro-gram kůrový je volen ne náhodně, nýbrž podle určitého, vyhraněného plánu. Ten je podle dosavadního průběhu produkcí na kůru dán dvojím směrem: a) provozovati skladby všech údobí vývoje církevní hudby od chorálu k době starých klasiků církevních, pak dále k době barokní, době, dané wienskými klasíkv, k době předreformní, pak až k době, kdy se vyvinula u nás éra reformy hudby církevní a odtud až k době dnešní; b) volí se díla hlavně těžšího základu. O jakosti výkonu Kiihnova sboru, o osobnosti sbor-mistrově zmínil jsem se v minulém čísle. Moje návštěva k účelu bližšího poznání kůru platila provedení Wiedermannovy mše ,solemnis". Je-jí rozbor podám zde na jiném místě. Sbormistr Kiihn cele byl zaujat problémem provedení mše, jenž je z míry potížným. Rozřešil ho dokonale. Především usměrnil s porozuměním vztah smyčcového orchestru ke sboru, jenž přes vnější jednoduchost instrumentálního tělesa tu znam,ená namnoze rovnorodost. Sbormistr použil vydatně i svého smyslu pro výstavbu díla i pro jeho jednotliviny — tak nám zjasnil celé dílo přesvědčivě a jistě podle autorových intencí; krásný dar k autorově šedesátce i v tomto prostředí. Musím opětovně zdůrazniti bezvadný a silný výkon skromného svatojakubského varhaníka Dr Kubáně, jehož hra, jemně i zase nejvýš vzruš-ně a vždycky přiléhavě, slohově pojila se k výkonu druhých účinkujících, zejména i sólové harfe,iisfky. Slohovým zakončením byl i před-nes Wiedermannovy sólové skladby >,Veni Ci^eator", kterou s průvodem smyčců a varhan za-zpívala se zbožnou vroucností pí Kiihnová. Po-važuji ji za j,edriu z našich vynikajících inferpretelc duchovní a církevní hudby, pro jejíž slohovou samostatnost má pí Kiihnová zcela ojedinělé porozumění. Byl mi její výkon vzorným. A pokud se týče celoročního programu: Kiihnův sbor sám zdůrazňoval provozování hudby staré, novější i nové. ,Missa Papae Marcelli", ozdoba tohoto kůru, Tomáškovo „Te Deum”, mše Foerstrova „in hon. Sanctissimae Trinifatis” a j.; a do budoucna chystá e mše Otty Jochuma „Salve Reóina`°, mše Dr C. Rypla a další význačná díla. To tak v hlavních rysech cituji. Kůr druhý, řízený Dr Hruškou dbá hlavně toho, aby udržen byl soulad mezi liturgickou a uměleckou sfrán- 112 | ||||
|