|
| ||||
| ||||
|
kou ve zkouškách, způsobu cvičení, ovládnutím liturgie a jinými základní-mi kameiiy varhanické i shormistrovské praxe, kter-é jim jsou už samozřejmé, ale nám připravují horké chvíle. Věřím, že i Pato nenáročná rubrika Cyrila by pinila svůj úkol, měla horlivé čte_iáře a pomohla v mnohých Jednotách sjednotiti a zvroucněti vnitřní pravdivostí a větším
pochopením projevy jejich činnosti k větší cti a slávě Boží. — T. Mašek. P o z n. r e d. Náměty zde dotčené přenecháváme znalcům k širšímu rozvinutí. Redakce ráda poskytne tuto rubriku k výměně názorů. Vezměte péro a pište! _Různé zprávy Osmdesátiny svého věku slavil 5. prosince 1943 v piné svěžesti, síle a práci pro Pána Boha p. V á c l a v S o m m e r, řídící učitel v. v. a varhaník v kostele bl. Anežky Přemyslovny v Praze-Spořilově. U varhanního pultu chválí Pána Boha již déle než 60 let, z toho posledních 14 let na Spořilově. Již ve starém provisorním kostelíku CcrilA,mim. dn-Li, Celila. Řídící V. Sommer. spořilovském hrál od prvních začátků na harmonium a přešel pak k varhanám nového kostela, kde denně v zimě, v létě, za každého počasí hraje poctivě, nenáročně, poslušně a zbožně. Je-ho železné zdraví, které nezná nemoci, jist k to-mu požehnaným předpokladem. Spolehlivost a přesnost v této službě Pánu Bohu, která jest ne-nápadná a skrytá a přede zase tak záslužná, jak ji nacházíme u p. řídícího, marně bychom hle-dali u dnešní mladší generace. Jeho disciplina, věrnost, oddanost, poslušnost a samozřejmě bez-podmínečné respektování příslušné vrchnosti — jak tomu staří říkali — to jsou pojmy mnohým přelité. Jsou to však ctnosti ve službě Pánu Bohu dvojnásob nutné. Snad 4.e ktomu zapotřebí dlouhé životní zkuš.e.iosfi, které my mladší ještě r.e.náme, zkušenosti s Pánem Bohem, který ne-nechá bez odměny žádnou ctnost, tím méně je-li stavěna do jeho služeb. Možná, že si p. řídící právě u varhan vymodlil a vyhrál mnoho pomoci a největší část milosti BožÍ a síly pro svůj život a své povolání. Kdo by pochy,-oval, že právě ve výchově dětí jest Bůh nejlepším spojencem ~a spolupracovník;e,n? Proto z vděčnosti a ve snaze zachovati si přátelství Boží vytrval p. řídící u varhan i v dobách, kdy právě proti varhaníkůmučit~elům byl rozpoután divoký boj. Pan řídící zůstal věrný koste.u, varhanám a Pánu Bohu. Tato věrnost nese své ovoce: Bůh žehná p. řídícímu na spoko;,e:iosti, zdraví a v"eobecném uznání v prostřelí, v kterém žije a dosud působí. Věříme, že tomu tak bylo všude, kde působil af již v Mlázově, Švihově, Chuděnicích, Němčicích u Kiat-ov, Janovicích nad Úhlavou, Myslivě u Olšan nebo kdekoliv jinde. Bude se moci o něm vždy říkati: To byl úeský muzikant — to byl zpěváček Boží. Byi učelivým žákem našeho Ryby, velkého hude~)ního skiadafele, a jest do svého r.-ejvyššího sváří fysického duchovně mladým jako pravé dítko Boží. —M. Š. Prof. Václav Talich šedesátní';em, Ze Sborníku, vydaného ,HuGeůuí maticí Umělecké Lesedy", vycházím. Dr.e 28. května 1943 bylo tomu šedesát 1•e., kdy se prof. Václav Talich narodil (v Kroměříži) — tam a v Rožnově by1 Talich jen 4 léta pak v Klafove.:h profrávil svoje mládí. Chrámová hudba schvacovala rejdř've duši mladého Talicha — tam na kůru klatovském přilnul ke gregoriánskému chorálu — nak pražská konservatoř po absolvované kvartě klatovského gymnasia — nato konservatoř v Praze (1897 až 1903).— je tam houslistou, pak koncertním mistrem Berlinské fi:liarmo_iie a v Oděse, profesorem houslové hry v Tiflisu; na podzim roku 1906 je v Praze, 1907 řadí Orchestrální sdružení, pak Lubiarri (1908—1912) v° Filharmonii i lublaňském „Národním divad:e `, Plzeň (1912—1918) působí v Plzeňské filharmonii, a na5o 1917—1941 Ckolem nás církevních hudebníku má býti jak ve službě posvátné hudbu, tak i ve :pěrii, v modlitbě i jinde ve všedním °ivotě neustálé „Sursum corda”. — V. Ř. 115 | ||||
|