|
| ||||
| ||||
|
Česká filharmonie a s ní od roku 1935 již Národní divadlo — bohatý vývoj výjimečného umělce, napiněný velkými činy, nejvýš úspěšnými. --Dr Jiří Dostál v „Talichově životní dráze” po-dává stručná, ale přehledná a přes stručnost dobře vystihující data životopisná, do nichž zap,ojuje zároveň hlavní body umělecké činnosti Talichovy — úvod do Sborníku, v němž se přehledně podává rám-ee Sborníku. Do něho za-padají dva druhy detailů: stejnorodé v pojetí doplňky ze životopisného vývoje (Otakar Šourek: „Talich v České filharmonii”, Hubert Doležil: „Václav Talich a divadlo”) a pak stati, líčící Talichovo velké umění dirigentské; z nich nejdříve vynucují si pozornost uvedené články Talicha samotného: „Několik poznámek k mé činnosti v České filharmonii i jinde”, „Má vlast”, „Třikrát o Sukovi” a k nim se připojují články Stanislava Nováka „Václavu Talichovi”, Zdeňka Němce „Poznámky k Talichovu podání symfonických skladeb Smetánových a Dvořákových”, Karla Šroma ,Talicliův Novák a Suk", Jaroslava Krombholce „Jak vidím Talicha zblízka” a Pavla Bořkovee „Moderní hudba v pojetí Václava Talicha”. Kniha výborně sestavená, poučná, milá pro nadšení a porozumění, s nimiž je všude psána. Jen něčeho, zdá se mi, že bylo opomenuto: duchovní a církevní hudby u prof. Talicha. V poslední době jsou tu Talichovy tři velké ne-zapomenutelné činy: provedení Dvořákova „Te Deum” a ,Pequi-em" — pak W. A. Mozartovo „Requiem”. Talich nepatřil k těm, kfeří během nepřízně doby pro hudbu duchovní a církevní u nás udržovali tradici. To byla zásluha hlav-ně prof. Karla B. Jiráka, Vl. Němce a Ot. jeremiáše — ač Talich před 20 lety přihlásil se nadšeným ctitelem chorálu a slíbil věnovati se i hudbě církevní u nás — jelio osudy mu tu zkřížily plány. Svou lásku k církevní hudbě však projevoval — nebožtík prof. D. Orel mě na to vícekrát upozorňoval. Proto 19. března („Te Deum") a 30. dubna („R,equi~em") 1941 byly dny, kdy jsem se s nedočkavostí těšil, chtěje slyšeti, jak vypadne Talichův duchovní Dvořák. Byl skvělý, nový, tak český a tolik talichovský. A byly tu Kiihnův sbor, Česká filharmonie a nejlepší sólisté v ,obou případech. A pak Mozartovo „Requiem”, duchovní hudba mozartovská v Ta_ lichově podání doplňovala jeho Mozartovu světskou hudbu, v níž Talich tak dokonale se projevil. Bylo by hříchem, kdyby prof. Talich se opět
k duchovní a církevní hudbě nedostal. Jeho opetovný trvalý návrat k této hudbě byl by spiněním vroucího přání jeho ctitelů, kteří i v tomto oboru hudby spatřují v něm jedinečného našeho člověka. Duchovní a církevní Mozart i Dvořák v Talichově pojetí nikdy zapomenuti nebudou? — C. S. Ředifel kuru Emanuel Wiener t. Dne 4. listopadu 1943 zemřel v Plzni po delší těžké chorobě ředitel kůru chrámu Páně u sv. Jana Nepomuckého u 00. Redemptoristů Emanuel Wieser ve věku 65 let. Zesnulý s° v Plzni velmi zasloužil o chrámovou hudbu jako vzorný a vy-nikající ředitel kůru — od x. 1904 do r. 1919 v kostele u Františkánů, od téhož roku nepřetržitě až do své smrti ve shora uvedeném chrámu Páně. Za svého záslužného působení jako vy-nikající hudebník a pěvec dovedl kolem sebe sdružiti početný a zdatný chrámový pěvecký sbor, s nímž provedl během času řadu našich největších církevních děl, z nichž namátkou jmenujeme Dvořákovo ,Sfabat Mater", slavnost-ní mši „D-dur”, „Žalm 149”, Beethovenovo oratorium ,Kristus na hoře Olivetské", Mozartovo „Requiem% Ha~endlovo ,Alleluja” z oratori t Messiáš a mnohé jiné. — Nespočetná jest řada mší a hodnotných církevních skladeb, které během svého působení provedl se svým pěveckým sborem, často zesíleným jeho odchovanci, studenty reálného gymnasia v Plzni, kde jim byl vynikajícím a váženým profesorem zpěvu a hudební výchovy. V mnoha mladých srdcích roznítil lásku k hudbě i zájem pro krásnou ušlechtilou církevní hudbu. Činnost jeho byla po-svěcena vroucí zbožností a nic nedbal při své ne-zištné záslužné a namáhavé práci nevděku se strany tak zvaných pokrokových lidí, zvláště v dobách dřívějších. Za svoji vzornou činnost jako ředitel kůru byl vyznamenán záslužným papežským ňádem „Pro Ecclesia ef Pontifice”. Jeho vynikající vlastnosti jak hudební, tak i čistě lidské získaly mu přát-elsfví mnohých vy-nikajících hudebníků, jako zemřelého našeho vy-nikajícího varhanního virtuosa prof. Eduarda Treglera i úctu vsech milovníků chrámové hudby — návštěvníků kostela. Všichni, kdož jsme ho znali, zachováme si na něho nejkrásnější vzpomínky. — Ave anima pial — O. V. Rozdíl mezi kostelní hudbou a hudbou v kostele je velmi značnj, a maže míti rozhodující vliv na j a k o s t kostelní hudby. — V. Ř. Lidé bez citu netvoří díla, která by přečkala věky. — V. R. 116 | ||||
|