|
| ||||
| ||||
|
velká rozlehlost díla vylučuje sama o sobě, aby mše bylo použito pro liturgii — už proto by musela býti vřaděna do hudby duchovní.
Tuším, že tímhle rozborem nevnucuji se nějak zbytečně; nedostatečné pochopení duchovního slohu J. S. Bacha a jeho úpině jasné odlišnosti od slohu starých církevních klasiků zavedlo zemřelého hudebního kritika Emanuela Chválu k mylnému pojetí mše »solemnis« Karla Steckra (domníval se, že Stecker vyšel tu z J. S. Bacha a G. F. Haendla — zatím co Stecker zcela jasně měl východiskem staré klasiky církevní hudby — podle vzoru z Řezna — a na ně štěpoval prvky nové hudby a vůbec celou strukturu nového hudebního myšlení. Stecker sám byl si naprostého rozdílu mezi duchovní a církevní hudbou bach-haendlovskou jasně vědom a psal o tom velmi výrazně. Tento rozbor chtěl by však míti i vliv na dnešní chápání barokní hudby: je jí třeba nechati, co jejího a dobrého jest; a když se jedná o otázku praktického upotřebení: zjištovati správnost liturgického založení, a to jak v ohledu textu, tak v ohledu ryzího ducha církevnosti; tu zase základna má býti objektivní — ne subjektivně světských barev a forem — jinak se jedná o věci spíše jen historického významu. Nebudeme si ovšem zapírati, že dnes měřítko pro výrazovou objektivitu je — právě ve věcech baroka a slohů s ním souvislých — všeobecně mnohem mírnější, nežli bylo v dobách vývinu přísných regulí reformované hudby církevní. Vojtěch Zapletal: Duchovní správce a zpěv chrámový. Mnoho se již uvažovalo, mluvilo a napsáno bylo o zvelebení zpěvu chrámového, ale málo bylo dosud docíleno. Duchovní píseň vyžaduje svědomité péče a zajisté je k ní za-vázán na prvním místě kněz; totéž lze říci o zpěvu liturgickém. Sv. Bernard napsal: Dobré jest Boha oslavovati žalmy a zpěvy duchovními. V písni duchovní nalézají duše zarmoucené radost, mdlé duše zotavení, vlažné počátek horlivosti a hříšní pocitují přitažlivost k pokání. To jest požehnání hudby posvátné. — Cesta cyrilistů jest cesta do zaslíbené země. Na této pouti dospěli jsme sotva k hoře Sinai. Rozhlédněme se po chrámech ve vlasti naší a počítejme, kolik jest na kůru sborů chrámových. Tato církevní mapa objeví se nám jako pouťt, na níž zelenají se pouze skrovné oasy těchto reformovaných sborů. A přece musíme uznati, že Bůh má právo, aby byl oslaven zpěvem v duchu a vpravdě církevním. Jsou zde ovšem někdy překážky, jichž nelze popříti, ale mnohé stavíme si sami; je zde mnoho předsudků, zkažený hudební vkus, někdy i ješitnost, pohodlí, které se v cestu stavějí. Nestačí pak dobrá vůle a snaha jednotlivců, spíše sezdá, že by někdy bylo potřebí reformu ukládati za povinnost. Přesný zpěv chrámový lze zvelebiti nebo zvelebený udržovati pouze za součinnosti duchovního. Toto jest nezbytnou podmínkou zdaru; předpokládá se ovšem, aby kněz byl ne-li znalcem, tedy aspoň milovníkem přesného zpěvu církevního. Cyrilské jednoty jsou zde nejpevnější oporou pravého zpěvu liturgického i lidového. Kněz má býti pro jednotu nadšen a s místa posvátného slovy přesvědčivými častěji nadchnouti lid pro věc zajisté velmi dobrou. Kéž by tato naše lípa brzo zmohutněla, aspoň tak, jak tomu bylo na počátku hnutí cyrilského v letech osmdesátých (110 farních jednot!). Jest povznášející čísti z té doby výroční zprávy o činnosti farních jednot, uveřejněné v časopise »Cyril«. S jakou radostí a horlivostí se toto dílo konalo! S jakým za-nícením cvičily se a prováděly na kůru vzácné perly staré klasické hudby, ale i skladby našich skladatelů cyrilskýhh! Naši předkové ve středověku buďtež nám též příkladem vzácné horlivosti. Jak veliký byl počet literátských spolků, jichž četní členové neúnavně ve zpěvu chrámovém se cvičili, aby dokonalými zpěvy oslavovali služby Boží. Bylo tehdy chloubou náležeti ke spolku literátskému. Kolik to vzácných kancionálů zachovali nám tito literáti! K literátským sborům náleželi i mužové vědecky vzdělaní a osvícení, konšelé, kteří za čest sobě kladli prozpěvovati chvály Boží, a mládež k umění liternímu povzbuzovati a cvičiti. V Praze bylo 19 literátských sborů, v jiných městech a vesnicích asi 138. Literátský sbor obyčejně nesl jméno »Poctivý a chvalitebný literátský kůr blah. Panny Marie« anebo »Slavné Tovaryšstvo kůru literátského«. Byly řízeny slovutnými a nejváženějšími osobami a jejich zásluhou jest, že náš národ má takové množství nábožných a výtečných zpěvů, jako snad žádný jiný národ. 3 | ||||
|