|
| ||||
| ||||
|
Pravidelné zpěvní zkoušky cyrilských jednot, zachovávání liturgických předpisů a dekretů papežských jsou zárukou, že takto řízený sbor bude vždy pěstovati pravé umění hudební, které povznese i uměleckou úroveň celé farnosti. Máme dosti hudebních skladatelů, ale tvorba jejich není ještě měřítkem hudební kultury národa; toto měřítko určuje životnost hudby v národě a jeho poměr k hudbě, a nikdo snad se neodváží tvrditi, že by chrámové sbory nepřispívaly velkou hřivnou též ke zvýšení hudební kultury národa. Cyrilské zkoušky obezřetně konané staví mezi mládeží pevný základ umění pěveckého, dostává se jí tam poučení, jak tvořiti hlas, aby byl piný, jadrný, líbezný, pevný a ušlechtilý; cvičení sluchu i hlasu vždy se předpokládá.
Bud' jest liturgický výkon u oltáře s hudbou posvátnou spojen, pak jest hudba pod-statnou jeho částkou, anebo může kráčeti cestou libovolnou jako okrasa chrámu nebo jako produkce hudební, pak jest zbytečnou; má-li vlastnost první, pak se musí podříditi svému účelu podle předpisu církevních. Dr Surzynski, ředitel kůru v kathedrále poznaňské, vhodně k tomu svého času poznamenal: Longum est iter per praecepta, breve per exempla ! Většina církevních příkazů o hudbě posvátné zůstává mrtvou literou; příčinu toho jest hledati hlavně v tom, že se pinění těchto předpisů nekontroluje od kompetentních úřadů jako ostatní nařízení církevní. Cyrilské jednoty konají zde dílo velmi záslužné, kéž by nalezly více pozornosti, a hlavně tam, kde jsou příznivé podmínky, potřebné k je-jich založení. Stejně záslužné dílo koná i horlivý duchovní správce, který všemocně pečuje o správný a krásný zpěv. Krásným není ještě zpěv, který jenom sluchu lahodí, spíše onen, který i zbožné hnutí mysli vzbuzuje. Sv. Tomáš praví: Pulchrum est, quod est consentaneum hominis excellentiae, in eo, quo natura eius a reliquis animantibus differt! Chrámový zpěv, kťerý toto hnutí mysli nevyjadřuje, nemůže tedy býti krásným. Zpěv, kde se tyto dva pojmy nekryjí, kde melodie vyjadřuje něco jiného nežli text, není tedy krásný. Proto třeba tvořiti melodii písně jinak nežli melodii pro hudební nástroj. Tak zvaná tónomalba u skladatelů moderní hudby by'vá často na újmu skladby samé, třeba jinak efekt budila u posluchačů. Nejčastěji ovšem poškozuje krásu duchovní písně ta okolnost, že se nezpívá správně; zpěvák jeví často snahu vvniknouti svy"m hlasem. I hudební fantasie musí se někdy podrobiti rozumu, aby bylo docíleno čisté krásy. Správné pojetí textu písně duchovní podmiňuje i její krásu. Proto cvičíme-li novou píseň, upoutáme pozornost i na krásu a obsah jejích slov. Nejvy"znamnější písně staročeské jsou ony, které vyplynuly z hlubokého prožívání liturgie. Dvacáté století ještě mnoho hodnotných písní nevytvořilo. Žijeme ze starých zásob, z fondu národního. Jako odstrčená matka připadá nám někdy poesie náboženská; ona jest ovšem těžší nežli lyrika, neboE v ní musí býti více moudrosti, musí zníti z životní pinosti, z kladného poměru k Bohu, dobru, světu, musí mluviti za celek, za obec věřících, musí znáti spíše bolesti druhého nežli své. Protože poklesla zpěvnost a hudebnost našich rodin, proto po-klesl i chrámový zpěv. A zpěvnost našich škol daleko ještě není úměrna hudební tradici našeho národa; týká se to zvláště i škol středních, kde by bylo potřebí v největším rozsahu osvěžiti studium písní, které tak výrazně zušlechEují srdce lidské. Neméně by bylo třeba organisovati také mimoškolskou výchovu naší mládeže. Jak nacvičíme snadno novou píseň? Kněz nebo varhaník podá napřed patřičné vysvětlivky i co se textu týká; vhodné jest jednotlivé sloky i s patřičným přízvukem před-nésti ; varhaník zazpívá jednu sloku s průvodem varhan. Pak sám verš za veršem, oddíl za oddílem předzpěvuje a lid opakuje — vše bez průvodu varhan (nanejvýš snad jediným tónem), aby chyby, které se snad u jednotlivců vyskytnou, snadno byly postřehnuty a ihned opraveny. Dbáti jest toho, aby všichni zpívali jednohlasně se správným přízvukem, a ne příliš hlasitě ; též třeba upozorniti, aby všichni přítomní začínali zpívati současně. I k tomu jest přihlížeti, aby zpěv i varhany stejným krokem vedle sebe kráčely; přílišnou rozvláčnost a jiné různé přívěsky třeba vymýtiti hned z počátku. Když takto bez chvatu cvičená píseň jest vypilována, stane se brzo trvalým majetkem věří-cích. Podobně i ze zkoušky cyrilské má vvjíti skladba (nebo mše) dokonale vytříbená. Není třeba připomínat, že školení žáci zpěváci a cyrilské jednoty svou hřivnou zde vy-pomohou nejlépe. Zmínky zasluhují i zpěvy pohřební. Má-li byti vážný zpěv chrámový, tím více to platí o zpěvu při pohřbu. Přátelé zesnulého a věřící očekávají v této vážné chvíli, aby se jim poskytlo posily nebo útěchy; nejsou tudíž příliš vhodny skladby, které drastickým způ- 4 | ||||
|