|
| ||||
| ||||
|
které autora došly z různých krajů, svědčí, jak nutná jest taková práce, aby bylo za-chráněno, co dnes ještě zachrániti lze. Názor, který dosud na duchovní hudbu doby barokové převládal, začíná se pomalu obraceti. I v té době jest mnoho kladu a nutno si jí vážiti jako ryze české a snažiti se uchovati a zachrániti, co ještě dostupno, a co dnes jen v torsech, dopiniti a zachovati příštím pracovníkům.
Tot hrubý nástin vykonané práce. Zbývá ještě mnoho, víme to dobře, co nutno vykonati. Nespouštíme se zřetele ani ten cíl, starati se o pěvecký dorost. Ani v tom nebyla stagnace. Jsou to Farní Jednoty Cyrilské. Ty mají své sbory pěvecké, ty pečují o liturgický i lidový zpěv ve svých kostelích, ty také se starají, aby jejich sbor měl dorost, věnují jeho výchově péči a tak piní úkol na se vzatý. OJC — jako ústředí — jest vždy nápomocna radou i činem každému svému pobočnému spolku, a to jest i její práce a snaha. Obecná Jednota Cyrilská prosí všechny své pobočky, aby zasílaly hojně zprávy pro časopis o činnosti pěvecké i spolkové, aby byly tyto zprávy jednak povzbuzením ostatním cyrilským jednotám, aby funkcionáři ostatních jednot mohli z těchto zpráv čerpati, jednak aby jejich zprávy doplňovaly zprávu jednatelskou OJC. Teprve potom bude jasný obraz činnosti OJC, když všechny jednoty Čech a Moravy uvedou veřejnosti ve známost svoji činnost spolkovou i pěveckou. OJC jest hlavou, FJC jsou tělem jejím a údy. Proto jejich činnost musí býti se snahami OJC vzájemná, musí býti vedena v těchže intencích; teprve potom lze dosíci opravdové snahy: povznesení duchovní hudby v Čechách a na Moravě. Časopis »Cyril« tlumočí snahy a potřeby cyrilského hnutí, >:Ťstředí docházejí dopisy, čeho by bylo třeba, co nutno zameziti, o čem psáti. Varhaníci a ředitelé kůru potřebují praktické články a pokyny, jiní žádají liturgické knihy a hudebniny, někteří návod, jak cvičiti zpěv v Cyrilské Jednotě nebo s dětmi a pod. Bylo by vítáno, aby každý, kdo má zájem o cyrilské hnutí, nejen »Cyrila« odebíral a četl, ale také aby sledoval vše, o čem články v něm pojednávají, aby byl podle svých schopností nápomocen OJC v její práci. Pište své poznatky, své zkušenosti, upozorňujte na závady, které v církevní hudbě shledáte, redakce jistě ochotně poskytne místa jak na dotazy, tak i na odpovědi. Tak se rozvine pravá činnost, jaká byla za časů Lehnerových, a tak také bude možné dopiniti, co chybí, napraviti, co nedokonalé, zlepšiti, co dobré a vymýtiti nevhodné. O takovou spolupráci Obecná Jednota prosí a příští vy"bor jistě se vynasnaží, aby v tom duchu se další snaha nesla. Té práci necht žehná Bůh! DrCyrill Sychra: Odpoledne s ředitelem Josefem Wintrem. (6. ledna 1944.) V »Cyrilu« 1940 na str. 35 už jsem vám o své známosti s Josefem Wintrem psal. Dávno jsem se k němu chystal, abych si zavzpomínal s ním na svého otce, s nímž na kůru mladoboleslavském spolupracoval, na zemřelého bratra Lumíra, jehož záhy proniklý varhanický talent Winter měl možnost rozpoznat a pro který ho už nikdy nepře-stal míti rád. Tentokrát chtěl jsem zároveň do kořene seznámit se s jeho dílem a pokusit se uplatniti tiskem aspoň něco, vždyt z Wintra máme vydáno poměrně velmi málo. Pro-studoval jsem všechny jeho práce, potěšil se jimi, nebot jsou krásné, a dojížděl do Kolína těše se, jak si s druhdy mně tak vzácným člověkem pohovořím. Vždyt tolik let jsem ho neviděl. »Na Lumíra přece se jen lépe pamatuji nežli na vás...,« vítá mě skladatel. A já hned uvádím mu na pamět, co vzpomínek mi zůstalo na něho, jak rád jsem chodil se vzkazy do lékárny Wintrova pěstouna MgPh Karnolla na Starém náměstí v Mladé Boleslavi, jak jsem se vždycky s obdivem díval na jeho malby (Winter byl dovedným malířem krajin, a já sám jsem měl kresbu a malbu vášnivě rád). O panu Karnollovi vypravuji, jak ho vidím, starého pána, každou neděli na mladoboleslavském kůru na levé straně hracího stolku varhan, kde má položeno »Graduale romanum«, z něhož tak zbožně vždycky zpíval. A pak už se dostáváme k známému dopisu, psanému p. MgPh Karnollovi z Řezna Dr Wittem o Wintrově první mši a čtu: »Was die Messe von Josef Winter betrifft, so zeigt sich entschiedenes Talent und ganz ausserordentliche Gestaltungsgabe.« Vytýká se jenom jako chyba vysvětlitelná mládím 151etého (!) komponisty nepřiměřená deklamace. Těšíme se oba dopisem. 13 | ||||
|