|
| ||||
| ||||
|
největší, daleko neodpovídá jeho obrovské tvorbě a P. Lohel, po Brixim nejoblíbenější a po něm jinde nejpočetnější, má zde skladbu pouze jednu. Tot' tedy zjev nápadný, na jiných našich kůrech neobvyklý, a má za nutný následek další rozdíl mezi touto a ostatními sbírkami v Čechách, že totiž byla zde věnována větší pozornost skladatelům cizím. Než o nich promluvíme, povšimněme si ještě, co jsme našli u skladeb domácích autorů zajímavého.
Tak je pro nás velmi cenný výčet skladeb Černohorského; bylo zde motetto »Laudetur Jesus Christus«, offertorium k sv. Štěpánu, »Regina coeli« pro sopránové sólo, violoncellové sólo a varhany;' avšak další tři zde zapsané jeho skladby jsou úpině neznámy; jsou to: 1. Motetto della Madonna ex D pro basové sólo, violini unisono, 2 oblig. violy a varhany, 2. Offertorium »Tui sunt coeli et terra« ex D pro 4 hlasy, dvoje housle, violu a varhany, a konečně 3. Kantáta (blíž neoznačená) pro altové sólo, dvoje housle, violu a varhany. Tím je dokázáno, že napsal Černohorský víc než oněch 6 vokálních a 10 varhanních skladeb, ba že psal také ještě jiné sólové skladby, než ono »Regina coeli«.s Soupeř Černohorského, P. Česlav Vaňura, má zde svoje velké, jako opus 2. označené dílo »Cultus latrie«, obsahující 12 mohutných a lesklých offertorií. Zcela výjimečně bylo dílo, snad proto, že je výtiskem, ušetřeno od záhuby a přešlo nyní do Zemského archivu. Zvláštní objev nám prozrazuje skladba Myslivečkova, zachovaná obálkou s neúpiným obsahem. Titul zní: »La fiera di Bergamo 1766. Laudate Dominum omnes gentes.« Zde tedy je dokázáno, že světská skladba obdržela latinský text, aby mohla býti použita k liturgickým účelům. Soudíme, že se tak stalo u všech Myslivečkových skladeb, pokud se nalézají na našich kůrech, neboť jsou to vždy jen arie stylu operního.9 Předloha zde náležela nějakému dosud neznámému intermediu s námětem trhu v Bergamu. Z r. 1766 neznáme dosud žádnou skladbu Myslivečkovu, tím méně víme, že by byl skládal také intermedia, t. j. komické vložky do vážných oper. Na komický obsah poukazuje nejen námět, ale i děj, vložený do Bergama, kteréžto město sloužilo Italům za terč vtipů, a hra, přeložená do našich poměrů, měla by asi název: Jarmark v Kocourkově. Byl to tedy divný vkus uvésti hudbu z takové frašky do kostela, ale tím se nám právě ona neznámá skladba (až na 2. soprán a tenor) zachovala. Mnoho jmen v katalogu náleží skladatelům vídeňským. Jsou to především kapelníci dómu sv. Štěpána a u tamějšího Mariánského obrazu: Zš.cher, Fux, Reinhard, Schmied, Reutter, Hoffmann, Albrechtsberger a Preindl, zaujímající dobu od r. 1692 do r. 1829. K nim se přidružují kapelníci císařů a císařoven: Ziani, Caldara, Oettl, Predieri, Tůma, Salieri, Eybler, klasikové Gluck, Haydn, Mozart, konečně jiní ve Vídni trvale anebo jen přechodně žijící: Bononcini, Mancini, Conti, Contini, Holzbauer, Zechner, Seuche, Diabelli, Pleyel, Sonnleitner. Pro svůj vztah k Milosrdným bratřím jsou důležitá 2 motetta, věnovaná sv. Janu z Boha, zakladateli řádu; jedno má za autora Caldaru, druhé Oettla. Haydnovu mši s touže dedikací jsme zde ku podivu nenalezli. Zvláštní obliby Milosrdných bratří musel se těšiti Reinhard, ze 7 stejnojmenných asi Johann Georg (1677-1742), zprvu dvorní varhaník, pak dvorní skladatel, kapelník u Mariánského obrazu a u Skotů;10 měl zde totiž 24 skladby, z nichž ku podivu 2 se zachovaly, »Te Deum« s daty provedení 30. IV. 1726, 31. III. 1730, a Motetto Sacratissimi Cordis Jesu »Vigilate« s datem 16. VI. 1727. Historikové, kteří se zajímají o J. J. Fuxe, budou zajisté velmi bolestně pociťovati, že ze 6 zde částečně s thematy zaznamenaných skladeb (mše a G , requiem c [),, »Regina coeli« F, »Alma« F, arie »O ter fortunata« a žalm »Beatus vir« G) se nezachovala ani G Nejvíc skladeb Loheliových se nalézá samozřejmě na Strahově, kde působil, ale F. X. Brixi má tam dokonce 259 čísel (Dr Ramuald Perlík v Cyrilu roč. XVIII, str. 12). 7 O těchto skladbách viz Cyril roč. LX (1934), str. 5, 6. 8 Připočteme-di ke známým a zde uvedeným skladbám ještě jiné Litanie de B. M. V., a kterých mluví inventář kostelů Panny Marie a sv. Václava ve Staré Boleslavi, třebaže se nezachovaly, zvyšuje se počet skladeb Černohorského na 20. 9 Za jedinou zaručeně církevní skladbu Myslivečkovu považuji Antifonu a 4 parti, kterou napsal r. 1771, aby dosáhl diplomu filharmonické akademie v Bologni. (Catalogo delle opere musicali — Bologna, str, 32.) lo Na Jiřího Reinharda soudíme také proto, že on to byl, který r. 1723 se zúčastnil korunovačních slavností v Praze (Dlabač II, 357). Z této návštěvy odnesl si Reinhard smutnou vzpomínku: Dne 29. IX. 1723 v Praze III pochován byl jeho 12lctý hošík František Antonín. R. 1725 vyžádal si Reinhard dovolenou k návštěvě Prahy za příčinou účasti na svatojanských oslavách (Kóchel: »Johann Josef Fux«, str. 166). 21 | ||||
|