|
| ||||
| ||||
|
jedna, což znamená opět ztrátu nenahraditelnou, poněvadž se veskrz jedná o skladby neznámé, Kóchlem nezaznamenané.11
Z Rakous a z jižního Německa mají zde skladby: Auffschnaidter, Biihler, Kobrich, Lickl, Pichler, Róder, Schiedermaier, Umstadt, ze severního Německa sem zabloudili Haendl, Hasse, Heinichen, Ristori a Teleman. Nositele německých jmen: Baumann, Binder, Domberger, Ender, Grabe, Graff, Grasser, Jung, Rumpelnig, Schindler, Schulz, Spiller, Stey, Streit, Sys, Ullmann, Wolpert, Zelich a Zink nemohli jsme zařaditi, třeba-že známe některé z nich také z jiných domácích katalogů, ba dokonce i z Dlabače nebo Eitnera. Největší kontingent tvoří jména italská, nehledě k oněm, která jsme již uvedli. Vy-bereme z nich ona, jejichž nositelé stali se v Praze známi provedením oper nebo oratorií. Jsou to: Cesarini (1714), Lotti (1718), Caldara (1722), Porta (1728), Conti (1730), Porsile (1732), Contini (1735), Feo (1739), Pergolesi (1744), Jomelli (1745), Galuppi (1746), Fischetti (1756), Scarlatti (1760), Boroni (1765), Traetta (1783), Alessandri (1784). Tento chronologický výčet by mohl sloužiti za směrnici pro určení postupu, jak se skladby těchto autorů dostaly do naší sbírky. Ohledně ostatních Italů není takové pomůcky právě při ruce, ba neznáme ani spolehlivě životopisných dat všech, proto uvedeme v pořadí abecedním předem ony autory, kteří mají skladby ve Vídni, předpokládajíce, že znalost o nich se k nám dostala právě odtamtud. Jsou to: Biffi, Costanzi, Giacomelli, Majo, Pollaroli, Riccieri, Romani a Saratelli. Náš katalog uvádí ale ještě jiné skladatele, z nichž náleželi Bononcini a Silvani (Bologna) jakož i Adolfatti (Modena) škole severoitalské. Včele jejím stály ovšem Benátky, a odtud vyšel také Pampani a četní hudebníci vídeňského dvora. Jižní Italie pod vedením Neapole zatlačila záhy hudbu severoitalskou a byla u nás s nadšením přijata a šířena. Jména Contumacci, Fago, Fiorillo a Tarantini vedle jiných částečně již uvedených jsou toho důkazem. Když opisovač jméno italského autora neznal, napsal na skladbu prostě »Authore Italo«, »Authore Neapolitano«. Jména Beati, Jozzinelli a Quirini jsou neznáma, našli jsme je v naší sbírce ponejprv. 12 Ptáme-li se, jak se Milosrdní bratří k tak bohatému výběru dostali (napočítali jsme jen jmen italských 43 proti 27 domácím a asi 50 německým),'' je odpověd již částečně dána naší státoprávní závislostí od Vídně jakožto hlavního města a hudebního střediska Rakouska. Jako druhý činitel působila organisace řádová. Tak se přenášely skladby z konventu vídeňského, ale také z Gorice a Terstu (z provincie milánské — P. Stephan Seiler) a z konventů německých (Mižnster — P. Euseb Soukup). Volba se konala s jistou náboženskou tolerancí, vždyt Hš,ndel a Telemann byli skladatelé protestantští. Při výběru rozhodovala záliba pro zpěv sólový, což dokazuje nejenom velký počet skladeb italských, ale i sólové skladby, které tvořily u slavných polyfoniků (jako u Fuxe a Černohorského) vy'jimku. S tímto sklonem souvisí také pěstování neapolských oratorií a kantát. Ve spisech se nalézá rukopisny' text dosud neznámého oratoria »Die unergriindliche ... Gerechtigkeit Gottes« z r. 1767. Z textu poznáváme složení; obsahovala úvodní sbor, 9 arií s recitativy a sbor závěrečný. Skladatel uveden není, snad můžeme mysliti na Sancta Černého, jenž byl také autorem oratoria o sv. Petru z r. 1761.14 Další rukopisná textovní knížka k ně-jaké kantátě »Homagium amoris« nenese ani data, ani jména skladatelova. Byla dedikační skladbou na počest P. Roberta Kovaříka, jenž byl v Praze převorem 1772—1775. Vystupovaly v ní alegorické postavy Fama, Virtus, Desiderium, Gaudium. Další dedikační skladbou je kantáta »Testimonium venerationis et tessera fraternae dilectionis«, kterou se tentokrát uctíval P. Birin Hoffmann. Patrně se tato kantáta provozovala dvakrát, nebot vyskytuje se také »In festivis solemniis ... P. Castuli Kunert« (i 1760 v Novém Městě nad Metují). -11 Skladby Reinhardovy a Fuxovy nejsou v Praze vzácností. Ve sbírce svatovítské je jich 18, resp. 19, ve sbírce křižovnické dokonce 23, resp. 36. Tyto nesou podpis I. A. Sehlinga, hudebníka ve Vídni vycvičeného, a později zástupce dámského kapelníka v Praze, u oněch byl zprostředkovatelem sám řád křižovnický svou vídeňskou kommendou s kostelem sv. Karla. 12 Viz příslušná hesla v Eitnerově Quellenlexikonu. 13 V křižovnické sbírce je asi tento poměr: Italu 90, Němců 60, domácích 60, ve sbírce svatovítské: Italů 60, Němců 60, domácích 40. Ale i malá sbírka, na př. venkovského městečka Velvar múže se pochlubiti jmény: Boroni, Giardini, Lamboni, Nicoloni, Piccini, Sachini. 14 Varhanní part blíže neoznačeného, ale o sv. Petru jednajícího oratoria u Dr Štědroně v Brně nese právě jméno Fr. Sancta Cerného jako skladatele. 22 | ||||
|