|
| ||||
| ||||
|
Inventář kostela mluví přirozeně jen o skladbách církevních; o skladbách světských, kterými se řeholníci ve volných chvílích bavili, nezachoval se žádný soupis, zbyly jen trosky 3 skladeb. Jsou to: Houslová dueta Františka Krommera op. 22, 3 smyčcová dueta Mozartova op. 70 a 3 divertimenta Alessandra Rolly. Je to náhodou trojice, v níž má hudba domácí, hudba německy, a hudba italská po jednom zástupci. Časově poukazují díla na konec XVIII. a začátek XIX. stol., t. j. na dobu, kdy se literatura komorní hudby značně rozmnožila. Tyto 3 skladby jsou zajisté jen zbytkem klášterního repertoáru z doby pozdější; co hráli řeholníci předtím, kam se poděly a jak vypadaly všecky ty sonáty, sóla, divertimenta Flflgelova, Hráčkova, KScherova, Němcova atd., zůstane asi navždy nevypátráno.
Václav Kuthan: Venkov chce správně zpívat. I. Problém řádného provádění liturgicky správného zpěvu na venkově je tak důležitý, že by měl být skutečně řešen sborem odborníků. Ti však většinou na venkově nejsou a pro ně existují pak jen problémy chrámové hudby v Praze a sem tam v některém větším městě. My na venkově musíme pak se závistí se dívat, jak je chválen hlasový soubor na kruchtě u sv. X., poněvadž prý dovede brilantně zvládnout svými hlasově velmi dobře disponovanými soprány, alty a kontrabasy nejtěžší arie od neznámého biedermeierovského skladatele, neprávem opomíjeného. Takové referáty jsou hudba sfér pro venkovského kněze, varhaníka, zpěváka i věřícího. V městě jsou dlážděné ulice s rovnými chodníky, každý je jako ze škatulky a přes ulici musí chodit okolo knoflíků. My na venkově máme jenom cesty piné bláta, všechno málo urovnané, ale chodíme, kudy chceme. A tak je to i s chrámovou hudbou. Na venkově v ní a s ní chodíme, jak chceme. Jenže na adresu města řeknu, že mnohdy máme chrámovou hudbu přesnější než v městě. Ale to je málokde. Jinak se brodíme ve starých utrakvistických kolejích; při zpívané mši svaté kněz zpívá latinsky, »ámen« a »et kúm spíritu tuó« odzpívá celý kostel nebo varhaník, jinak nadšení věřící zpívají »Bože, před tvou velebností« nebo něco horšího a rozcházejí se s blahým pocitem : »To jsme si zazpívali! « Dovolujeme si tedy ted' tebe, odborníku, pozvat k řešení tohoto problému. Přijď, var-hany jsou trochu v pořádku, lid už zpívá docela z Českého kancionálu. Pojd' a zařiď nám pravou liturgickou hudbu. Ale marně čekáme, na venkov nikoho nedostaneme, musíme tedy začít sami. A tak neodborníci se ujímají chrámového zpěvu a začínají. A ted' budu psát v jednotném čísle. Neodborník se stává velitelem a již to jde. Jsme v kostele v neděli a lid již přichází. Vyjdu před lavice a začnu zpívat sloku nové písně. Po sólovém před-zpívání řeknu lidem, at s chutí zpívají se mnou, zatím slabě a na všechno pozor. Po třetí všichni se mnou, a tak to stačí. O 5 minut jsme zdrželi sice začátek mše sv., ale lid rád si zazpívá novou píseň. A druhý způsob je ten, když po požehnání k večeru si zazpíváme nějakou novou píseň. To možno zpívat až 15 minut. Takto jsme se naučili za 4 roky nových písní podle Č. kane. 57, a mimo to jsme opravili podle původního nápěvu 13 písní. Tedy celkem 70 písní, a k tomu ještě několik písní od dřívějška, které opravy nepotře-bují, jen textově trochu změněny. A jde to, lid rád si zazpívá. Musíme však dát dobrý pozor, aby věřící nechodili do kostela jen kvůli tomu, že si zazpívají. Toto mínění je třeba soustavně vykořeňovat. Je třeba lid upozorňovat na smysl slov v písni, jde-li b mši svatou, aby dávali dobře pozor na části mše sv. (ovšem varhaník musí spolupůsobit). Je na př. předpostí ; nelze ještě zpívat postní písně, zpívá se třeba »Bože, před tvou velebností«. Pozor, je f i a l o v á barva, G 1 o r i a se vynechá! Věřící je nutno na to ze začátku po každé upozornit, než si toho všimnou sami. Kam se dívají věřící, když nezpívají, nebo co dělají? A co dělají děti? Je dlouhá mezi-hra, lid se nudí, poněvadž ještě není vychován k tomu, co má dělat v kostele. A mše svatá a její obřady jsou mu celkem lhostejné, nanejvýš se mu to líbí. To je všechno málo. Je třeba vědět, co kněz dělá, co říká lidem, když se k nim obrací a rozpřahuje ruce. A k pravému. pochopení — aspoň podle obsahu — mše sv. velmi poslouží modlitby ke Konfiteor, k evangeliu, k obětování, atd., jak jsou uvedeny v Českém kancionálu. »Pane, nejsem hoden« k sv. přijímání možno i zpívati. Vyspělejší farní obec pak si může zavésti i některou s b o r o v o u m š i s v a t o u, která velmi již přiléhá k úkonu mše 23 | ||||
|