|
| ||||
| ||||
|
svaté, kde i kněz nahlas pozdravuje lid a lid latinsky odpovídá, zčásti česky zpívá. To jsou dobré a vyzkoušené stupně pro pochopení mše svaté. Všechno však vyžaduje výkladu. Ovšem ani sborová mše sv. není nejdokonalejší, je to jen stupeň ke konečnému úkolu, jímž je celá r e c i t o v a n á l a t i n s k á mše svatá. Této mše svaté se jistě odváží jen ve vyspělých farnostech. Tvrdíme však, že tento druh mše sv. má jedině budoucnost. Není to vlastně nic nového, jenže knězi odpovídá nejen ministrant, ale všechen lid, který se též některé části modlí s knězem nahlas, na př. Gloria, Credo atd. Při takovéto mši sv. se lidový zpěv může uplatnit jedině při podávání sv. přijímání, podle římského způsobu též po S a n c t u s a po pozdvihování do P a t e r n o s t e r. Tím by se ovšem stalo, že taková krásná česká mešní píseň by theoreticky nemohla být zpívána. Prakticky však by se dalo zpěvumilovnému věřícímu vyhovět tím, že 1. sloka mešní písně ke V s t u p u by se mohla zpívat hned při vcházení kněze k oltáři, a většinou by se tato 1. sloka dozpívala před Stupňovými modlitbami. G 1 o r i a se říká společně s knězem, tedy nutno sloku ke Gloria vynechat. Třetí sloka k e v a n g e 1 i u by se mohla zpívat při předčítání latinského evangelia, které pak kněz přečte č e s k y. Následuje e x h o r t a— k á z á n í. Ostatní sloky možno zpívat, když kněz říká tiché modlitby.
Mše svatá tohoto druhu — ovšem bez lidového zpěvu — se koná na mnoha místech v cizině a přibližuje člověku mocně doby prvních křesťanů, dává a poskytuje podrobné porozumění pro svatou obět. V našich krajinách býchom tuto mši sv. mohli výše uvedeným způsobem — specificky českým — zpestřit — myslím, že k prospěchu věci i pro určitou nedůvěru mnohých, kteří by také pak přišli k svému. Toto všechno není nějaká reformace, nýbrž spíše poslechnutí hlasu sv. Otce, který tento druh mše sv. dovoluje a doporučuje, který ještě minulého roku znovu doporučil pěstovat snahu po porozumění mše svaté. Zintensivnění náboženského života věřících jistě nedá na sebe po zvládnutí této liturgické obnovy dlouho čekat. — Příště několik slov k problému v e n k o v s k é zpívané mše svaté. (Pokračování.) Jaroslav Dušek: Josef Trumpus 30 let u varhan chrámu sv. Ludmily. V oboru duchovní hudby není dnes jistě známější osobnosti, než je typická postava Josefa Trumpuse, dlouholetého varhaníka, nyní ředitele kůru u sv. Ludmily na Královských Vinohradech. Tisíce návštěvníků chrámu Páně, tisíce svatebčanů naslouchalo za třicet let jeho působnosti v tomto kostele jeho mistrné hře na královském nástroji. Právě letos 15. ledna oslavil tiché jubileum třiceti let své působnosti na Královských Vinohradech skromně, jako vůbec všechna jeho umělecká činnost za ta léta se nesla. Josef Trumpus narodil se 17. března 1887 v Zásmukách na kolínském okresu. Zde také se mu dostalo — kromě obecného — také prvního hudebního vzdělání u rI-genschoriho Jana Vodičky. Jeho hudební talent, zvláště záliba ve hře varhanní, projevil se záhy; již za dob studií na státní reálce v Kutné Hoře hrával při studentských bohoslužbách varhany v době, kdy tam byl ředitelem Alois Strébl. Po maturitě v r. 1908 odchází z Kutné Hory do Prahy na varhanické oddělení pražské konservatoře hudby, kde po čtyři roky jest žákem profesorů Steckera, Horníka, Kličky a Spilky; studuje obor varhanní a komposici. Po dobu studií zastává v r. 1910 funkci varhaníka u sv. Ignáce, v r. 1911—1912 pak u křižovníků za éry Bedřicha Sequense. V té době současně navštěvuje přednášky na české technice, studuje obor zeměměřičský. Jelikož však láska k hudbě byla silnější, uchyluje se zcela k této a v letech 1910—1912 studuje skladbu u prof. Vítězslava Nováka. Konečně pak přichází dne 15. ledna 1914 jako varhaník k sv. Ludmile, kde současně nastoupil Vojtěch Říhovský jako ředitel kůru. To bylo pravé prostředí pro umělecky zanícenou duši ! Krásné velké varhany — poctivá práce Petrova, mystické prostředí šera gotické klenby chrámové. Jak snadné bylo dovedným jeho rukám rozezvučeti poddajný nástroj, v němž ukryty jsou tisíce tónů! Jedinečný ve svých improvisacích, ale nedostižnýjako doprovazeč liturgických zpěvů chrámového sboru! At prostá Říhovského »Missa brevis«, či náročné Foerstrovo »Stabat Mater«, vždy pod jeho rukama se zrodí dílo ucelené, v němž svatoludmilský sbor má 24 | ||||
|