|
| ||||
| ||||
|
dal za povinnost modliti se Otčenáše. Kdo uměl čísti, mohl čísti a modliti se žaltář. A to byl zpravidla jen klerik. Tak se naučil i František čísti v latině jako hoch ve škole u sv. Jiří v Assisi, jak tomu bylo i u jiných hochů tehdejší dobyl
Byl-li první učebnou knihou Františkovi žaltář, byla mešní kniha jeho první orientací pro budoucí život. Na trojnásobné otevření evangeliáře nachází František se svými prvními společníky cestu, na kterou je Pán volal. Po návratu z Říma se bratří modlili více rozjímavě, poněvadž neměli dosud knih církevních, aby mohli zpívati hodinky kanonické.2 V prvních dobách měli bratři velmi málo knih vůbec, proto bylo povinností bratří, aby se učili žaltář zpaměti, a Nový Zákon jim sloužil, aby z něho četli lekce při matutinu. Než i toto bylo jednou dáno chudé vdově, když prosila o almužnu, a nebylo ničeho jiného. Bratrstvo Františkovo se poznenáhlu organisovalo. Přicházeli bohatí a učení do řádu a officium divinum bylo přijato podle řádu svaté římské církve, čili podle řádu, jak se konalo v papežské kapli. Celano praví o Františku, že byl přesvědčen, že chorová psalmodie se koná v přítomnosti samých andělů, a proto si přál, aby všichni, kteří jen mohou, zpívali žalmy, napodobujíce tak zpěvy andělské.3 Jeho vroucím přáním bylo, aby bratři byli jako hořící světla na svícnu před trůnem Božím a před blahoslavenou Pannou, aby tak se Bůh slitoval nad poklesky bratří, aby je zachoval a chránil neustále toto štípení, jež jest dílem jeh0.4 K tomuto Františkovu přání se pojí také zbožná legenda, jež velmi pěkně vystihuje ducha františkánské liturgické modlitby. Vypravuje o něm kronika XXIV Generalium: , V městečku Estremos v Portugalsku byl jakýsi bohatý lakomec, jenž nedával nikomu almužnu a zvláště Menší bratry sv. Františka přímo nenáviděl. Kdysi kvardián tamější-ho kláštera neměl, co by příštího dne dal bratřím na stůl. I svolal si bratry, vyjevil jim svou bolest a povzbudil je, aby vzývali pomoc Boží. »Bratři,« pravil jim, »vstaňme dnes všichni k půlnočnímu matutinu, abychom vroucně vzývali milosrdenství Boží o pomoc.« V půlnoci bratří vstali, aby slavnostně pěli matutinum. Zvláštním řízením Božím vstal o půlnoci i onen lakomý bohatec, jenž slul Petr. Slyší chvalozpěvy bratří a pohlédna k jejich klášteru, vidí nad střechou jeho 19 rozžatých svící. Vidí, jak někdy dvě zároveň se zdvíhají a když tyto klesnou, zdvíhají se zase jiné a jindy zase všecky najednou. Užaslý nad tímto zjevem, poznal z toho, že bratří, jež měl v nenávisti, jsou svatí. Za-volal svou manželku, jež byla zbožná a štědrá. Tato jej prosila, aby bratřím poskytl nazítří dobré občerstvení. Než starému lakomci se do toho příliš nechtělo a snažil se věc odložiti. Ale konečně na domluvy manželky zavolal si přece příštího dne ráno kvardiána kláštera. Kvardián se podivil, co že mu chce tak časně zrána známý nenávistný nepřítel kláštera. Petr se tázal, kolik je v klášteře bratří, a když mu představený řekl, že devatenáct, užasl ještě více, poznávaje, že těmi svícemi rozžatými byli bratři kláštera, prozpěvující čest a chválu Bohu při matutinu. Bratři pak poznali z vypravování Petrova, že svíce se tehdy pozdvihovaly, když zpěváci nebo oficiátor povstávali k zpěvu antifon a církevních modliteb. Je to jen příkrasa k františkánskému zpěvu chórovému, jenž měl býti jejich denní povinností, aby zdárně působili mezi lidem a aby vyprošovali smilování jiným. František ani na cestách, i když neměl žaltáře, neopominul aspoň nějakou recitací ve stylu jakýchsi litanií nahraditi si modlitbu církevních hodinek, ba poroučel, aby i tam, kde jsou jen dva nebo tři bratří v poustevnách, společně zpívali hodinky. Jednou cestou zpíval s bratrem Lvem slavnostní Magnificat. Po prvním verši hned zpíval »Gloria 1 Salimbene ve své kronice (Chronica Fr. Salimbene v Man. Germ. hist. SS. vyd. Holder-Egger), str. 96 nás poučuje, že na konci XIII. století před vstupem do řádu Fr. Eliáš »docebat puerulos in civitate Assisii psalterium legere«. 2 Sv. Bonaventura v Legenda S. Francisci (major) praví: »Vacabant enim ibidem divinis precibus incessanter, mentaliter potius quam vocaliter studio intendentes orationis devotae, pro eo quod nondum ecclesiasticos libros habebant, in quibus possent horas canonicas d e c a n t a r e.« (Opera omnia VIII 513.) 3 »Pro eo quod in conspectu angelorum psallebatur in choro, omnes qui possent in oratorium convenire volebat, et ibidem psallere sapienter.« Tam. de Celano Legenda II, vyd. Ed. Alenconiensis, Romae 1906, str. 317. 4 Fr. Bartoli: Tractatus de Indulgentia S. Mariae de Portiuncula, edit. P. Sabatier, Paris 1900, str. 11-12. Srov. S. Bonaventura: Legenda S. Franc. Opera omnia VIII 528, kde ovečka přicházela do chrámu v Porciunkule, kdykoliv slyšela bratry v kúru zpívati, klekala na kolena a bekotala před oltářem Panny Mateře Beránkovy, jako by ji pozdraviti toužila (překl. A. Stříže: Život sv. Františka od sv. Bonaventury, str. 64). Analecta Franc. III, str. 260 (Quaracchi 1897). 34 | ||||
|