|
| ||||
| ||||
|
Patri« atd. A bratr Lev domnívaje se, že je konec, připojil: »Sicut erat in principio« atd. František zpíval druhý verš a opět »Gloria Patri« a tak zpívali slavnostně celé Magnificat. Sám také složil officium o utrpení Páně, jež bylo ovšem spíše bohatým výlevem jeho lásky k Ukřižovanému nežli formou officia. Proto sv. Bonaventura skládá na žádost svatého krále Ludvíka jiné officium,s hymny, antifonami a lekcemi.
Také tajemství Narození Spasitelova oslavuje zpěvy liturgickými se svými bratry. Sám zpívá jako diakon, a to, jak praví jeho životopisec Celano, že jeho hlas se mění různými nuancemi: jest brzy mohutný, brzy sladký, brzy jasný a zvučný. I ve svém kázání o betlemském Dítku při jméně Betlem napodobuje hlas mečících beránků. Jak jinak vypadal ve skutečnosti zpěváček Boží lásky, nežli jak ho představovala pozdější staletí 16.—18. jako zakukleného a zasmušilého mnicha'. Vždyt i při smrti dává si zpívati chvalozpěv bratra slunce a umírá se zpěvem žalmu na rtech: »Voce mea ad Dominum clamavi, voce mea ad Dominum deprecatus sum.« (Ps. 141.) V okamžiku, kdy pronáší verš toho žalmu: »Educ de custodia animam meam ad confitendum tibi, me exspectant justi, donec retribuas mihi,« vznáší se jeho zpívající duše k nebeským výši-nám, aby tam dokončila v chóru andělů a svatých: »Gloria Patri et Filio et Spiritui Sancto.« To stalo se dne 4. října 1226. Od této blažené smrti doprovázejí jeho duchovní dítky každoročně tímto zpěvem svého svatého Otce v den výroční památky, připojujíce krásnou antifonu, přejatou z oficia sv. Martina :7 »Ó sanctissima anima,« »0 přesvatá duše« spolu s antif onou z jeho oficia: »Zdráv bud', svatý Otče, světlo vlasti, vzore Bratří Menších, zrcadlo ctností, cesto spravedlnosti, pravidlo mravů dobrých! Ze zajetí těla uved' nás do království nebeského!« Nad mrtvolou a hrobem assiského zpěváčka Božího rozezvučely se zpěvy z úst nejlepších tehdy skladatelů duchovních písní, hymnů a antifon. Předně sám vznešený ctitel Františkův na papežském trůně Fč,ehoř IX. složil hymnus: »Proles de coelo prodiit,«" prosu:' »Capuy draconis ultimum« a responsorium: »De paupertatis horreo«. Dále kardinál Rayner Capoccio, biskup z Viterba, složil hymnus k Chválám: »Plaude turba paupercula, patre ditata paupere« a známou antifonu, jež se zpívala denně mimo officium z nařízení kapituly narbonnské r. 1260: »Coelorum candor splenduit, novum sidus emicuit, saceř Franciscus claruit, cui Seraph apparuit obsignans eum vulnere, dum formam crucis gerere vult corde, ore, opere.« Tuto antifonu zpívají nebo aspoň recitují dosud v některých provinciích denně, na př. v Hollandsku a jinde10 ke cti pěti ran, vtisknutých sv. Františku na Alverně. Jiný kardinál Tomáš z Capuy složil hymnus k matutinu: »In coelesti collegio« a k II, nešporám: »Decus morum, dux Minorum.«11 A celé officium s antifonami, lekcemi, se jmenovanými již hymny sestavil známý pěvec františkánský Julianus de Spira (t 1250). Officium však mělo původně antif ony I. nokturnu jiné, než nacházíme dnes v brevíři františkánském. Antif ony tyto doznaly trojí redakci :l2 První redakce byla Julianova, jež byla nejstarší, původní; druhá se stala na kapitule narbonnské roku 1260 na podnět sv. Bonaventury a vlastně redakce jeho samého v 1, antifoně; konečně redakce z roku 1785 při vydání nového františkánského brevíře. 6 »Induitur sanctus Dei leviticis ornamentis ... et voce sonora sanctum evangelium cantat. Et quidem vox eius, vox vehemens, vox dulcis, vox clara, voxque sonora, cunctos invitans ad praemia summa.« Celano Vita I. 87. 7 Antifona je vlastně složena z obou antifon k 1. a 2, nešporám na sv. Martina 11. listopadu a zní celá: »b sanctissima anima, in cuius transitu coeli cives occurrunt, Angelorum chorus exsultat et gloriosa Trinitas invitat, dicens: Mane nobiscum in aeternum.« 8 Hymnus k 1. nešporám na svátek sv. Františka 4. října. 9 Bartholomaeus Pisanus: De conformitate tom. I. p. 72, II p. 315, 401, 407, 444 (ed. Quaracchi v Analecta Franc, t. IV. et V.). 10 Jako na příkl. v provincii slovinské (v Krajině), kde jsme se ji modlili také denně. Antifonu tuto složil též kardinál Raynerius Capoccio, viz Barth. Pisanus ibid. tom. II (Anat. V.) str, 407. 11 Ibidem t. II. p. 407, 408. 12 Redakce Juliana de Spira zněla takto: 1. Ant. »Hic vir in vanitatibus nutritus indecenter, plus suis nutritoribus se gessit insolenter.« 2. Ant. »Excelsi dextrae gratia mirifice mutatus, dat lapsis spem de venia cum Christo jam beatus.« 3. Ant. »Mansuescit sed non penitus in primos per languores, qui captis armis celitus ad plenum mutat mores.« Na generální kapitule v Narbonnu učinil opravu sv. Bonaventura: 1. Ant. »Hic vir in vanitatibus nutritus indecenter, divinis charismatibus praeventus est clementer.« Ostatní zůstalo při starém. Ve vydání brevíře roku 1785 změněny všecky tři v text nynější, jehož se užívá v brevíři františkánském: 1, Ant. »Hic vir de vanitatibus dum cogitat frequenter, divinis charismatibus praeventus est clementer.« 2. Ant. »Excelsi dextrae gratia in dies confortatus, coeli suspirat praemia, quae tenet nunc beatus.« 3. Ant. »Edoctus autem coelitus per visum, per languores, mundi contemnit penitus thesauros et honores.« 35 | ||||
|