|
| ||||
| ||||
|
35
ráln zběhli je neklamně zpívali. Jedno však místo v rukopisu opatřené známkou b jest důležité, protože ukazuje tóninu a poslouži dobře na jiných místech, kde není samo sebou zřejmo, má-li se tam zpívati h či b. Jest to nápěv u Lebnera na str. 14, chorál čís. 19. „Což jest Bůh uložil.” Lehner klade na slabiku „u-lo-žil” tón D Což jest Bůh n - lo-žil — Nejinak rukopis kapitolni na místě následujfcim (fol. 319.) H- — Vir-go sus- ei - pi - as — Zde není triton ; i mohl by se na místě vytčeném dobře uhájiti se tón h ; Škroup jej n vydáni svém tam skutečně klade (str. 13.), nápěv lydický musel by též zachovat h. Rukopis kapitolni však zjevuje nápěv transponovaný tóniny jonické, jenž by zněl v přirozené poloze (o kvinto výše) takto c y g a f g Nápěv sekvence „Mittit ad Virginem” pokládán byl v 14. století u nás za jonický a hypojonický. Toho svědectvím jest kapitolni rukopis. Nesmíme jej tedy pokládati za lydický a hypolydický. Jestliže pak nápěv ten přeloží se o kvintu níže, nezbytně všecka h veskrz musí se pro-měnit v b rotundum, jakž i v pramenech dotknutých učiněno. Z toho uzavíráme, žei na slova „poslal posla svého” má se zpívati a c Í~ a g f, nikoliv pak a c h a g f, byt i snad v některém rukopise byla nedůsledně vynechána známka) u noty h. — Ze všeho co povědino, vychází na jevo, jak důležito jest, aby přesně vytknuto bylo, kde se má zpívati h, kde b. Určení tóniny na tom zhusta závisí. Tón pátý lydický, musí kde jen lze hájiti si tón h, sic by důslednou změnou h v b sám se stal tónem jonickým. Officielní Vesperale Romanum zcela správně pátý žalmový tón píše takto _ H I H H- -H d h Zcela bez důvodu a nesprávné jest, zpfvá-li se na konci toho tónu d-J c-a, ač ta někde je zvykem. NechE aspoň členové spo'_kn Cyrillského tu a jinde bedlivě dbají, aby nápěvy a jich tóniny přesně zachovány byly. 0 původu sekvencí už dříve obšírněji pojednáno. Zde jen krátce podotkneme, že v některých sekvencích nápěv „Alleluja” Gradualnfho zachován téměř bez změny. Několik překladů takových čtenářům dříve jsme již podali. Jiné sekvence zas aspoň motivy nápěvií braly z Alleluja". U některých konečně příslušné nAlleluja" nyní se už dokázati nedá. V rukopise metrop. kapitoly z r. 1551. fol. 262 nalezli jsme na den sv. Anny ,Alleluja" Cxradualní, které jistě asi souvisí s nápěvem sekvence Abaelardovy, zvláště s chorálem čfs. 16. v Rorátech. Klademe zde opis toho „Alleluja” s veršem následujícím. Anne matris Marie. Rukopis z r. 1551, fol. 262. -H-HH-H-n-H-H uHH-uHHH~ H-H- H n HHFi H- n-H- A - le lu - ia -HH-H-H-H n U-H-~ H nD n-H-H -nHHFJ-U-H HH ._DF/n -~ H n_HH ~ H ~- n An na ma - ter ex - i - - mi - a fe - - lix Ab- ra - he fi - li - a ce - li ful - get in cu - - ri - a co - ro - -riHH HU -HHH(L(J-HHHFJ_ri. H H-~-7-l-HH _H -HH~~HnH- p BH-I na ta glo - - - ri - a. Prohlédněme bedlivě nápěv „Alleluja”, a v tištěných missálech Pražského arcibiskupstvf snadno tuším nalezneme tam všecky motivy starší doby, na př. v missále z r. 1508. fol chorálu čís. 16. v Rorátech. 275. V itímském missále jest jiné „Alleluja” Verš „Anna mater eximia” nalezá se též I i verš jiný „Diffusa est” (Offic. Grad. p. 472.) | ||||
|