|
| ||||
| ||||
|
liturgie mešní, bez liturgického zpěvu. Slova v Závěti zřejmě ukazují, že František cítě obavu, použil co nejpřísnější formy příkazu, poukazuje při tom na sebe při vší své nemoci: »Ačkoliv jsem prostý a churavý, přece si přeji míti vždy klerika, aby mi vy-konával církevní hodinky, jak jest v řeholi obsaženo. A všichni ostatní bratří povinni jsou pod poslušností svých kvardiánů poslouchati a podle řehole hodinky vykonávati. A kdyby se vyskytli někteří, kdo by církevní hodinky podle řehole nekonali a chtěli je nějakým způsobem měniti, anebo kdyby nebyli katolíky, všichni bratři, kdekoliv jsou, pod poslušností jsou zavázáni, kdekoliv někoho z nich naleznou, aby ho přivedli k nejbližšímu kustodovi toho místa, kde ho nalezli. A kustod zavázán jest pod poslušností ve dne i v noci ostražitě pozor naň dávati jako na vězně, aby se nemohl z rukou jeho vyprostiti, až jej osobně přivede ke svému ministrovi. A ministr zavázán jest pod po-slušností poslati jej pod dozorem takových bratrů, kteří jej budou ve dne i v noci jako vězně střežiti, až ho přivedou k biskupu ostijskému, který jest pánem, ochráncem a karatelem tohoto bratrstva.«18
A podle výkladu známého bratra-spirituála19 Angela Clarena papež Řehoř IX, prý odpověděl bratřím, kteří k němu přišli s prosbou, aby změnil officium kuriální: »Milí bratří, budete-li zachovávati officium církevní bez zkrácení, nařídím všem řeholníkům (vyjímajíc kanovníky řeholní a benediktiny), aby se drželi toho officia jako vy.« Bratří však prý nechtěli se tím spokojiti. Proto prý obtěžujíce papeže prosbami, obdrželi privilegium, aby mohli vypustiti v matutinu a v nešporách suffragia sanctorum o svátcích a obyčejných feriích, dále žalm »Miserere mei Deus« a žalmy graduální v adventě.21 Působil zde vliv kleru papežské kaple, jenž v té době, jak praví Radulf z Riva (Raoul), děkan z Tongern, bud' na rozkaz papežův, bud' z vlastní iniciativy ustavičně officium zkracoval a často je upravoval, jak se líbilo papeži nebo kardinálům .21 Proto generál řádu Haymo de Faversham bud na rozkaz nebo s úchvalou papeže Řehoře IX. provedl v officiu určité změny, jež diktovaly okolnosti. Breviář pak Haymonem revidovaný uložil Řehoř celému řádu. Pokusy o nové změny se dály za generála Jana z Parmy. Důvody zde skutečně byly, jak o tom vykládá Salimbene známým způsobem : Mnohým se zdálo, že v officiu jest mnoho zbytečného, co vzbuzovalo prý spíše odpor než zbožnost jak u bratří, tak i u lidu, jako prý na př. nedělní Prima, kdy kněží měli sloužiti mše svaté, lid čekal a nebylo nikoho, kdo by je sloužil, ježto byli všechni zaneprázdněni Primou. Rovněž prý bylo obtížné zpívati nebo recitovati 18 žalmů v neděli při nočním officiu před »Te Deum laudamus«.22 Než generál Jan z Parmy se postavil rozhodně proti každé další změně. A po něm sv. Bonaventura ve výkladu řehole cítil potřebu odpověděti na otázku mnohých bratří : Proč sv. František své bratry, zaměstnané kázáním a studiem, obtížil tak dlouhým officiem? A v odpovědi svatý generál nepopírá přílišnou rozvláčnost officia, ale hned odpovídá, že svatá církev římská (t. j. papežská kurie) jest zaneprázdněna daleko více než Menší bratří, řídíc celý křesEanský svět. A také svatí Otcové, pokračuje sv. Bonaventura dále, majíce moudrost poučovati a souditi celý svět, přece chválili Boha podle tohoto rozvláčného způsobu. Z toho usuzuje sv. Bonaventura: »Nikomu nepřísluší pro službu církve nebo studium zkracovati svaté officium. Horlivost těch, kdož dávají přednost práci před svatým officiem, jest podezřelá. «23 Rozvláčnost officia pocházela z toho, že bylo povinností recitovati, po případě zpívati ještě officium Panny Marie každodenně i na svátky polodvojné (semiduplicia). Tento 18 Seraphicae legislationis textus originales Ad Claras Aquas 1897, pag. 268 (překlad P. Klem. Minaříka: Výklad řehole prvního řádu, str. 14, Praha 1914). 19 Fratres spirituales byli přívrženci přísného směru v řádě františkánském ve středověku, kteří odmítali jakékoliv zmírnění řeholní observance. Později dokonce odmítali i papežské výklady a deklarace a mnozí z nich upadli do herese, kladouce řeholi sv. Františka na roveň Písmu svatému, ba dokonce prohlašujíce ji za »evangelium aeternum«. Slovo »spirituales« bylo odvozeno od rčení v řeholi sv. Františka »regulam spiritualiter observare«, t. j. zachovávati řeholi v jejím duchu. 20 Expositia regulae Fratrum Minorum auctore Fr. Angelo Clareno, vydal P. Livarius Oliger OFM. Quaracchi 19121 pag. 88. 21 Malina: Dějiny římského breviáře 70. 22 »Nec adhuc est bene ordinatum secundum appetitum multorum et etiam secundum rei veritatem, quia multa sunt superflua, quae magis taedium, quam devotionem faciunt tum audientibus quam dicentibus illud, ut Prima dominicalis, quando sacerdotes debent dicere missas et populus exspectat nec est, qui celebret, occupatus in Prima. Item dicere XVIII psalmos in dominicali et nacturnali officio ante Te Deum laudamus.« Cron. vyd. Holder-Egger MG SS. XXXII. 31, 23 S. Bonaven. Opera omnia VIII, p. 407. Srovn. Lampen 1. c. 138, 37 | ||||
|