|
| ||||
| ||||
|
zvyk zavedli mniši Kamaldulští v XI. století, jenž se brzy ujal ve Francii, Německu a Anglii a v Římě byl přijat za papeže Innocence III., a tím také dostal se do brevíře františkánského. Serafický učitel, jehož heslem bylo stálé studium s modlitbou, byl dalek toho, aby zkrátil officium, naopak spíše radil, ba i přikazoval novicům, aby mimo to každodenně modlili se sto »Otčenáš, Zdrávas a Sláva Otci« kleče, aby recitovali kajíci žalmy s litaniemi za živé dobrodince a vigilii (matutinum) za zemřelé o třech lekcích .24
Aby učinil svým bratřím divinum officium sladkým a lehkým jhem Páně, dovozuje svatý učitel ve svých komentářích k Sentencím, že kanonické hodinky byly ustanoveny v církvi, aby neminula z nedbalosti ani jediná hodina, v níž by Bůh nebyl oslavován a lid rozněcován ke zbožnosti. A ve svém spise »De sex alis Seraphim« praví, že Duch svatý sám vnukl církvi divinum officium z pěti příčin: 1. Aby následovala ve chvále Boží nebeské tvorstvo. 2. Abychom byli pamětlivi stále dobrodiní Božích a stále jemu děkovali. 3. Abychom se ustavičně povzbuzovali ke zbožnosti a rozněcovali v sobě oheň lásky Boží. 4. Aby prostí věřící si takto navykli pěstovati modlitbu. 5. Aby tím náboženství křesEanské bylo ozdobeno .2 Z těch důvodů si přál spíše veliké konventy pro své bratry než malé domky, poněvadž ve velkých konventech lze lépe zachovávati kázeň, a tím více se povzbuzují ke zbožnosti a zvláště že v nich se krásněji vykonává divinum officium.26 K povznesení liturgického lesku dovolil i klariskám pisánským, aby bratři u nich slavnostně konali posvátnou liturgii na svátek sv. Kláry, na Vše svaté, od adventu až do Narození Páně, ve Svatý týden, o slavnosti Vzkříšení a Letnicích.21 Z týchž asi důvodů ustanovil zpívanou mši svatou ke cti Panny Marie v sobotu a na-řizoval klerikům, aby v sobotu a o vigiliích velikých svátků se bedlivě připravovali na posvátné officium »tam in littera quam in nota«.28 Okolo roku 1254 byly vydány k ustálení a povznesení posvátného officia první zvláštní pravidla, jež jsou nyní známa pod jménem : Ceremoniale Ordinis Minorum vetustissimum seu Ordinationes divini officii za generalátu blah. Jana z Parmy. (Pokračování.) 24 S. Banav. Regula novitiorum v Opera VIII. p. 478, Lampen 1, e. 129. 2 S. Bonaventura Opera IV. p. 288 dubium V. (IV lib. sententiarum) — Lampen str. 143. za S. Bonavent. Opera VIII. p. 367 etc. — Determin, quaestionum pars II, qu. 15. 27 S. Bonaventura: Opera VIII. 471 — Epistolae officiales, Pro zajímavost budiž připomenuto, že takovéto dovolení si často vyprašovaly klarisky také jinde, jako na př, naše blahoslavená Anežka si vymohla již roku 1237 s datem 4. dubna »ut quinquies in anno in choro monasterii audire possit missarum solemnia et inspicere presbyterum celebrantem«. (Regesta Boh. I 425 č. 912, Sbaralea. Bul. Franc. I, 222, Eubel Epitome č. 218.) Dovolení toto bylo dáno patrně pro patero největších svátků, jež se oslavovaly slavnými bohoslužbami. 28 Speculum disciplinae cap. XIV. v Opera omnia VIII. p. 595. Srovn. Lampen J. e. Antonianum II, p. 147. Dlužno poznamenati, že sice toto dílo jest zařaděna od vydavatelů děl sv. Bonaventury mezi pochybná, ale není-li to přímo jeho spisem, pak je to jistě z té doby a v duchu svatého učitele. Vojtěch Ríhovský: Obrázky z kůru. XXVI. (Část další.) Je k neuvěření, jaké povinnosti byly ukládány řediteli kůru při probošfském chrámu v Dubě u Olomouce, mém rodišti, v místě asi o 1000 obyvatelích, kde působil na kůru po 45 let můj otec a po 10 let já. Pokusím se pro zajímavost popsati, jakou formou se tehdy — v letech 1860 až 1900 brala církevní hudba. Omezím se pouze na Svatý týden. Věfšina skladeb, které se provozovaly, byly opsány z archivu dómu v Olomouci. Tím byla zaručena .aspoň relativně jejich kvalita. — Na Květnou neděli byly při svěcení ratolestí zpívány jednotlivé zpěvy smíšeným sborem („Hosanna filio David", — „In monfe Oliveti” atd.). Autor neznámý. Nebyly hudebně zlé, ale trochu komplikované; Takže věfšinou nedopadly zcela dobře. Proto jsem si napsal nové v jednoduchém slohu a zaměnil smíšený sbor za sbor mužský. Bylo nás jedenáct po-měrně dobrých mužských zpěváků, k nimž jsem připojil kontrabas, který celek znamenitě podporoval. Vím, že i v Olomouci na dómě to tak dělali. Na našem kůru byl velmi cenný kontrabas a hráč na něj byl bývalým šikovatelem vojenské hudby. 38 | ||||
|