|
| ||||
| ||||
|
Pozoruhodné bylo, že i odpovědi po intonaci kněze ,Gloria, Iaus et hanor" při zavřených dveřích se zpívaly sborově. Taktéž i antifona „Ingrediente Damino”. Mše nato nebyla figurální, nýbrž hrála se píseň „již jsem dost praooual”. Pašije se na Moravě nezpívaly. — Na Zelený čtvrtek Kyrie a Gloria z některé mše pro smíšený sbor a varhany. Infroit se, bohužel, nezpíval. Později nahradil jsem jej chorálně; podobně i grad'uale „Christus facfus esf”. OfferYorium „Dexfera Domini” i další části mše byly pro smíšený sbor bez varhan od Roberta Fiihrera. Velmi dobré, prozrazující genialitu skladatele. Pange lingua bývalo od Skuherského. —Při smutečních hadinkácb ve sfředu, čtvrtek .a pátek odpoledne zpívalo se všečh a7 responsorií smíšeným sborem. Byly od Reuttera,l výhradně homofonní, klidné, vesměs v faktu Allabreve, krásně deklamované, výrazné a mnohdy vzácně charakteristické. I ty jsem zpracoval pro mužský sbor a kontrabas. Allabreve zaměnil jsem za fakt 4/4 a podle toho změnil i tempa. Výsledek byl překvapivě dobrý. Miserere bylo po každých hodinkách,od Albrechfsbergera, vynikajícího to vídeňského sklad,afele (1736—1809). I to se nechalo dobře upraviti pro mužský sbor. — Rozhodně bylo věci k prospěchu, že se k těmto respons,oriím nemusily bráti „ženské”, které byly většinou nepozorné ,a měly si stále co povídat. — Výraz mužského sboru pak přiléhal daleko lépe k temným hodinkám.
O Velkém pátku jsme zpívali známé „Improperie” od Loftiho, ,Vexilla regis" a „Pange lingua” od Hallera. Vše poměrně jednoduché, proto výsledek dobrý. „Ecce, quomodo m-oritur",od m~ maličkosti. Předtím byvaly tyto 4 skladby zpívány ve slohu znacně polyfonním, proto se častěji hodně zmotaly. Na Bílou sobotu se antifony mezi proroctvími (od Reutfera) zpívaly mužským sborem s basou. Mše bývala od Ign. Reimanna, f. zv. „Charsamstagsmesse”, v níž byl celý pořad, žalmy, chorální i hudební části, jakož i „Magnificaf” tištěny. Dobré i praktické vydaní. Při vzkříšení v sobotu večer bývaly zpívány dvě anfifony pro smíšený sbor a varhany i orchestr od Albrechfsbergera. („Angelus Domini” a ,Cum fransisset sabbafum.") Albrechtsbergerova hudba není barokního rázu, naopak leckterý její rys ukazuje na příšfí reformu církevní hudby. Kontrapunkt jeho je klidný, akademicky přesný. Troufám si fvrditi, že i Rheinberger v;některých svých skladbách na něj navazoval. — Slavnostní „Regina coeli” pro náš kůr napsal ředitel kůru v Přerově, známý J. Č. Drahlovský. — „Te Deum” bývalo od Schópfa, nebo od Fiihrera z C dur; foto hudebně skvělé, v němž trubky ,a kotle dělaly ,parádu", ale textově neúpiné. Později nahrazeno jiným. — Tot jen letmý obraz práce v Svatém týdnu. Podobně tomu bývalo po celý rok. A za to vše měl ředitel kůru pevného platu 80 zl. ročně. Kromě čtyř pevně ustanovených kůrových hudebníků, kteří byli podobně královsky placeni, vykonávali církevní hudbu velmi obě-tavě vesměs učitelé a ochotníci, jimž budiž tímto vzdána čestná a vřelá vzpomínka. XXVII. Hudba je jedním z nejprchavějších umění v tom smyslu, že po svém doznění zaniká ;a musí býti vždy znova k životu vzkříšena. Zatím co jiné druhy umění mají v sobě něco pevného, trvalého, musí býti hudba vždy nově k životu vzbuzena. — Církevní hudebník nevyplňuje svou důležitou úlohu jednou, dvakrát či vícekrát v životě, nýbrž tak často, jak toho liturgické dílo při slavném úkonu vyžaduje. Liturgie však není pouhá hra nebo prchavá iluse, nýbrž vznešená služ-ba před' Bohem, vyžadující onoho stálého obnovování a křísení, a tím se stává věčně novou. Bezprostřednost a životnost hudby uzpůsobuje ji Také v nejvyšší míře k do-sažení konečného výsledku, f. j. zúčastňovati se liturgie. Je uměním, které co nejdůrazněji a nejúčinněji mluví k lidské duši. Nemůže býti pochyby, že nejlepší hudbou je ta, která co nejvíce vyplňuje liturgický úkol. Skoro to svádí k prímému vychvalování nebo odmítání určitých druhů a slohů církevní hudby. tilsudek jednotlivce může zde míti,ov"sem poněkud subjektivní, osobité zabarvení. Rozha- 1 Johann Adam Reutter, 1708—1772 řed. kůru u sv. Štěpána ve Vídni. 39 | ||||
|