|
| ||||
| ||||
|
Dr Jan Vyskočil: K dějinám františkánského církevního zpěvu a hudby.
(Část další.) IV. Nejstarší Ceremoniale minoritského řádu čili »Ordinatíones divini officii« r. 1251. Generalát Jana z Parmy (1247—1257) znamenal v řádě františkánském poslední záblesk původních ideálů františkánských, jak byly za prvních dob jeho, za života sv. zakladatele. Tak zvaní Fratres spirituales ho vítali jako z mrtvých vstavšího sv. Františka (Franciscus redivivus). Pro dějiny františkánské liturgie a liturgického zpěvu je generalát Jana z Parmy důležitým mezníkem. Za něho totiž se stala první redakce stanov ohledně celého bohoslužebného pořádku, čili bylo vydáno nejstarší ceremoniale. Takto redigované »D i v i n u m o f f i c i u m« se svými zpěvy, zavedené v celém tak populárním a rozšířeném řádě skoro po celém katolickém světě, stává se zakrátko majetkem římské kurie, a papež Mikuláš III. (1277-1280), sám jsa členem III, řádu sv. Františka a velikým ctitelem a příznivcem jeho řádu, dal odstraniti staré (dosavadní) hodinkové knihy a nařídil, aby napříště všecky kostely římské, s nepatrnou výjimkou kanovníků lateránsky"ch, užívaly breviáře františkánského.) Za avignonského papežství Benedikt XII. roku 1337 tento breviář nařídil též kostelům v Avignoně, a tak ponenáhlu byl františkánský breviář zaveden v celé církvi. První zmínka o těchto stanovách je v aktech generální kapitoly, slavené v Pise r. 1263 za generalátu sv. Bonaventury. Tam totiž bylo nařízeno, aby jednotně a obecně byly za-chovávány stanovy generální o chórovém officiu, jež začínají: »Ad omnes horas canonicas etc.«2 Dále u spisovatelů starých se nikde neděje zmínka o těchto stanovách kromě kroniky Fr. Mariana z Florencie, jenž je přičítá generálovi Fr. Haymonovi de Faversham.3. Ale asi od roku 1910, kdy nalezen byl kodex londýnský těchto stanov, jest nade všecku pochybnost zjištěno, že stanovy pocházejí od F r. J a n a z P a r m y, a to při kapitole řádové v Janově r. 1254.4 Stanovy tyto nařizují, aby ke všem kanonickým hórám (hodinkám) se zvonilo. Ve zvonění má býti též rozdíl mezi obyčejným dnem feriálním a svátkem, po případě slavností. V obyčejný den má se zvonit větším zvonem »aliquantulum pro signo« — jen poněkud na znamení, že začíná doba bohoslužby a že každý má odložit svou práci a pospí-chat k službě Boží. Když však je dvojný svátek (duplex), k nešporám a matutinu se zvoní třikráte »prolixe«, táhle s příslušnými přestávkami. K tercii se má zvoniti dvakrát a po tercii ke konventní mši jednou, táhle, a než začne Introitus, opět málo. Pak se zvonilo v neděli a na svátky dvojné i polodvojné (duplex et semiduplex), když začalo v chóru Te Deum až do verše »Plení sunt coeli et terra«. Jindy, když nebylo Te Deum, zvonilo se k poslednímu responsoriu v matutinu při Gloria Patri. Pak se mělo zvonit při pozdvihování toliko při konventní mši. K obědu a večeři se zvonilo malým zvonkem konventním (campana refectorii) jedním úderem. A když se bratří shromáždili, zvonilo se táhleji. Po zvonění zpěvák (cantor) zanotoval: Benedicite. Tak byly každý oběd a večeře připravovány duchovně zpěvem liturgickým stolních modliteb. Po jídle zazvoněno jednou zvonkem konventním a lektor zanotoval: Tu autem Domine etc. Při východu z refektáře se opět zvonilo poněkud táhleji a po zvonění začal zpěvák příslušný verš modlitby. Podobně se zvonilo, když mělo nastati v konventě silen- Rodulphus Tongrensis: »... fe,cit in ecclesiis Urbis amoveri libros Officii antiquos, et mandavit, ut de cetero ecelesiae Urbis uterentur -breviariis Fratrum Minorum« (De canonum observantia prop. 22 ap. Maxim. Bibl. Vet. Patrum t. XXVI Lugd. 1677. 2 Conf. acta huius Capituli ap. Engl. Hist. Review, XIII, 704. s Viz Chron. Fr. Mariani de Florentia v AFH. II, 305. Bezdúvodně připisuje tyto stanovy na základě Marianově generálu Haymonovi též P. Eduard Alenconiensis O. Min. Cap. v Anal. Ord. Capuc. tom. XXI, p. 91 a násl. 4 V § 29, těchto stanov nařizuje generální kapitula toto: »Item litera generalis Ministri de officii uniformitate est servanda, quae incipit sic: Indubitanter. .. , usque servetur.« Viz Golubovich: Ceremoniale Ordi,nis Minorum vetustissimum seu Ordinationes divini officii v AFH, III (1910) str. 58- 54 | ||||
|