|
| ||||
| ||||
|
tíum (mlčení) a když se mělo konati tak zvané »capitulum culparum«, kdež byly vy-znávány a kárány poklesky proti řeholní disciplině.
Dále nařizují stanovy ty způsob, jak se má v chóru začíti officium a jak konati. Zvláštní odstavec jest věnován psalmodii : Předně bylo předepsáno, když se žalmy recitují »plane et sine nota«, že mají bratří stát, vyjma když se koná officium za zemřelé, při němž se sedí. Když se koná psalmodie »plane«, má se tak díti »distincte et tractim« — zřetelně a pomalu tak, aby druhá strana (chór) nezačínal, dokud neskončila první, a zvláště si mají bratří dát záležet na officiu P. Marie. Když se však zpívá, nemá se protahovati metrum, nýbrž má se díti příslušná přestávka a vždy s t e j n á. Při chórovém officiu byli dva zpěváci (cantores) podle dvou zpěvných skupin (chórů), jež stály proti sobě na obou stranách místnosti, kde se konalo officium. Tito zpěváci měli úkol rozdati jednotlivé antifony všem bratřím, každý ve své skupině. Zpěvák měl zanotovati antifonu a žalm a po žalmu opět intonovati antifonu, kterou ostatní zpívali dále společně. Nikdy neměli předzpěvovati před žalmem antifonu oba zpěváci. Máme-li na mysli, jak vznikl a pokračoval antifonální zpěv od nejstarších dob, kdy se antifony zpívaly střídavě po každém verši žalmu, později pak působením sv. Benedikta, aby se officium zkrátilo, zpívala se (po případě recitovala) antif ona jen na začátku a na konci žalmu, poznáváme z nejstaršího františkánského ceremoniale další vývoj v římském officiu. — Ceremoniale spojuje již dva, po případě i čtyři žalmy pod jednu antifonu, ~ čímž se officium ještě více zkracuje, ježto řád františkánský má činnost v duchovní správě, misijní, po případě studijní. Rozdávání antifon zpěváky ukazuje na antifony nové, skládané veršem ze života svatých. Officium dřívější mělo tak zvané antifony psalterales, totiž vzaté z žalmů, nebo scripturales, vzaté z textů Písma sv. Antifony z historie čili životopisů svatých byly jen řídké (na př. na svátek sv. Vavřince, sv. Anežky). Teprve XIII. století, zvláště vlivem řádu františkánského, jeho liturgických básníků, vytváří antifony veršované, jejichž obsah je vzat ze životopisů světců. Zvláštní předpisy dává ceremoniale, jak se mají čísti lekce v chóru. Předně lekce františkánského matutina byly opět zkráceny proti dřívějším lekcím římských basilik, kde se v lekcích většího počtu četl c e 1 ý životopis světcův. Lekce se četly ve františkánském chóru hodně zkráceny, obsahovaly jen krátké výtahy z životopisů. Responsoria noční čili matutinální, i denní čili jiných denních hór, se měly zpívat jako antifony s po-známkou, že tam, kde je dostatek chorálních knih, mají je bratří zpívati na svých místech (in stallis), kde však jest jen jeden rukopis, at jdou doprostřed chóru a zpívají z jednoho všichni společně. Jistě se tím rozuměl nějaký velký antifonář, který byl položen na pul-pitu uprostřed chóru. Podobně velkým rukopisným kodexem by1 podle všeho společný lekcionář uprostřed chóru. Dále udává ceremoniale způsob tak zvaných absolucí a benedikcí před lekcemi. Také zde jest viděti pokrok františkánských ceremonií proti dřívějšku, kdy počet lekcí, absolucí a benedikcí byl libovolný podle zvyklostí toho nebo onoho kostela nebo řádu. Také formule benedikcí byly různé. V starých dobách 5. a 6. století byly lekce dvě při matutinu, a to obě z Písma sv. (Starého a Nového Zákona). Řehole benediktinská měla až 12 lekcí (o nedělích a svátcích) ve třech nokturnech a dvanáct benedikcí. Délka též závisela na libovůli vedoucího chóru.' V cisterciáckých breviářích bylo rovněž pro 12 lekcí 12 benedikcí. Františkánské ceremoniale zavádí 9 lekcí s devíti benedikcemi téhož znění, jak jsou v dnešním breviáři řádovém i římském. Také absoluce ke konci žalmů každého nokturna po Pater noster jsou tytéž jako dnes. Absoluce se měly končiti v tónu kapitol, kdežto benedikte v tónu lekcí. Vše se tedy zpívalo. Františkáni se přičinili o to, aby místo dosavadního officia feriálního byla zaváděna officia sváteční, a tam, kde bylo sváteční officium, ale jen o jednom nokturnu (simplex), bylo zavedeno officium o devíti lekcích (officium duplex). Tak nejstarší ceremoniale zavádí devět lekcí na sv. Antonína opata, na sv. Kristinu, na sv. Ignáce biskupa a mu- »Item quandocumque duo psalmi vel quatuor swb una antiphona dicuntur, ille chorus debeat stare, in quo inchoatur antiphona ...« Golubovich: Ceremoniale etc. v AFH, III str. 66. c »... sermones et homilias integras passionesque sanctorum ...« Viz Malina: Dějiny římského breviáře, Praha 1939, str. 72, r Tamtéž str. 239-240. 55 | ||||
|