|
| ||||
| ||||
|
čedníka, na sv. Hilariona opata, na sv. Annu, matku P. Marie, na sv. Martu pannu, na sv. Jiljího (Egiďia) opata, na sv. Perpetuu a Felicitu. Dále zavádí oktávy svátků, jako na př. svátek Narození P. Marie.
Další rubrika ceremoniale předpisuje zpěv Te Deum laudamus a Credo in unum Deum v officiu, »jak bylo stanoveno na generální kapitule v Metách«." Te Deum v officiu před-pisuje již řehole benediktinská pro matutinum, a to pro neděle a svátky.9 Sv. Cesarius z Arles dává tento hymnus na konci chval (laud), a to s Gloria in excelsis. Podobně na konci chval jej měla liturgie milánská.l° Credo původně se recitovalo hlasitě, později se ustálilo recitování tiché na začátku a konci denního officia a před primou. Ale františkánské ceremoniale předpisuje ještě nejen hlasitou recitaci, nýbrž zpěv jak ambrosiánského hymnu, tak i vyznání, jak ostatně celé officium františkánské, jak je viděti, bývalo denně zpíváno. Tak předpisují další rubriky, jakým tónem má býti zpívána modlitba (oratio) k jednotlivým hórám: k primě, tercii, sextě, noně a kompletáři se zpívá »in tono capitularum« a týmž způsobem se končí verši Dominus vobiscum a Benedicamus. Při nešporách a matutinu se zpívá modlitba slavnostně jako při mši sv. Jen v době generálního interdiktu mají bratří jen recitovati officium »distincte et simpliciter sine nota«, jak hned nato dodává rubrika. Další rubrika praví, že hymnus Rex gloriose martyrum možno o některých slavnostech zpívati v notě Aeterna Christi munera. Při ostatních hymnech má se zachovati nota, stanovená pro jednotlivá období : adventní, postní nebo jiné. Dále jsou předpisy pro klekání a stání při officiu a při mši svaté. Ve františkánském chóru se střídala klečení se stáním. Klečení bylo při modlitbě oficiátora při primě, při Pretiosa, při Pater noster, při suffragiích a tak zvaných preces feriales; jinak při psalmodii se stálo, ježto se žalmy zpívaly. Není zmínky o sezení, jež bylo při hodinkách za zemřelé a snad při zpěvu lekcí a martyrologia. Při mši sv., byl-li zpěv, a ten by1 vždy, když bylo festum o devíti lekcích nebo v neděli, bylo předepsáno klečení pouze při pozdvihování až do Pater noster, a to i když byla mše za zemřelé, což se rozumělo samo sebou, poněvadž se zpívalo. Další předpisy se týkaly toho, co se zpívalo sborově v chóru, co zpívali dva zpěváci a co zpíval jeden. V neděli zpívali Invitatorium a poslední responsorium a Alleluja při mši vždy 'dva kantoři uprostřed chóru, verše a Benedicamus zpíval jeden kantor v lavici. O svátcích polodvojných (semiduplicibus) kněz se modlil modlitbu před stupni oltáře v obou nešporách a matutinu. Invitatorium a třetí a čtvrté responsorium, graduale a alleluja při mši zpívati měli dva kantoři uprostřed chóru u pulpitu. Při feriálním officiu v době velikonoční zpívali při mši druhé alleluja dva kantoři. Responsoria a verše, Benedicamus v matutinu a obojích nešporách zpívají oba kantoři před oltářem, na němž má svítiti jen jedna svíce. Poněvadž byl řád dominikánský pro přátelství sv. Františka se sv. Dominikem řádem bratrsky "m, stanoví ceremoniale svátek sv. Dominika jako pevný, jenž se nepřenáší, a jméno sv. Dominika mělo býti zpíváno v litaniích ke všem svatým. Ve votivních mších o Duchu svatém, o Panně Marii a o sv. Františku ukládá se slavnostní zpěv (cantus sollemnis) Kyrieleison, praeface, Sanctus a Agnus Dei. Gloria se však zpívá jen ve votivních o Duchu svatém a Panně Marii. Při této mši sv. předpisuje se-ke konci před Placeat zvláštní benedikte (požehnání) těmito slovy: »Benedicat et eustocýiat nos omnipotens Deus Pater et Filius et Spiritus Sanctus.« By10 to tedy něco odchylného od dnešního požehnání ke konci mše sv., jež se dává po Placeat a jinými slovy. s Kapitula generální v Metách byla slavena roku 1251, kdež byly stanoveny ještě jiné obřadní předpisy ohledně církevního zpěvu řádového, jež se v ceremoniale tomto jen opakují. D Nehole sv. Benedikta v kapitole 11. předpisuje toto: »Post quartum autem responsorium incipiat abbas hymnum: Te Deum laudamus.« Malina, Dějiny, str. 248. 1 Polodvojné svátky (semiduplicia) byly tyto, jak je vypočítávají jiné kodexy rukopisné, s výjimkou Londýnského: »Sv. Mikuláše, sv, Lucie, Mlád'átek, oktávy Zjevení Páně, sv. Anežky, sv. Agaty, Nalezení a Povýšení sv. Kříže, Zjevení sv. Michala arch., oktávy Nanebevstoupení, sv. Jana Křtitele, sv. Antonína, svátek sv. Maří Magdaleny, oktávy sv, Vavřince, Stětí sv. Jana Křtitele, oktávy Narození P. Marie, svátky sv. Martina, sv. Alžběty, sv Cecilie, sv. Kateřiny Alex.« Jiné kodexy připojují ještě tyto svátky: sv. Ondřeje ap., sv. Tomáše ap., Obrácení sv. Pavla, Stolce sv. Petra, sv. Matěje ap., sv. Marka ev., sv. ap. Filipa a Jakuba, sv. Barnabáše ap., sv. Jakuba ap., Petra v okovech, sv. Bartoloměje ap., sv. Matouše ap., sv. Lukáše ev. a sv. ap. Šimona a Judy. (Golubovich: Ceremoniale, AFH, III, str. 71, pozn, n.) 56 | ||||
|