|
| ||||
| ||||
|
geliu též česky evangelium lidu, třebas i o všedním dnu, má-li svoje zvláštní evangelium. Lid se pak může po něm společně modliti Věří m v B o h a, je-li ten den Credo.
Proti liturgii mše sv. se často hřeší i t. zv. vložkami, at sólovými nebo sborovými. Na-učme lid zpívat, a pak není třeba vložek. Ty jsou na místě při odpoledních, mimoliturgických pobožnostech, ať májových, at adoračních, kdy se vlastně pobožnost na chvíli zastaví a mysl věřících se může upoutati jen na myšlenku vložky. Ale obět mše sv. se nezastaví. Mešní píseň má sloky přiléhající k jednotlivým částem mše sv., pro vložku jste nuceni 1—2 sloky vynechati, lid pak neví, co má zpívati, celistvost mše sv. je porušena a pozornost věřících rozptýlena. Ostatně lid sám o vložky příliš nestojí. Vím ze zkušenosti, že v chrámu Páně, kde se dříve dávaly skoro pravidelně při nedělní mši sv. v 11 hodin vložky, věřící, jakmile jim byla dána možnost rozdáváním písní po lavicích, horlivěji se účastniti zpěvu, žehrali na to, když se občas nějaká vložka vyskytla. Na-nejvýš by se dala připustit na př. eucharistická vložka po pozdvihování, není-li mešní píseň, ale ne na př. Ave Maria při sv. přijímání, jak jsem kdesi slyšel, nebo o Božím hodě velikonočním. Přicházíme k nejdůležitějšímu, ale také nejtěžšímu problému liturgickému, k ú č a s t i lidu při zpívané mši sv. Zde se vskutku udělalo značně málo. O tom, jak má vypadati přesná zpívaná mše sv., bylo psáno v tomto časopise mnohokrát, a stále se to připomíná. Ale účast věřících? Najdeme — pravda — dosti těch, kteří s misálkem v ruce opravdu, zbožně modlí se mši sv. spolu s knězem. Ale je to přece jen menšina, na venkově pak opravdu mizivá menšina. Ostatní hledí prostě na oltář, modlí se růženec a pod. Jindy v menších městech byl jsem svědkem toho, že chrám byl při tiché mši sv. nabitý, ale při zpívané mši sv. zel prázdnotou. Ba i v pražských kostelích je možné pozorovat, že zpívaná mše sv. mívá menší účast nežli mše sv. s lidovým zpěvem, a to i tam, kde sborový zpěv má docela dobrou úroveň. A přece zpívaná nebo slavná mše sv., oběť s větší slávou konaná, vyžadovala by vlastně i větší účasti věřících, aby bylo dosaženo co nejdůstojnější oslavy Boží. Jistě tu hraje důležitou úlohu i delší trvání mše sv., na venkově i pozdější hodina, ale hlavně stále a stále chybí přesné porozumění liturgii. Pouhý výklad a rozbor mše sv. at ve škole, at při kázání, jinak ovšem předem nutný, tu nestačí,, jak jsem řekl. Lid musí mši sv. úpině prožít, musí v ní být tak říkajíc doma, má-li jí býti s užitkem přítomen. Nejlepší způsob, jak naučit lid přesně znáti mši sv., je podle mého názoru recitovaná mše sv. Co je to tak zvaná m i s s a r e c i t a t a? Přesný návod k ní pod názvem S b o- r o v á m š e s v a t á 11. (značka m-43) vydal r. 1940 Exerciční dům ve Frýdku. Stálé částky mše sv., Vyznávám se, Gloria, Credo, Obětování, Sanctus, Pater noster, Agnus Dei, modlitby před sv. přijímáním a po něm modlí se lid společně jazykem mateřským. Měnící se části introit, graduale, veršík k obětování, communio, pak všecky orace, epištolu, evangelium a prefaci čte lektor. Je-li obec již vyspělejší, a mají-li všichni misálky, mohou společně recitovati i introit, graduale, veršík k offertoriu a communio. Místo recitování stálých částí lze zpívati i příslušnou sloku mešní písně. Vhodné je střídati zpěv s modlitbami; přede mší sv. se prostě oznámí, které části se budou recitovat, které zpívat, a lid se podle toho zařídí. Slyšel jsem už různé námitky: prý je to zdržení, varhaník si nemůže pořádně zahráti atd. Je-li piná souhra mezi knězem, lektorem a varhaníkem (v menších kostelích může býti varhaník současně lektorem), pak je. zdržení minimální, nehledě ani k tomu, že epištolu a evangelium není třeba už na konci mše sv. nebo před kázáním znovu opakovati, když už je věřící slyšeli při mši sv. A chce-li si varhaník »zahrát«, at si zahraje třeba nějakou chvíli před začátkem odpolední pobožnosti, mše sv. k tomu není. Měl jsem příležitost sledovati tento postup s recitovanou mší svatou v Rožmitálu pod Třemšínem, kde se horlivý dp. katecheta Ludvík Ostrý ujal před několika lety této myš-lenky. Vysvětlil v řadě promluv podstatu mše sv., pak nacvičil nejprve s dětmi, potom s věřícími sborové recitace a nalezl mezi věřícími i obratného lektora. Na 500 brožurek z Frýdku zakoupili si tehdy věřící, přes 100 nedělních misálků, asi 10 velkých Schallerových misálů. A když jsem poté za rok o prázdninách opět do Rožmitálu zavítal, byl jsem až k slzám dojat tím, jak celý kostel vroucně prožíval nejsvětější oběL'. Jak radostně a upřímně zněly dětské hlásky, do nichž se mísily dospělé hlasy mužů i žen, jaká shoda a souhra tu byla mezi knězem a věřícími! Ale při tom všem dostavil se i výsledek této práce při zpívané mši sv. By10 radostné vidět, s jakou jistotou prostí věřící obracejí listy 60 | ||||
|