|
| ||||
| ||||
|
svých misálků, všichni odpovídají svým zpěvem knězi, ani slovo zpívané mše sv. jim neujde. Nyní se chystá dp. katecheta nacvičiti i chorál, nejprve s dětmi, pak s věřícími. Vrchol celé této snahy!
A zde, myslím, tkví hlavní význam chorálu. Ten může zajistiti skutečnou, aktivní účast celého kostela na zpívané mši sv. Či jste nikdy nepozorovali dříve na př. v E m a u-z í c h, jak tak mnohý věřící si tiše s sebou prozpěvoval chorální zpěvy? Jen dát lidem příležitost, a celý chrám by se rozezvučel k chvále Boží. Tak často jsem litoval, že není v Praze chrámu — pokud vím — kde by se věřící mohli činně účastnit chorálního zpěvu, že se v pokuse učiněném na katolickém sjezdu až na malé výjimky nepokračovalo. Byla by to práce velmi těžká, věřím, po stránce hudební nebude z počátku provedení právě nejlepší, ale kde se jednou takovýto zpěv ujme, pak zapustí hluboké kořeny. Pak budou věřící i prokomponovanou mši lépe sledovati, když texty jim budou známy. Doposud jsem mluvil o tom, co věřící na mši sv. soustřeďuje, zbývá zmíniti se o tom, co je zbytečně rozptyluje. Je to především neukázněnost pěveckého sboru. Mnozí pěvci soustředí svou pozornost jen při prokomponovaných částech mše sv., v nichž jedině vidí umělecký projev. Ale responsoria, chorál, to je pro ně věcí vedlejší. Správně bylo po-dotčeno v minulém ročníku Cyrila, že podle Asperges a responsorií poznáte ukázněný a vycvičený sbor. Nedochvilnost a nepozornost je nejrušivějším prvkem při bohoslužbě, stejně jako předčasné odcházení jednotlivých členů sboru, dokonce mezi svátostným požehnáním, kdy závěrečné Amen zaznívá téměř až na schodech. Trapné jsou také nekonečné mezihry varhaníka, kdy kněz je už dávno hotov a často diakon musí dávati na kůr znamení, při čemž se značná část věřících ohlíží na kůr, anebo zase stejně trapné chvíle ticha, jež možno jinak vypiniti jemným preludiem. Dobrý varhaník se přede mší sv. informuje (na př. z direktáře) o počtu orací toho dne, případně nahlédne v sakristii i do velkého misálu a pak podle obracení listů v misálu pozná, kdy má ukončit před prefací. Stejně před P a t e r n o s t e r podle dvojího pokleknutí kněze snadno pozná, je-li kněz hotov či ne. Ale jsou i jiné kratší přestávky, při nichž může varhaník chvíli slabě improvisovati, na př. při slavné mši sv. mezi incensací evangelní knihy před evangeliem a mezi incensací celebranta po evangeliu. Diakona tím udržíme na stejném tónu, celebranta pak můžeme vhodně uvésti do tóniny, jež odpovídá Credu. Dlouhá pak bývá zejména přestávka mezi P a t e r n o s t e r a P a x D o m i n i, takže nevypiníme-li ji mezihrou, nepůsobí to nijak ladně. Při tom vidíme, že stále ještě v mnohy' ch a mnohých kostelích, zvláště na venkově, odpovídají na Pax Domini starým způsobem, a A g n u s D e i začínají až při svatém přijímání, což věřící uvádí v omyl, neboť se domnívají, že trojí zazvonění odpovídá trojímu opakování Agnus Dei. A což I t e m i s s a e s t! To bývá přečasto obrazem bídy i u oltáře i na kůru. I zde je nutna dohoda mezi knězem a varhaníkem předem, odpadne pak napjaté dohadování a vyťuká-vání tónu, zvláště není-li kněz zpěvák. A jak chudý výběr bývá! Takové bohatství různých modů nám skýtá vatikánský chorál, a zatím obyčejně slýcháváme jich nejvýš šest až sedm: velikonoční s dvojím aleluja, slavnostní, a to ještě špatně podle medicejského způsobu, obyčejné duplex ze IV. chorální mše Cunctipotens Genitor Deus, mariánské, nedělní, jedno Benedicamús Domino, a kde už jsou velmi pokročilí, ještě ze mše De Angelis. Je to ovšem hlavně věcí celebranta, resp. jáhna, aby svoji zásobu rozhojnili. Varhaník pak, který po celou mši sv. doprovází responsoria a Ite missa est nechává bez doprovodu, neprokazuje tím právě velikou pohotovost. O odpovídání na jednom tónu, jež se dnes opravdu už jen velmi zřídka vyskytuje, vůbec nemluvím. To je nešvar, který do kostela vůbec nepatří. Na mnoha místech — díky Bohu — bývá dnes i při zpívané mši sv. v pozdější hodinu třebas i několik řad komunikantů. Sbor může mezi podáváním sv. přijímání zazpívati některé vhodné e u c h a r i s t i c k é m o t e t t o. Uplatniti se tu však mohou i krásné zpěvy chorální pro různá údobí církevního roku, v adventě Rorate coeli, o vánocích Adeste fideles nebo Puer natus in Bethlehem, v postě Attende Domine, o velikonocích O filii et filiae, kde zpěv jednoho nebo dvou kantorů se střídá s refrénem sboru. Najdeme je bud' na konci knihy L i b e r u s u a 1 i s nebo ve V a r i i c a nt u s, i jinde. Na konec ještě pár slov o odpoledních liturgických pobožnostech, jež možno zpívati česky. Málokde slýcháme české nešpory, a to proto, že není vhodných příruček. Vydání Svatojanského kancionálu je již zastaralé, Český kancionál obsahuje pouze nešpory o svátcích Panny Marie a Božího Těla. A přece nešpory jakožto slavnostní officium se 61 | ||||
|