|
| ||||
| ||||
|
nejlépe hodí pro Boží hody. Leckde si vypomohl ředitel kůru sám, ale pro rozšíření této krásné a vpravdě liturgické pobožnosti by velmi přispělo nové vydání českých nešpor i s antifonami, alespoň pro Boží hody, tím způsobem, jak je tomu u jmenovaných nešpor v Českém kancionálu.
Uvedl jsem několik námětů, jež by mohly podepříti a rozšířiti liturgické hnutí. K jejich provedení je ovšem třeba, aby každý ředitel kůru a varhaník byl nejen dobrým hudebníkem, ale také dobrým a praktickým katolíkem, aby se stále vzdělával nejen po stránce hudební, umělecké, ale i náboženské, liturgické. Je-li tomu tak, pak sám už vy-cítí, kde přiložiti v tomto ohledu ruku k dílu. Dr Mikuláš Očenášek: Vít Kment padesátníkem. Dne 11. června se dožívá padesátin hudební skla- datel Vít Kment, ředitel kůru ve Frýdku. Narodil ,.r'. f, r!^ se roku 1894 v Řetové u Listí nad Orlicí — tedy , v známém muzikálním kraji J. C. Sychry — kde jeho otec, rovněž ředitel kůru, vložil do svých dětí první '% sémě hudebního vzdělání. Studoval na Janáčkově varhanické škole v Brně a stal se varhaníkem v Rakovníku, později ve Strumieni. Po skončení vojenské služby studoval brněnskou konservatoř, kterou úspěšně skončil roku 1922, načež roku 1924 složil ještě zkoušku dirigentskou. Od roku 1923 působí -• nepřetržitě ve Frýdku, kde před ním účinkovali v stejném oboru již tři Kmentové (strýc a dva bratři). Vít Kment patří k oněm ředitelům kůru, kteří šli do profesionální chrámové služby s celou odevzdanosti, bez mentálních reservací, bez postranních úmyslů a také bez jakýchkoli ústupků době, která soustavnému pěstění náboženského citu upírala ne-jednou vše, co okázale a štědře přiznávala umění výtvarnému a slovesnému. Kment svoji zbožnou víru netají a nedá si žádným vnějším vlivem či pozlát- kem rušiti její vřelost a dynamiku. Vracející se obřa-"°''>r°''`'' archiv ry~~~a. dy církevního roku v něm vzbuzují nikoli nudu a ze- Vít Kment. všednění, ale stálou obnovu života a kumulaci účin- ných projevů skutečné víry, lásky a naděje. A právě z tohoto zdroje čerpá své koncepce i detailní náplň svých chrámových skladeb, z nichž nutno jmenovat aspoň tyto: Mše in honorem seti Joannis Baptistae (prvé provedení roku 1927). Prvá česká mše vánoční z roku 1932. Druhá česká mše vánoční z roku 1939. Missa de Requiem. Vznosné osmihlasé »Jubilate Deo« z roku 1929. Te Deum. Větší dílo nejnovějšího data jsou 7dílné Mariánské nešpory s průvodem varhanním i orchestrálním. Jejich dvojí provedení v rámci jubilejních slavností poutního chrámu frýdeckého roku 1942 setkalo se s úspěchem jedinečným a vzbudilo dojem zralého díla obzvláštní hloubky a mohutnosti. Mimo to složil Vít Kment celou řadu menších skladeb sborových pro detailnější obřady a slavnosti, jakož i několik skladeb varhanních. Hluboká vážnost, vroucnost a citovost, která se vine všemi těmi skladbami, ponechává božímu domu jeho důstojný, přísně náboženský svéráz a vyhýbá se každému světskému efektu. Invenční obsažnost, melodické bohatství, nejsvědomitější propracovanost thematická i v architektuře, kladný vnitřní vztah k textu a obřadu je v Kmentových skladbách v nejkrásnějším souladu s vlastním úkolem chrámové hudby, který bychom definovali takto: Býti modlitbou v tónech úmělecky zjemnělých, upoutati rozptýlenou pozornost právě 62 | ||||
|