|
| ||||
| ||||
|
žovníků, u sv. Jakuba, u sv. Václava na Smíchově a konečně ve velechrámu u sv. Víta na Hradčanech (od r. 1907), kde působil bezmála 30 let. V roce 1919 se stal profesorem církevního zpěvu a varhanních předmětů na pražské konservatoři a po řadu let se zdarem působil jako středoškolský učitel zpěvu. Zemřel 3. dubna 1944.
Program jeho hudební praxe výkonné na r kůru byl dán jeho uměleckým vyznáním. Prováděl hojně klasická díla staré hudby církevní, maje při tom zřetel i k vynikajícím mistrům staré české polyfonie. Se starou hudbou měla ovšem na Doušově kůru n s , rovné právo církevní hudba moderní. Tato 'y .. J~x •• programová linie se projevila již na kůru b., svatojakubském a udávala směr práce také v dalších chrámových působištích. Důleži- tým doplňkem chrámové reprodukční čin- nosti Doušovy jest snaha vybudovati v Pra- ze soubor, který by pěstoval cennou du- chovní hudbu i mimo chrám. Z této snahy vzniklo r. 1899 »Oratorní sdružení«, které od svého založení až do první světové války 3 mělo v hudebním pražském životě význam- né místo. Programy Oratorního sdružení jsou dokladem vážných snah Doušových a lze říci, že byly cennou složkou poměrně ne-Cyril, naha. archiv čyrila. bohatého hudebního života tehdejší Prahy. Prof. K. Douša. Hudební náplň Doušova kůru i programy Oratorního sdružení přinášejí dlouhou řadu slavných a významných jmen církevní a oratorní hudby cizí i naší. Stačí uvésti ně-která jména, jako: Orlando di Lasso, Palestrina, Allegri, Astorga, Lotti, Durante, Caldara a j. Z našich autorů nebylo význačného jména, jež by se na Doušově kůru nebo koncertě přehlédlo. Objevují se tu hojně skladby Foersterovy, S'teckerovy, Piekovy, Treglerovy, Říhovského, Sychrovy, Hruškovy, Skuherského a mnoha jiných. V koncertech Oratorního sdružení bylo provedeno mnoho znamenitých děl. Uvádím aspoň tato: H. Schiitze »Sedm slov Kristových«, J. S. Bacha »Magnificat D-dur«, J. Zacha »Stabat Mater« a »Requiem«, V. J. Tomáška »Te Deum«, K. Steckera »Missa solemnis«, J. Nešvery oratorium »Job«, H. Berlioze »Dětství Ježíšovo«, A. Dvořáka »Stabat Mater« a »Te Deum«, Gabriela Pierné »Křížová výprava dětí«, L. Perosiho »Vzkříšení Lazarovo«, G. Verdiho »Stabat Mater«, madrigaly mistrů 16. a 17. stol., díla starých českých mistrů, a to zejména: Černohorského, Zacha (»Stabat Mater« a Requiem«), Tůmy, Habermanna, V. J. Tomáška (»Te Deum«) a mnoha jiných. Kromě pilné sbormistrovské činnosti v Oratorním sdružení se uplatnil prof. Douša úspěšně jako sbormistr pražského »Hlaholu« po odchodu Karla Knittla a po nějakou dobu také ve smíchovském »Lukesu«. Velikou láskou Doušovou byla stará česká hudba, k jejímž vzácným hodnotám hluboce přilnul. Tato láska k mistrům staré české hudby se projevila pilnou a soustavnou činností sběratelskou a upravovatelskou. Jsou to zvláště skladby Bohuslava Matěje Černohorského, které Douša s mravenčí pílí sebral a upravil. Dále sebral Douša motetta Františka Tůmy, díla J. Zachova (»Requiem« a »Te Deum«), melodrama Jana Dismase Zelenky o svatém Václavu, dvě latinské opery Fr. X. Brixiho, menší skladby Seegertovy, Myslivečkovy, Sehlingovy a j. Činnost skladatelská, která náleží převahou oboru církevní hudby, zabírá v životním díle prof. Douši místo velmi významné. Probíráme-li se v obsáhlé řadě církevních děl Doušových, vidíme, že jde o skladby svěží hudební invence, jež vynikají vkusnou a církevnímu duchu přiměřenou melodičností, vybranou harmonií, logickou výstavbou for- 64 | ||||
|