|
| ||||
| ||||
|
hlasy smíšený sbor á capella, komponované k jubileu sv. Jana Nepomuckého (1929). Různá motetta na texty latinské, české a staroslovanské.
III. Skladby světské. Čtyři sešity písní pro sólový hlas s průvodem klavíru. — Klavírní obrázky. — Tři sešity sborů pro čtyřhlasý ženský sbor. Miroslav Venhoda: Co potřebujeme. Pozorujeme v posledním čase, že velmi ožil zájem o duchovní hudbu. Ve městech se ustavují nebo obnovují chrámové sbory a orchestry, které studují a často provozují rozlehlá díla, i z venkova docházejí zprávy o bohatých programech kostelní hudby. Většinou se dávají skladby nedávné minulosti, ale ani soudobé literatury není nedostatek. Nastala opravdu už dlouho očekávaná obnova duchovní hudby? Nepotřebujeme víc než rozšířit jen ještě tyto snahy a vyvolat stejnou činnost i tam, kde jí dosud není? Nemylme se. To všechno pěkné, co právě vidíme a slyšíme, jen svědčí o naší celkové schopnosti, ale též usvědčuje z neznalosti cíle veškeré práce. Ředitelé kůru zapomínají, 1. že jediným cílem katolické duchovní hudby, provozované v kostele, je Boží čest a posvěcení a vzdělání věřících, nikoliv jen duchovní povznesení, jaké čekáme od hudby koncertní; 2. že daného cíle dojdeme nejlépe vokálním sborovým jednohlasem, jenž slovu modlitby dá největší výraznost a přesvědčivost; 3. že každá ostatní hudba, na př. vícehlasá, nemůže už nikdy působit tak obecně (t. j. na všechen lid) a tak soustředěně; 4. že i vnější forma a podání mají svou tradiční podobu, již jest prospěšno zachovati; 5. že hudba, již nenese obřad, nemá v katolickém kostele oprávnění. Slovem : potřebujeme znáti a milovati apoštolské předpisy o obnově posvátné hudby a míti tolik schopnosti a energie, abychom je důsledně provedli. Prvním krokem kupředu a jedinou cestou, kterou můžeme dojít cíle pině, jest podle rad svatých Otců zříditi pěveckou školu chlapců při každém kostele. Jen chlapci a muži mohou vytvořit liturgický sbor, jenž jest základem každého kostelního sboru. Hoši od mládí cvičení se stanou jednou jeho sloupy. Naučí se latině, intonaci, správnému tvoření tónu, gregoriánskému chorálu, klasické polyfonii, všemu tomu, co je základem reformy a co od starších lidí sotva můžeme žádati. Práce s takovým smíšeným sborem přináší přirozeně zcela jiné výsledky. Přesně takové, jaké potřebuje přímočaré domyšlení zásad nahoře uvedených a jaké žádají cti-hodné dekrety. Takoví chlapci a ukáznění muži nejdou »si zazpívat« nebo »si zahrát«, zpívají, co je třeba. Oblečeni v liturgický šat zpívají nejraději z chórových lavic u oltáře jednoduchý chorál, protože tato vystoupení bývají nejklidnější a nejzralejší. Při zpěvu není zbytečného napětí, pokynů, rozptýlení, všichni jsou zaujati smyslem slov, modlí se a tudíž i dobře zpívají. Není sól, není orchestru, není nic z toho, co z kůru dělá závodní dráhu a tržiště. I klasickou polyfonii milují. I v ní každý hlas podobně samostatně myslí a zpívá, vcelku zná ducha gregoriánského chorálu. Po roce práce je představa o duchovní hudbě ve sboru i ve věřících docela jiná. Všechno je střízlivější, mužnější, duchovnější a také méně postradatelné. Zásady katolické hudby žijí a hudba má proto piné právo na své bytí. Modlitba zůstává modlitbou, nábožnost se náležitě posiluje, nikoliv deformuje, jako se snadno stává neblahými citovkami a houslovými sóly. Diatonikou a jednohlasem nebo polyfonním vedením hlasů roste smysl pro řád, jemností zvuku a timbru obou hlasů střízliví duch posluchačů, jihne a ukázňuje se. Nepravá horlivost a lež mizí — a přibližuje se poznání a pokorná důvěra. Nemá smyslu široce vychvalovat přednosti chlapeckého smíšeného sboru at' s hlediska kněze, který v něm najde největší oporu, at' umělce či věřícího posluchače. Bud cítíme nezbytnost reformy, která jej staví zcela do popředí, nebo neuvěříme nejlogičtějším vývodům a důkazům z praxe. Jenom farní schola chlapců a mužů znamená dnes nové umění duchovní katolické hudby a je s to vyvolat i opravdu novou literaturu. 66 | ||||
|